Původně jsem tenhle článek chtěl udělat co nejstručnější, žádné zbytečné a dlouhé kecy. Ale když jsem v kalendáři uviděl dnešní datum, neodolal jsem pokušení.

Dneska je totiž 7.listopadu a od Velké říjnové socialistické revoluce uběhlo přesně 100 let. Možná i proto mi před očima běží (nevím proč černobílej) film, ve kterým jsem zpátky na gymplu, je mi patnáct nebo šestnáct, soudruh ředitel (vyhlášený to kolaborant a bolševická óbrsvině) nás přikázal všechny nahnat do tělocvičny, kde jsme na malinký televizi v přímým přenosu museli sledovat, jak v Moskvě pohřbívaj Brežněva. Asi pamatujete, jak tam s tou rakví flákli, ne? Úplně zas vidím ty zkurvený lampiónový průvody, záplavy vlajek rudejch jako prolitá krev (a že jí za ty roky soudruzi prolili fakt spoustu) a znova se mi vybaví ten pocit bezmoci a zoufalství, že tohle je nafurt. Že nás nic jinýho nečeká, v tomhle sajrajtu jsme se narodili a v něm taky jednou umřem.

South Will Rise Again! Jih znovu povstane a vrátí Americe zpět to, na co už skoro zapomněla. A nás v Evropě se to týká taky.

Kdyby mi tenkrát v tom dvaaosmdesátým roce někdo řekl, že stoletý výročí jednoho z největších průserů dvacátýho století oslavím tím, že budu sedět u počítače a uvádět na českej trh novou sérii triček s vlajkama americký Konfederace, považoval bych ho za totálního magora. Jak jinak. Jsem hrozně rád, že se to nakonec všechno semlelo právě takhle. A chtěl bych vám všem hrozně poděkovat. Za to, že nás posloucháte, že nás čtete, lajkujete, sdílíte i za to, že se vám naše trika líběj tak, že nám za ně dáváte svoje tvrdě vydělaný prachy. Za to, že nám fandíte, držíte nám palce i za to, že s náma (a hlavně se mnou) máte občas svatou trpělivost a sem tam trošku přimhouříte vočko. Ale především bych vám chtěl poděkovat za to, že nám umožňujete zhmotňovat naše sny. O to tady jde asi nejvíc. Zdá se, že hodně těch snů máme společnejch a z toho mám radost asi vůbec největší. Díky!

Robert E.Lee. Člověk, který nadevše miloval svou rodnou zemi - Virginii, svobodu a právo zvolit si svou vlastní cestu a budoucnost.

Dost keců a zpátky k tomu podstatnému: Dotisk nejžádanějších a v současnosti totálně vyprodaných triček DixieGear je tady a na žádném z nich nechybí konfederační vlajka (nebo chcete-li vlajka amerického Jihu)!

Naše odpověď těm, kteří by tuhle vlajku nejradši viděli hořet nebo válet se někde v prachu. 

Všechna tato znovu vydaná trika jsou od značky SOLS jako předchozí novinky, to znamená hutnou gramáž 190, slim-fit střih a díky sítotiskové technologii především trvanlivost a stálost potisku. Jako bonus najdete v každé zásilce malý dáreček, samolepky s logem Rádia Dixie, konfederační vlajkou a tak podobně. Takže bacha při vybalování, ať ten aršík nepotratíte.

Na konci listopadu pak vyhodíme ven poslední letošní várku nových motivů spolu s dalšími několika reedicemi. Těch nových motivů je kolem 25 a v tuto chvíli už jsou některé vytištěné, jiné čekají ve frontě na tisk a u posledních pár finalizujeme grafiku, takže zatím nevidím důvod, proč by se neměly na eshopu objevit včas, abyste je pak mohli najít třeba pod stromečkem. Včas dáme vědět obvyklými cestami – newsletter, facebook, web.

Vlajka může vyblednout, ale sláva a hrdinství s ní spojené tu zůstanou navždy. Bez ohledu na to, kolik soch a pomníků nám zbourají.

Závěrem ještě pár slov k tomu, proč touhle vlajkou u nás na RadioDixie.cz tak máváme. Většinu důvodů najdete v článku Rebel Flag jako symbol „jiné“ Ameriky aneb 7 důvodů, proč v ČR nosit triko s jižanskou vlajkou  a k jeho textu (vznikl v červnu 2016) bych dodal snad jedno:

„Neomarxisti, sluníčkáři, multikulti aktivisti a jiná levičácká verbeži všech zemí, táhněte do prdele!“