ROZHOVOR „Vzhledem k odhadovaným dopadům směrnice (rozbor je k disposici na stránkách Ministerstva vnitra ČR), kterým není důvod nevěřit,  tak hlavní vlna vzteku a deziluze občanů teprve přijde.  A příznivci rychlých řešení získají další podporu, což nebude ku prospěchu nás všech,“ varuje před neschválením ústavní novely o právu držet zbraně vědecký pracovník v oboru přírodních věd Tomáš Vaněk, který se dlouhodobě zabývá otázkou držení zbraní.

Na své schůzi ve dnech 6. a 7. 12.  bude Senát hlasovat s největší pravděpodobností  o novele ústavního zákona o bezpečnosti České republiky.  S největší pravděpodobností říkám proto,  že tato novela, která dorazila do Senátu již koncem června,  byla z projednávání již jednou, 11. října, stažena. Proč pokládáte tuto novelu za důležitou?

Text této novely je velice prostý, doplňuje text stávajícího zákona o dvě věty: „Občané České republiky mají právo nabývat, držet a nosit zbraně a střelivo k naplňování úkolů uvedených v odstavci 2. Toto právo může být zákonem omezeno a zákonem mohou být stanoveny další podmínky jeho výkonu, je-li to nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, veřejného pořádku a bezpečnosti, životů a zdraví nebo pro předcházení trestným činům.“

Jistě víte, že tato novela prošla Poslaneckou sněmovnou vysokým počtem hlasů (139 ze 168 přítomných) a toto hlasování bylo zcela v souladu s odmítavým postojem politické reprezentace k Evropské směrnici o regulaci střelných zbraní.

Za důležitou ji pokládám (nejen já) z důvodů jak symbolických, tak i technických, obě tyto roviny se vlastně dopňují. 

Pokud jde o symboliku, je třeba si uvědomit, že právo držet zbraň, po splnění zákonných podmínek, existovalo v českých zemích nepřetržitě od roku 1852 pouze s dvěma výjimkami: v době nacistické okupace a komunistické diktatury. Přitom je třeba si uvědomit,  že náš současný zákon upravující držení zbraní, na rozdíl od mnoha jiných, opravdu funguje a problémy s legálními držiteli jsou v relativních číslech na úrovni statistické chyby, a to i díky striktním požadavkům na způsobilost, bezúhonnost a chování držitele zbraně.

Přesto se i držitelé zbraní v ČR stali obětí evropské směrnice. Aniž by cokoliv provedli. A nejen to – směrnice byla schválena s cílem „omezit teroristy“ a je dostatečně známo, že místo teroristů omezí jen legální držitele zbraní.

Schválení zákona bude alespoň deklarovat: „Vážení legální střelci – víme, že s Vámi není problém, stojíme za Vámi.“

Pokud jde o záležitosti technické, novela ústavního zákona může stávající držitele zbraní uchránit před nejhoršími dopady totálně hloupé směrnice z Bruselu. A nejen to – striktní implementace směrnice bude mít negativní dopad i na stav výcviku Aktivních záloh armády ČR. I tento problém může novela odstranit.

Zdá se, že v Senátu nemá ústavní novela na růžích ustláno. Jak to teď vypadá a jak to hodnotíte?

Problém je dán především tím, že řada senátorů a senátorek nemá o této, dost specializované, problematice dostatek informací, a i to, že hlasitým odpůrcům novely se dostává v médiích poněkud nevyváženě vysoké podpory. Přitom v řadě případů vlastně nejde vůbec o tuto novelu, ale o obecný odpor k právu občana vlastnit zbraň.

Jak říkal George Orwell: „Totalitní stát může dělat velké věci, ale jednu věc udělat nemůže: nemůže dát dělníkovi v továrně pušku a říct mu, aby si ji vzal domů a měl ji v ložnici. Puška visící na zdi dělníkova příbytku nebo farmářovy chýše je symbolem demokracie. A je naším úkolem dohlédnout, aby tam zůstala.“

Na straně druhé, v současné době probíhá v Senátu i projednávání petice „Proti regulaci zbraní a sebeobranných prostředků ze strany EU“. Tuto petici již podepsalo 105 000 občanů, což rozhodně není málo. Osobně jsem se účastnil jejího projednávání na některých výborech a jsem velice rád, že bylo v usneseních konstatováno, že „petice je důvodná“,  a tedy že k omezování práv a svobod našich občanů skutečně dochází.

Jak se k novele staví jednotlivé kluby a senátoři?

Na základě informací, které mám k dispozici na základě diskusí, většina senátorů chápe fakt, že směrnicí opravdu dochází k bezdůvodnému omezování práv a svobod našich občanů, a to zcela zbytečně. V čem se názory senátorů liší, je způsob, jak tento problém odstranit či zmírnit.

Ve vztahu k novele se navíc setkáváme s řadou velice úporných pověr, co vše novela způsobí. 

Jakých pověr?

Jedná se například tvrzení, že jde o „právo občanů střílet teroristy“ či „občané se budou neúměrně hodně ozbrojovat“. Jak vidno z výše uvedené citace novely, nic takového tam není. Setkáváme se i s tvrzením typu: „Nemá to smysl proto, že máme výborný zákon o zbraních.“

Ano máme – či spíše jsme měli, pokud dojde k implementaci směrnice. Navíc sama Evropská komise tvrdí, že schválená směrnice je „málo ambiciózní“ a ve směrnici je jasně dáno, že se bude každých pět let aktualizovat. Takže je nejen pravděpodobné, ale zcela jasné, že další zpřísnění přijde. Takže to má smysl. Má to smysl právě proto, abychom si udrželi stávající stav.

A ta stanoviska senátorských klubů? 

Pokud jde o stanoviska klubů, jediný, kdo dosud jasně formuloval svůj postoj, je klub senátorů ODS. Schválení novely podporují a podle toho hlasují i ve výborech. Pokud jde o ostatní kluby, podle infomací od jednotlivých senátorů budou o věci jednat až těsně před plenární schůzí. Ať je již tato informace přesná, nebo ne, stanoviska jiných klubů nejsou dosud dostupná.

Co se stane, pokud nebude novela schválena?

Já se problematice regulace zbraní věnuji již od roku 2013, kdy šlo o aktivity komisařky Cecilie Malmström. Takže si myslím, že si mohu dovolit odhadnout situaci. Ale spíše obráceně. Pokud bude novela schválena, umožní to jednak jistou ochranu občanů před dopady současné směrnice a bude to mít i velký symbolický význam v tom, že nemalá část občanů získá pocit, že se jich jejich zákonodárci zastanou. Tento efekt nastane i v případě  když, jak tvrdí odpůrci novely, její schválení nebude mít po technické stránce žádný dopad.

Pokud naopak novela schválena nebude, zvýší to pocit nemalého počtu občanů, že jsou jim jejich političtí zástupci „na nic“ a podle toho se také budou chovat. Pokud sečteme držitele zbrojních průkazů a jejich rodinné příšlušníky, jde zhruba o jeden milion občanů.

Bohužel, nastane i další efekt. Již v současné době jsme zemí, kde je podpora EU trvale na velice nízké úrovni. Není sporu o tom, že směrnice tohoto typu tuto důvěru dále snižují, a to se ještě řada občanů chlácholí nadějí, že „vono se to nějak okecá“.  Vzhledem k odhadovaným dopadům směrnice (rozbor je k disposici na stránkách Ministerstva vnitra ČR), kterým není důvod nevěřit,  tak hlavní vlna vzteku a deziluze občanů teprve přijde.  A příznivci rychlých řešení získají další podporu, což nebude ku prospěchu nás všech.

Takže bych si dovolil požádat senátorky a senátory, aby při svém rozhodování vzali v potaz i tyto širší souvislosti.

www.parlamentnilisty.cz