ROZHOVOR „Další krok k vyhubení západní civilizace a vymření jejích obyvatel. Brzy si žádný muž netroufne oslovit živou ženu. Proto taky už začínají být populární sexuální robotky. Nejnovější zdokonalované robotky jsou už naprogramované i tak, aby kromě sexuálních hrátek s mužem i mluvily, říkaly mu samé lichotky a povzbuzovaly mu sebevědomí,“ říká s jistou nadsázkou spisovatel Benjamin Kuras, autor knížek Mao sexu, Ciao sexu a Tao sexu o nynějších kampaních proti „sexuálnímu obtěžování“, přičemž pod tento pojem se dnes již vejde téměř vše.

Poslední dobou se rozmáhá kampaň „MeToo“, kdy různé ženy nahlašují, že již byly také sexuálně napadeny, obtěžovány a tak dále. Komentátor Roman Joch se na svém Twitteru obul do této kampaně. Podle jeho slov zcela zdegenerovala a stala se fraškou. „Vtip roku: George Bush starší obviněn ze sexuálního obtěžování. V roce 2014 tehdy 90letý muž na vozíčku prý položil herečce ruku na zadek. Inu, sexuální útok! On predátor, zavřete ho!“ poznamenal Joch ironicky na zprávy, které se objevily. „#MeToo úplně zdegenerovalo a stalo se fraškou,“ dodal. Reagoval tak na zprávu, jež uvádí, že americká herečka Heather Lindová obvinila bývalého amerického prezidenta George Bushe seniora ze sexuálního útoku. Bush se nyní za své chování omluvil. Jak uvedla jeho kancelář, prezident Bush by za žádných okolností nikomu záměrně nezpůsoboval tíseň. Lindová využila ke svému obvinění kampaň #MeToo, kterou ženy využívají k tomu, aby upozornily na sexuální obtěžování a násilí, které zažily. Bush starší podle vyprávění Lindové se jí dotkl zezadu ze svého kolečkového křesla a říkal jí oplzlý vtip… Co o tom soudíte?

Další krok k vyhubení západní civilizace a vymření jejích obyvatel. Brzy si žádný muž netroufne oslovit živou ženu. Proto taky už začínají být populární sexuální robotky. Nejnovější zdokonalované robotky jsou už naprogramované i tak, aby kromě sexuálních hrátek s mužem i mluvily, říkaly mu samé lichotky a povzbuzovaly mu sebevědomí. Kdysi o tom už ostatně byl natočený film, něco jako Stepford Wives či podobně se to jmenovalo. Jak kdysi pravil nějaký mudrc, „co dokáže jeden vyfantazírovat, to dokáže druhý vytvořit“, viz nápady Verneovy a předtím Leonardovy a po nich Asimovovy, které se postupně uskutečňují.

Tak se taky už přišlo na kombinace chromozomů umožňující ženám neposkvrněné početí. To vymysleli autoři evangelií a skoro překvapuje, že to trvalo tak dlouho, než na tom začali pracovat vědci hrající si na pána Boha. Teda zatím se to daří jen na myších, ale chromozom sem a chromozom tam, ženám to už nepotrvá dlouho a budou to umět také. Akorát že tím budou moci rodit prý jen ženské potomky, takže muži vymřou. Nakonec se možná i dozvíme, že syn Boží byla ve skutečnosti dcera Boží.

Před lety  jsem tohle téma rozvinul v knížkách Tao sexu, Ciao sexu nebo Mao sexu, teď si přesně nevzpomínám, ve které z nich, pořiďte si všechny, máme toho tvůrčího sexu teď všichni hodně zapotřebí. Kdoví, jestli ty ženy tím „Me too“ neříkají spíš „prosím, mě taky“. Ve Švédsku se zaznamenávají ženy pokročilého věku, které si vzaly na byt ne jednoho, nýbrž několik uprchlíků, často mladistvých, a selfíčkují se, jak se mají všichni rádi. Tyhle události plus všechny ty absurdity kolem toho, čemu říkám „patologická genderizace“, která už na Facebooku informovala o sedmdesáti možných genderech, mně dávají materiál na čtvrté pokračování zvané K.O. sexu.  

Není to zase o tom, jak udělat z bílého heterosexuálního muže toho největšího utlačovatele, který kromě jiných ras utlačuje i ženy? Z třídního boje udělat i boj mezi pohlavími?

Není to nastraženo jen na muže bílého, nemusíme z toho dělat záležitost rasovou. Japonská mládež je už prý asexuální a další generace se už nenarodí. Taky to najdeme už ve Starých pověstech českých a řeckých mýtech, takže to možná není nic úplně nového.

A co srovnání s tím, jak ti samí lidé, kteří propagují tuto kampaň, mlčí o brutálních znásilněních, jež v masové míře páchají černoští a muslimští imigranti? Tito samí lidé mlčí o tom, jaké má postavení žena v islámu…

No vidíte. Nakonec možná lidstvo přežije jen díky islámu a jeho přikázání ženám „mlč a roď“. Akorát si nedovedeme představit, co to bude za lidstvo, čili zda to ještě bude „lidstvo, jak je známe“, jak praví oblíbená anglická fráze.

A je podle vás srovnatelné, když někdo ženu poplácá po zadku, s hromadným znásilňováním či osaháváním žen během silvestrovské noci v Kolíně či na koupalištích?

Je to srovnatelné tak, jako je dnes srovnatelný „zločin nenávisti“ v podobě internetového zamudrování, že v Anglii by se mělo mluvit anglicky, s hromadnou vraždou. Neboť tím projevujeme nenávist k neanglicky mluvícím a té vraždě musíme předejít, i kdyby třeba nebyla nikdy zamýšlena, ale to už se nedá dokázat.

Když ženě zalichotíme, že má hezké nohy, dáváme tím podle těchto nových pravidel najevo, že se ji chystáme znásilnit, a proto patříme do vězení jako prevence trestného činu. Ale neříká se někde v evangeliích, že touha po zhřešení se už rovná hříchu? A nebylo to možná myšleno jinak, než si to politická korektnost vykládá? Jako třeba i tu lásku k bližnímu si vykládáme – či nám ji tak přinejmenším vyložila vikářova dcera paní Merkelová, jako lásku k cizímu ke škodě svého? Mimochodem, co je vlastně ten „bližní“?

Kdo je tedy ten „bližní“?

Je to snad i ten, kdo se přiznává, že nám chce ublížit, a dokazuje to tím, že už někomu ublížil? Nemají ta slova bližní a ublížit společný kořen? V hebrejském originále – ale i v angličtině – je to prostě „soused“. A to samotné přikázání v Levitiku má dvě věty: „Neubližuj potomkům svého lidu, nýbrž miluj svého souseda jako sebe“. Svého lidu a svého souseda. Tak dobře, taky se tam říká „miluj cizince, neboť i tys byl jinde cizincem“, ale nedodává se už „jako sebe“. A myslí se tím vždy cizinec, který přišel žít s námi podle našich pravidel, ne ten, který nám přišel ublížit.       

Nestačilo ve starých časech to řešení, že když muž ženu poplácal po zadku, ona mu pak vrazila facku a bylo vše vyřešeno? Nebo že přišel frajer té dívky a narušiteli dal „po hubě“? Prostě adekvátní reakce adekvátní k situaci?

Jasně. Adekvátní. Oko za oko, zub za zub, facka za plácnutí a podobně. Dnes by na ty některé násilníky ale facka nestačila, neboť jak se má jedna žena bránit třem chlapům jako ta Polka v Rimini. Tady bychom museli uzákonit něco peprnějšího. Minimálně pepřový sprej do ksichtu nebo kleštičky na kastraci. Někde jsem četl, že ve Švédsku někdo vymyslel vaginální vložku, do které když vnikne penis, sevřou ho jakési trny, které se aktivují pohybem ven, čímž znásilnění končí bolestivým zraněním násilníka na údu. Tu by si podle výrobcova manuálu ženy měly vsouvat pokaždé, když jdou někam ven. A k tomu ještě pak nějaký omamný sprej, aby násilníka uspaly, než přijede sanitka, aby ho oprostila od trní, a policie, aby ho zprostila viny a ji obvinila z násilí.  

A co potom případy, kdy brutálně hromadně migranti znásilnili ženu a dostali pak pár měsíců nebo podmínku. Nemáme tu dvojí metr? Chudák utlačovný uprchlík je frustrovaný, ale to bílé mačistické prase, co řeklo vtip nebo poplácalo kolegyni po zadku, marš do vězení či buď vyhozen z práce a na věky věků stigmatizován…

„Nemáme tu dvojí metr?“ je řečnická otázka, takže jen „ano, máme“. Proč ho máme a co dělat, abychom ho neměli, by byla otázka na politiky. Ale za povšimnutí stojí načasování. Tyhlety všechny příběhy o politicích a celebritách násilnících nebo pedofilech se rozjely krátce poté, co se provalily pákistánské gangy prznící anglické puberťačky. Mezi podezíranými byli i někdejší premiér Edward Heath a třeba taky zpěvák Cliff Richard – u něho se prokázala nevina a musel se mu platit milion liber odškodného. Teď je to sionistický producent Weinstein. A hned se přihlásilo 80 znásilněných. To aby bylo každému jasno, že prznění a znásilňování nemá nic společného s islámem, nýbrž všichni chlapi jsou prasáci. A sionističtí producenti tuplem. Už se to přece dávno provalilo na Polanského.

Při současném tažení proti našim židovsko-křesťanským kořenům to možná brzy někdo vytáhne i na Ježíše, už si ho přisvojili homosexuálové. O Mojžíšovi se to ví už dávno, ten znásilňoval palestinské děti. A Šalamoun, ten těch děvčátek měl tři stovky, určitě i nějaké nezletilé Palestinky. A vlastně i náš Karel IV. se ženil s devítiletou. Taky pěkný čuňák, a už ve dvanácti. A my, celý národ, bychom se za něho měli stydět a omlouvat.   

Vy propagujete pojem „civilizacionista“. Jak se západní civilizace ve srovnání s ostatními civilizacemi chovala a chová k ženám? O civilizaci i o ženách jste napsal několik knih…

Antika ženy ctila jako múzy, jako šlechetnější a laskavější odnož lidstva a ty krásnější si povyšovala na bohyně. V judaismu měly ženy stejná práva a mohly žádat o rozvod, jestliže je manžel neuspokojoval, a on jim musel platit pokutu za každý neuspokojující den. Křesťanství si opět povýšilo ženu na bohyni, a to ovlivnilo celou tradici kavalírského chování vůči ženám. Že ještě před půlstoletím neměly volební právo třeba ve Švýcarsku, jim moc těžkou hlavu nedělalo. Když se zrodil feminismus, ten původní inteligentní od Simone de Beauvoir se Sartrovým potleskem, všichni jsme mu fandili a ochotně jsme se těm nově asertivním ženám odevzdávali v plen. Dali jsme jim právo nás dobývat, jako jsme my dobývali je. Dnešní generace feministek nás ale už nedobývá, nýbrž zahazuje do stoupy. A to už není velká zábava.

V jednom „moudrém“ pokrokovém článku na Lidových novinách jsem si přečetl, že „podle studií  může sexuální obtěžování zahrnovat následující typy jednání: sexuální vztahy na pracovišti, a to jak mezi kolegy, tak mezi nadřízenými a podřízenými, dále sexuálně podbarvenou konverzaci či neverbální projevy. Těmi mohou být například vylepování obrázků nahých dívek na stěny či dvojsmyslná gesta a posuňky. Jako sexuální obtěžování lze také chápat posílání lechtivých vtipů a obrázků po síti, prohlížení pornografie v práci, nepříjemné sexuální vyjadřování, nabídky či narážky. Do kategorie sexuálního obtěžování se řadí rovněž flirtování mezi kolegy, flirtování se zákazníky či obchodními partnery, nepříjemné otázky na soukromý život. V neposlední řadě je nutné zmínit i fyzické doteky, které nejsou nutné, přehnané dotýkání se, vynucování sexuálních kontaktů, sexuální vydírání a samozřejmě znásilnění.“ Co vy na to? Není to opět příliš široký výčet, který relativizuje opravdu násilné a odporné chování? Co když napíšu dívce svého srdce eroticky zabarvenou báseň?

Sam Goldwyn, ten hollywoodský producent, který se proslavil zpackanými úslovími, kdysi řekl: „Sex nás všechny přežije.“ Už si tím nemůžeme být jistí. Ani ve filmu. 

Vy jste se nikdy nestal „obětí sexuálního zneužívání“? Já třeba ano. Spolužačky i kolegyně se mnou zlehka flirtovaly ve škole či v práci, vedly se mnou sexuálně podbarvenou konverzaci i neverbální projevy, dvojsmyslná gesta, dvojsmyslné vtipy, některé mě i objaly či mi daly pusu, aniž jsem je vyzval… Jak se může chudák chlap tomuhle ubránit?

Samozřejmě stal, mnohokrát. A rád. A proč by se tomu měl muž bránit? Vždyť tu nejsme k ničemu jinému než k udržování ženy v blahu, neboť blažená žena sálá energii, která drží vesmír pohromadě. A jestli máte na mysli obranu před svodem k manželské nevěře, tak nejlepší je na tu svůdnici poslat tu naši věrnici, která má k nám majetnický vztah. Děvčata to mezi sebou umějí řešit líp.   

A když se vrátíme k tomu výčtu, není řada těch věcí třeba jakýmsi úvodem k navázání vztahu? Dání najevo, že se mi ten druhý líbí? Nebude tímto tažením vůbec porušeno navazování partnerských vztahů? Není to kastrace mužů a amazonštění žen? Dívčí válka?

Opět řečnické otázky. Takže je. Ano. Bude. Je. A ta dívčí válka je možná jen zoufalý pokus, jak přilákat naši pozornost, kterou zanedbáváme. Jako když malé dítě zlobí, protože se mu dostatečně nevěnujeme. Může se nám stát, že ta dnešní nejmladší generace už nás zlobit nebude, pohrouží se do svého virtuálního světa chytrých mobilů a počítačových her. A bude-li chtít někdy děti, má na to spermabanky a sémě v křivulích a zkumavkách.  

Jak by chudák dopadl za takových dnešních podmínek James Bond?

Bond si tím nemusel lámat hlavu, na toho se ženy lepily zleva, zprava a on se jim jen odevzdával, aby mu zbývala energie na potírání padouchů. Ony by nám to dělaly taky, kdybychom si na takového Bonda ještě uměli zahrát. Neumíme a už se ani nesnažíme. Tak co bychom si od těch žen ještě zasloužili.  

Knihy Benjamina Kurase si můžete objednat ZDE.

www.parlamentnilisty.cz