Moc politického, přesněji řečeno volebního alibismu, který se ve vší nahotě ukázal kolem volby Donalda Trumpa prezidentem USA, konečně naplno dorazila i k nám. „Spočívá v tom, že se ve volbách neúspěšný pretendent na nějakou funkci začne vymlouvat na nějaké cizí elementy, které způsobily jeho neúspěch. Dnes jsou v módě konspirační teorie o tom, že veškeré volby v tzv. demokratickém světě jsou deformovány a manipulovány nějakými nejasně definovanými hackery, údajně napojenými na Kreml. Takže fakt, že Hillary Clintonová nepřesvědčila většinu potřebnou ke vstupu do Bílého domu, zavinili počítačoví komsomolci v Putinově žoldu. Je nepochybné, že titíž ‚ajťáci‘ mají na svědomí brexit, volební vzestup AfD v Německu a Svobodných v Rakousku,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz s neskrývanou ironií Petr Žantovský.
Předpokládá, že z této teze zřejmě vyšel jeden z hlavních favoritů blížící se přímé volby hlavy státu. „Prezidentský kandidát Jiří Drahoš pár dnů před podáním demise vlády navštívil – tehdy ještě premiéra – Bohuslava Sobotku, aby se s ním podělil o svou starost, zda nebudou též české prezidentské volby kořistí stejných virtuálních útočníků. Protože známe dosavadní politiku a rétoriku odcházejícího předsedy vlády, dá se odhadnout, že si porozuměli. To za Sobotky přece vzniklo ‚ministerstvo pravdy‘, jak se přezdívá onomu – prý nikoli cenzurnímu – odboru Ministerstva vnitra, nazývanému Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám. Paranoidní politika socialistů je však odvozená od paranoidní politiky EU, která dala před víc než dvěma lety pokyn, aby jednotlivé země budovaly podobné úřady ke sledování nežádoucí – zejména – webové komunikace svých obyvatel, od zpravodajských portálů přes blogy až po sociální sítě,“ připomíná mediální analytik.
„Tak nějak podobně lze dnes vidět občana Jandu, neplést prosím s rockovým kytaristou, který nám předkládá k uvěření stejně ubohoučké pohádky o ‚ruských švábech‘. Tentokrát ale nejde o speciální druh hmyzu, nýbrž metaforické označení třídního nepřítele, jenž usiluje nahradit pravdu a lásku lží a nenávistí. Tak v téhle řadě je tedy pan Drahoš. Což je prima. Aspoň víme, koho v něm případně volíme hlavou státu,“ upozorňuje mediální odborník. Druhé poselství ze setkání s Bohuslavem Sobotkou vidí v tom, že se Jiří Drahoš – možná opodstatněně, kdo ví? – bojí prohry. „A proto svléká gatě již mnoho mil před brodem. A hlavně se sichruje. Když nevyhraje, nemůže za to absence jeho názorů nebo schopnosti je zaujímat a přesvědčivě vyslovovat, nýbrž americký brouk – pardon, kremelský šváb. I to je srozumitelné poselství voličům, že?“ nepochybuje Petr Žantovský.
Pozastavuje se nad tím, jak si prezidentský kandidát při jeho sestavování počínal. „K těm zmíněným přilepil poněkud legrační weby typu Antiilluminati, Osud.cz či Prvopodstata.cz, kde se objevují rubriky jako Dutá země, Kruhy v obilí, Smaragdové desky a další, jejichž prokremelský postoj lze asi jen těžko prokázat, tím méně negativní vliv na volební příležitost pana Drahoše. To samozřejmě není projev nějakého amatérismu, to je velmi promyšlená taktika, smíchat dohromady hrušky a hřebíky a vytvořit dojem, že jsme obklopeni nekonečnou armádou nepřátel pravdy, lásky a pana Drahoše. Nicméně tato taktika byla už použita mnohými mnohdy, a vesměs vedla k obecnému posměchu a k volební prohře. Zřejmě se pan Drahoš chystá jít právě touto cestou. Inu, bon voyage!“ přeje Petr Žantovský.
Přiznává, že čekal nějakou parodii na poklesky politiků. „Třeba jako bylo kdysi skečové dílko Ivy Klestilové Standa má problém o tehdy ještě žijícím Grossovi, Zemanovi a dalších, nebo neméně adresné dílo divadla Rubín Blonďatá bestie o dobové kauze tehdejší poslankyně Kristýně Kočí z Věcí veřejných, jak kopuluje na sněmovním stole s výše postaveným poslancem jiné koaliční strany. To by se možná dalo pochopit. Kdyby paní či slečna Jandáčková po pravdě vytáhla nepravdy či polopravdy z textů o politice, a ty pak podrobila kritice, bylo by to třeba jen přivítat, protože faktografické samoočistě ve všech druzích není nikdy dosti. Jaké však bylo mé překvapení, když se v odvysílaných fragmentech té hry mluvilo o škodlivosti veganství či homosexuality a o podobných, politice dosti vzdálených tématech,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.