Chcípající bestie ministerstva kultury ještě naposledy kopla Pražany. Za minulého režimu bylo v Praze postaveno několik naprosto jedinečných budov, které postupně mizí, jako by současná věrchuška všemi silami snažila smazat cokoliv, co se nehodí do její představy o minulém režimu, tvořeném baráky a ostnatými dráty.

Jednou z takových budov byl stranický hotel Praha, architektonicky naprosto jedinečný, který magistrát prodal soukromníkům, kteří jej postupně přeprodávali a vybydleli, až ten poslední jej zboural. Takovou svobodu, jako měli českoslovenští architekti tenkrát, už žádný investor svým architektům nedá. Účastnil jsem se v hotelu Praha mnoha recepcí a mohu říci, že byl opravdu postaven těmi nejlepšími a z toho nejlepšého, co ČSSR v té době měla k dispozici. Je mi ho upřímně líto.

Další takovou budovou je budova Transgasu na Vinohradské třídě, kdy ministerstvo kultury den před demisí stávající vlády zastavilo řízení o prohlášení této nádherné stavby za kulturní památku. Musím se opět ptát :PROČ? Domnívám se, že opět vadí ideologicky. Je nemyslitelné, že by tvůrčí svoboda architektů za socialismu měla volné pole. Tak jak dlouho potrvá, než v Praze zůstanou jenom prefabrikované anonymní sklobetonové paláce a moderní Praha docela ztratí svoji jedinečnost? Doufám, že nové vedení ministerstva kultury bude mít více pražský pohled na věc, než sudetský oblíbenec Herman.