Přátelé mě od reakcí na podobné artikly zrazují, že orel much nelapá. Nabízený materiál je ale tuze lákavý, už jen z těch pedagogických důvodů. Kdybych si Břešťanem uvedené věty vymyslel, kdekdo by mohl stav mé mysli označit číslicí. Proto beru zavděk autentickou produkcí propagandistických trollů.

Krásně začal Břešťan, když mým směrem napsal, že „polemizovat s člověkem, který bude tvrdit, že nevidí vrata od stodoly, i když je před okamžikem sám otevřel, není snadná disciplína.“ Břešťan spoléhá na to, že slova vedle sebe nakladená spolu též automaticky souvisí, ba že dokonce dávají nějaký smysl. Mluví v jakémsi příměru, který však již dál nespecifikuje – co by to ta vrata od stodoly, která jsem ausgerechnet otevřel, měla být? Vrata, která se snažím vědomě otevírat, jsou oči a mysli spoluobčanů, aby si uvědomili, odkud propagandistický vítr vane. Těžko mne podezírat, že je nevidím.

Břešťan používá staré eristické triky, včetně útoku ad hominem. Prý se „už řadu let označuji za bezpečnostního experta“, a dokládá to nástinem mé polistopadové profesní dráhy. Ke své hanbě, protože kritizuje, aniž by prokázal specializaci svou. Nemá co položit na druhou misku vah, nikdy nesloužil „ve službách zpravodajských, vládních a policejních“. Možná v tajných snech toužil stát se tajným agentem, to ale opravdu není specializace, kterou by bylo možno uznat. Krom toho se nedbale mýlí, označuji se za bezpečnostního analytika. Břešťanovi se to ale asi všecko tak nějak zdrclo dohromady.

Břešťan trochu podlézavě, avšak jedovatě poznamenává, že úctyhodně zní též fakt, že jsem podepsal Chartu 77, avšak že to není „doživotní zárukou morálního kreditu.“ To ovšem nikdo netvrdí! Zde je použita typická eristická technika podstavy. Břešťan se hádá s někým, koho si sám vymyslel, aby ho pak mohl argumentačně vyřídit, což je pěkné, ale trochu dětinské, a s realitou to nemá nic společného.

Břešťan tvrdí, že „v posledních letech“ kdykoli se mluví o ruské propagandě, přispěchám s ujištěním, že nic takového neexistuje. Žádný příklad, žádný důkaz. Ostatně dokázat ono „kdykoli“ je prakticky nemožné, to ví každý, kdo se setkal s eristickými technikami. Zde jde o typický příklad neustálého opakování tvrzení, u nichž je naděje, že – ač nepodloženy – mohly by se dostat čtenáři do podvědomí.

A hnedle je Břešťan u zpravodajců, a obhajuje tezi prezidentského kandidáta Drahoše, že názory veřejnosti v českých parlamentních volbách „ovlivňovala média propojená s ruskou tajnou službou“ a že něco podobného očekává i u voleb prezidentských. A konstatuje, že Drahošovi bylo vyčítáno, že nepřinesl důkazy – a opět eristika (vyvrácení do extrému přetaženého výroku má budit zdání vyvrácení výroku původního): možná prý měl na tiskovou konferenci přivléct za flígr nějakého agenta a přinutit jej k pokání. Nikoliv, stačil nějaký důkaz. Třeba podobný těm, které dokázaly, že americké tajné služby obelhaly celý svět před agresí do Iráku v roce 2003: výpovědi aktérů, ověřitelná fakta, toky peněz.

Potom by mohl – a jako novinář by měl – být Břešťan ostražitější. Když cituje ze zpráv BIS, že se domnívají, že na ruské ambasádě je též zpravodajský personál, je to jako o koze a o voze. Předtím mluvil o propagandě, nyní o zpravodajcích. Možná Břešťan jako samozvaný specialista na propagandu i tajné služby přepnul své síly a zase se mu to všecko zdrclo dohromady.

Vrcholem Břečťanova článku je jeho snaha porozumět následujícímu mému výroku, který naštěstí nezkomoleně rozšířil, aby snad mohl osvítit i jiný okruh čtenářů:

„Ano, Rusko v době hybridní války prohrává boj o svůj mediální obraz, protože se jeho protivníkům podařilo s použitím prostředků hybridní války vzbudit všeobecný dojem, že Rusko vyhrává boj o svůj mediální obraz, a to právě a jenom s použitím prostředků hybridní války. A pak se s tímto hybridním konstruktem manipuluje a argumentuje až do počínajícího zmatení smyslů.“

Zřejmě se to Břečťanovi zase zdrclo, když mu z toho vyšlo, že prý tím sděluji, že Rusko žádnou hybridní válku neprovozuje, neplatí, nepodporuje. Flašku fernetu tomu, kdo ten Břešťanův vývod při zachování pravidel logiky z mého citátu odvodí.