Je neděle 21. září, Praha, Staromák. Pozdní večer, po 22. hodině. U petičního stánku pražského Majdanu Michael Kocáb čte text petici Jsme Česká republika. Nechceme být „ani ryba, ani rak“. Pomalu si začínáme zvykat, že máme v Praze buď malinkatý, ale svůj český Majdan. Vypadá prozatím docela neškodně. Zatím nehořely na Staromáku pneumatiky, nestavěly se tu barikády, ještě nikdo neházel do oken lahve s koktejlem Molotova, zatím neutíkal v panice řádně zvolený prezident. Ale už se objevují pod Staroměstskou radnici první politici a využívají tuto improvizovanou scénu pro své účely.

Za jak dlouho bude vypadat Staromák takto?

V doprovodu české hymny vjíždí na náměstí auto Zdeňka Ponerta a zastavuje se naproti Majdanu. Zdeňka Ponerta asi není třeba představovat. Je takovým taxikářským projevem občanského nesouhlasu. Zná ho a jeho auto asi každý Pražan. Tenkrát uspořádal takový Protimajdan, měl na Staromáku svůj petiční stánek, na což evidentně má právo. Podle všeho neporušil zákon, formálně přijel se zásobovacím autem ke svému petičnímu stánku po 22. hodině. Z reproduktorů zněly československá a česká hymny, Zdeněk diskutoval s kolemjdoucími. Ale netrvalo to dlouho. Za pár minut místo oponentů měl kontroverzní taxikář před sebou policistu. Přijeli na žádost Majdanu. Tato diskuze už netrvala dlouho.

Beze zbytečných sporů odvedli policajti Zdeňka Ponerta do služebního auta, vypnuli na půlnótě českou hymnu a odtáhli jeho auto. Konec představení.

Ale žádné ticho nenastalo, neboť ihned nad Staromákem zazněla ukrajinský rock a náš pražský Majdan pokračoval ve věci agitace a propagandy svých zájmů.

Nestal by ten drobný incident za řeč, pokud by zhruba před rokem stejným způsobem nezačínal Majdan v Kyjevě – stejně nenápadně, se šlechetnými hesly a výzvami prosazovat svobodu a nezávislost. Také to bylo malé plaměnko občanské aktivity, ze kterého vzplál konečně požár genocidní války.

Nemělo by se o této maličkosti mluvit, kdyby nerozhoupal pak Majdan celou Evropu, kdyby nerozdělil společnosti a nevyvolal by tolik nenávisti v lidech.

Nestala by tato maličkost za pozornost, pokud by chování policie nebylo tak ukázkové. Ukrajina má pravdu, ať dělá cokoli. Stačí vztýčit nad stánkem ukrajinskou vlajku – a budeš vyvolený. Schvaluje to Brusel.

Tak vypadá dvojí metr v praktickém provedení. Jedním je povoleno své názory propagovat skoro bez omezení. Mohou klidně zabydlet a nocovat na Staromáku – nikdo je nepovažuje za bezdomovce. Mohou pouštět svou hudbu a sbírat podpisy do nekonečna.

Ale ojedinělý oponent je momentálně zajištěn. Má nad sebou nesprávnou vlajku – tedy českou. A také se opovažuje pouštět nesprávnou hymnu – českou.

Tak dnes vypadá naše demokracie a rovnoprávnost.

A prosím trolly se neobtěžovat s komentáři. Nejsem kremelský agent a nedostávám za blogy ani vindru.

Zdroj: Blog autora