Nebýt skutečně investigativních, nestádně smýšlejících novinářů, kteří zprostředkovávají informace a události, jež jiní přehlížejí, nejspíše bych se probuzeného ruského medvěda už také bál. Absence těchto obav se však opírá i o mou nedávnou osobní zkušenost. Přednášel jsem totiž v Moskvě na konferenci „Vícečetná rodina a budoucnost“, která se konala 10. až 12. září a již uspořádaly dvě ruské nadace – sv. Ondřeje a sv. Basila Velikého –, společnost Posvátnost mateřství a Centrum pro národní slávu.

Michal Semín

Více než tisíc účastníků z desítek zemí světa, rozličných kultur a náboženských vyznání na ní diskutovalo, jak upevnit postavení tradiční rodiny ve společnosti a jak co nejúčinněji bránit silám, jež na přirozenou rodinu založenou na manželství muže a ženy útočí z pozic kulturního marxismu. Ruské sdělovací prostředky o konferenci obsáhle informovaly nejspíš i proto, že se konala pod záštitou nejvyšších představitelů Ruské federace. V úvodním příspěvku prezidenta Vladimira Putina zazněla obava z neblahého demografického vývoje v Rusku i Evropě a ze společenské krize, do níž se moderní společnost pod vlivem hodnotového relativismu dostala.

Také další ruští politici – z exekutivy i z řad poslanců – hovořili o konkrétních opatřeních schválených či teprve projednávaných Dumou, která napomáhají manželům k zakládání vícečetných rodin. Díky spolupráci s ruskou pravoslavnou církví, jež organizuje praktickou pomoc matkám čelícím pokušení právě počaté dítě usmrtit, roste i mezi ruskými politiky vůle k omezení dostupnosti potratů, která se potenciálně zaměřuje na jejich úplný zákaz. I proto jsme byli seznámeni s faktem, že po dlouhém demografickém propadu bylo před dvěma lety v Rusku konečně více kolébek než rakví.

Umíte si představit, jak některý z generálních ředitelů státních drah u nás či jinde v Evropě hovoří o zlu potratů, ničivých dopadech nihilismu a postmoderní filozofie na mravní stav společnosti či o potřebě podpořit v ní význam mateřství a otcovství? Jak varuje před globální finanční oligarchií, jež usiluje o zničení původně křesťanských národů rozvratem přirozené rodiny? V Rusku takového ředitele mají – Vladimíra Jakunina, který patří do nejbližšího okruhu Putinových spolupracovníků.

Nejspíš proto se ocitl spolu s Jelenou Mizulinovou, další výraznou osobností moskevské konference a hlavní tvůrkyní současné ruské prorodinné politiky, na seznamu osob postižených západními sankcemi.

Kdo by si myslel, že současnou konzervativní ruskou politiku podporují jen ruští křesťané, mýlil by se. Na její podporu vystoupili hned v úvodním, slavnostněji pojatém panelu, i vrchní rabín Ruska Berel Lazar či hlavní ruský muftí Talgat Tadzhuddin. Účastníci konference přijali výzvu, jíž se obracejí na národy všech zemí světa a jejich představitele a na mezinárodní organizace a média, aby společným úsilím odvrátili nebezpečí odlidštěných způsobů života, vystupovali proti nepřiměřenému a ideologicky motivovanému zasahování státu do lidského soukromí a do života rodiny, podporovali přirozenou rodinu jako základ a východisko sociální politiky státu a aby odmítali normalizaci protipřirozených sexuálních životních stylů, a to i schvalováním zákonů zakazujících jejich propagaci mezi dětmi a mládeží.

Konference rovněž apelovala na vůli k obraně před cynickým zneužíváním žen pro náhradní (surogátní) mateřství a na účinné prosazování práv rodičů při výchově a vzdělávání svých dětí.

Vraťme se nyní k tvrzení, že Rusko opět ohrožuje svobodný svět, a proto je třeba se ho bát. To by platilo, pokud bychom se svobodou člověka spojovali společenské výsady homosexuálního životního stylu, sexuální nevázanost, zabíjení nenarozených dětí či genderovou ideologii popírající přirozené odlišnosti mezi mužem a ženou. Tedy „hodnoty“, jež jsou vlastní radikálně levicovému smýšlení, pro něž je současné sociální inženýrství v západních společnostech prostředkem k budování nového, osvobozeného lidství – ráje na zemi, v němž v důsledku tolika levicových dober nebude pro svobodu místo.

Těmito myšlenkami se opájela i první generace sovětských revolucionářů, a proto je absurdní považovat Vladimíra Putina za jejich nástupce. Leninsko-trockistickou štafetu pokroku převzaly jiné elity. Nesídlí však v Rusku, ale na Západě, a bezprostředně ovlivňují dění v členských zemích Evropské unie.

Pokud jde o USA, pak jejich velvyslanectví zřejmě mají po celém světě za úkol aktivně prosazovat požadavky osob s menšinovým sexuálním zaměřením (LGBT). Nejspíš proto, aby barevné revoluce, jež americké ambasády často iniciují a podporují, byly ve výsledku duhové. Proto by nemělo překvapovat, když v čele průvodu v rámci Prague Pride lze spatřit amerického velvyslance s více než tuctem svých spolupracovníků.

Konference v Rusku se zúčastnilo i mnoho amerických delegátů. Ať už si o současných geopolitických třenicích myslí cokoli, nemohli popřít, že v oblasti obrany přirozeného mravního řádu si Rusko a jejich domovina do značné míry vyměnily ideologické postoje. Což má i praktické důsledky.

Americké úřady obdržely podnět od vlivné americké LGBT organizace The Human Rights Campaign vyzývající ke konfiskaci majetku Dona Federa a Lawrence Jacobse za členství v přípravném výboru moskevské konference. Neidealizuji si Rusko, mám nemalé výhrady k pravoslaví, a ani si nemyslím, že se české národní zájmy kryjí s ruskými. Navzdory tomu si spolu s oběma americkými přáteli, kteří čelí vyšetřování pro „neamerickou činnost“, kladu otázku: Z koho mají mít zastánci svobody strach?

Zdroj: EUportal.cz