Kritéria pro vyhodnocování znásilnění se za posledních padesát let, podle mě, značně změnila. Zatímco dříve bylo nutné, aby žena kladla aktivní odpor, nyní to může být i muž a žádný odpor klást nemusí. Dříve byl takový příklad této situace, že „násilník“ zastaví výtah mezi patry a žena, která tam s ním je vidí, že nemá úniku a „je mu po vůli“. Tehdy by to bylo, myslím, omezování osobní svobody s podstatně nižší trestní sazbou. Dnes asi znásilnění. Pobavilo mě, když jsem před čtyřmi lety četl reportáž o soudním rozsudku, kterým byl jistý muž odsouzen za znásilnění k sedmi letům vězení. Ono „znásilnění“ se ale odehrálo tak, že žena si na zadním sedadle auta odsouzeného odložila svršky i spodní prádlo a vylezla si na něj.

Donald Tusk

Toto u soudu nepopírala, nicméně tvrdila, že to bylo pod pohrůžkou. A teď babo raď. Poranění pochvy, škrábance, podlitiny a jiná zranění na těle lze velice dobře zdokumentovat. Ale jak chcete zdokumentovat pohrůžky? Snad odposlechy před, při a po souloži? Stěží. Takže zbývá jen věřit výpovědi jedné ze stran a přesně to se nyní děje při vyhodnocování půl roku starého „Znásilnění Krymu“. Já jsem bytostně přesvědčen o tom, že asi tak 80% současných obyvatel Krymu by řeklo, že o žádné znásilnění nešlo. Že to byla jejich vůle a že do Ruska šli nejen dobrovolně, ale dokonce s nadšením.

Toto stanovisko je, jak bych tak řekl, spontánní a přirozené. Za lepším se vždy chodí velmi snadno, zvláště pak, když se vracím do svého domova, kde mi nikdo nezabraňuje hovořit rodnou řečí. Naopak, je to tam zcela normální a velmi žádoucí. Hmotné výhody nechme stranou, ale ony stranou nechat nejdou. Protože peníze jsou integrální součástí života každého člověka a ukrajinské platy a penze patří v regionu k těm naprosto nejhorším. Však také probleskla zpráva, že ruský ministr financí musel nějak sáhnout na hotovost naspořenou v penzijních fondech a půjčit se z ní, aby se „anexe“ Krymu mohla financovat. A na tom jeho obyvatelé zcela určitě tratit nebudou.

A druhá verze, aby se to rýmovalo, tak zarytého rusofoba Donalda Tuska je, že Krym byl získán zbraněmi či alespoň pohrůžkou zbraní, což při přepadení banky vyjde nastejno. Můj, již několikrát opakovaný názor je, že pokud ruská armáda někomu hrozila zbraní, tak to byly ukrajinské posádky na poloostrově. To samozřejmě není zcela košer, pak se ale musíme zeptat, co bylo košer na Majdanu. Od jistého okamžiku vůbec nic.

Takže, buď chceme vidět věci v souvislostech nebo nechceme. A když nechceme, mekotáme o znásilnění Krymu a Když chceme, tak musíme připustit, že po násilném puči vznikla v Kyjevě nelegální vláda a od toho okamžiku se vše odvíjelo. Ukrajina prostě patří do ruské sféry vlivu a drastický majdanský pokus ji z této sféry násilím vyrvat, má přesně ty tragické následky, které dnes vidíme. Nejen umírání na Východě Ukrajiny, které bohužel asi bude pokračovat, ale i Krym.

A Krym měl, po dlouhé době historické štěstí, kdy vystihl okamžik slabosti kyjevského režimu a vymanil se z sféry jeho vlivu, nehledě na to, že neexistuje absolutně žádný historický záznam, že by Krym vůbec kdy, před rokem 1954, ukrajinským byl.

A za domácí úkol prosím vyjmenujte „Zájmové sféry USA“.

Zdroj: Blog autora