Přiznám se, že patřím k lidem, kteří opravdu špatně snášejí dlouhé noci a krátké dny, proto se snažím pochopit vztah našich předků k zimnímu slunovratu. Píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jaroslav Bašta.
Jaroslav Bašta
Více než tisíc let se u nás krátce po slunovratu slaví konec starého a začátek nového roku, takže tyto temné dny jakoby měly dvě tváře, z nichž se ta jedna ohlíží zpět a druhá se snaží skrze mlhu a tmu zahlédnout budoucnost. Proto se lidé o Vánocích vzájemně obdarovávají na upomínku úspěšného prožití končícího roku a snaží se nahlédnout do událostí příštích. Nositelé darů pak vypovídají o charakteru těch, kdo si je vymysleli.
Myslím si, že je dobré si připomínat naše tradice a náš způsob chápání světa v těchto dobách, v nichž za rozervanými sinými mračny tušíme hrozící bouři. Slunovrat má ještě jedno poselství – sice znamená obrat od tmy ke světlu, od zmaru k novému životu, jenže zkušenost nás už dávno naučila, že ty nejhorší mrazy, vánice a hrůzy zimy nás teprve čekají následujících měsících. Proto musíme znát ono prastaré poselství o konci útrap, o nové naději, která nám pomůže přežít doby zlé. Platí to pro nás všechny jako jedince, i pro celou pozoruhodnou lidskou pospolitost žijící v nejkrásnější zemi Evropy.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)