Dne 19. prosince 2017 byl Sněmovnou schválen Návrh státního rozpočtu na rok 2018, který o den později podepsal prezident (rozpočet Senát neschvaluje).

K uvedenému návrhu jsem podal společně s 15 dalšími poslanci za SPD  pozměňovací návrh  o snížení plánovaných výdajů v kapitole Ministerstva obrany (MO) na zahraniční operace o 300 milionů korun a převod této částky na zajištění podpory  velení Armády české republiky (AČR) s důrazem na zvýšení počtu Aktivních záloh, jejich intenzivní výcvik a zabezpečení. Toto opatření mělo za cíl zvýšení schopností Aktivních záloh v případě nasazení při obraně státu.

Uvedený pozměňovací návrh nakonec neprošel. Hlasovalo pro něj 33 poslanců a 148 bylo proti.

Chtěl bych však uvézt důvody, které nás v SPD vedly k podání tohoto pozměňovacího návrhu.

Vláda ČR svým Usnesením ze dne 18. dubna 2016 č. 339 k návrhu na působení sil a prostředků rezortu MO v zahraničních operacích (ZO) v letech 2017 a 2018 s výhledem na rok 2019 schválila působení sil a prostředků rezortu MO, celkově se jedná až o 1031 osob do 14 operací, pozorovatelských a výcvikových misí v roce 2018.

PS PČR navíc svým Usnesením ze dne 12. července 2017 č. 1751 vyslovila souhlas s působením sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v Litvě, Lotyšsku, Estonsku a Polsku v rámci Posílené předsunuté přítomnosti NATO v období od 1. ledna 2018 do 31. ledna 2019 v celkovém počtu do 290 osob.

Výše uvedené Usnesení vlády ČR č. 339 ohledně ZO včetně Usnesení PS PČR č. 1751 je na úkor plnění článku 43 Ústavy České republiky v otázce plnohodnotného zabezpečení úkolů v rámci zabezpečení a vycvičení dostatečného počtu záloh, je-li Česká republika napadena.

AČR se od roku 1993 potýká s neucelenou koncepcí, která se vždy rozpracovávala a diskutovala tak dlouho až nakonec vlivem nedostatku finančních zdrojů a rozpočtových škrtů nebo změnou politické reprezentace skončila více méně nezdarem. Charakteristiky současného bezpečnostního prostředí, z kterých vychází Bezpečnostní strategie ČR a i v roce 2015 následně vládou schválená Koncepce výstavby AČR do roku 2025 a další dokumenty, nejsou v roce 2017 aktuální vzhledem k délce doby jejich zpracování a neberou v úvahu nové skutečnosti jako je neřízená masová migrace milionů obyvatel z Blízkého východu a Afriky, která z fáze akutní přešla do fáze chronické, nástup radikálního islámu anebo ukrajinskou krizi. Další významem narůstajícím je hrozba terorismu, kybernetických útoků a ochrana kritické infrastruktury.

Masovou migraci dnes v SPD považujeme za zásadní hrozbu naší státní existence. Tato skutečnost má v konečném důsledku zásadní vliv na změnu bezpečnostní situace nejen v Evropě, která tak díky Junckerovi, Tuskovi, Macronovi a kancléřce Merkelové páchá sebevraždu v přímém přenosu, ale samozřejmě také u nás.

Politici a média šíří dvě vytrvalé lži. První je falešný názor, že pro obranu země stačí malá profesionální armáda. Není tomu tak. Bez dostatečného počtu vycvičených záloh a branné přípravy obyvatel nemůže naše armáda plnohodnotně zabezpečit plnění úkolů podle článku 43 Ústavy české republiky, je-li Česká republika napadena, přičemž stávající brannou povinnost zatím nikdo nezrušil.

Druhou lží je budované falešné přesvědčení, že nás bude bránit NATO a EU.

V případě útoku na naši zem, nebo ohrožení její bezpečnosti, neexistuje žádný závazek k okamžité ozbrojené akci jiné země v rámci NATO a EU na naši obranu. Oni by nám měli přijít na pomoc, historická zkušenost naší země však ukazuje, že nelze předat odpovědnost za bezpečí země na spojence. Rok 1938 a 1968 ukazují na nebezpečí takového stavu. EU (na rozdíl od NATO) žádné schopnosti nemá, ty mají jednotlivé státy. Kladu si také otázku kam zařadit Turecko (autoritářský režim prezidenta Erdogana) anebo Velkou Británii (brexit), aktuální situaci v Polsku atp., a jestli lze v rámci jednotlivých formátů s jejich pomocí vůbec počítat. Domnívám se, že nikoliv. Česká republika je tedy bez pevné spojenecké vazby a proto bychom měli spoléhat v prvé řadě sami na sebe.

Jedním z rizik pro bezpečnost ČR, omezujícím v podstatě schopnost bránit území a jeho celistvost, je i současný neuspokojivý stav AČR a celková připravenost občanů ČR na možnost konfliktu na našem území. Dlouhodobě podfinancovaná armáda ztratila vlastní schopnost kapacitně a dlouhodobě zajistit územní obranu naší republiky a za svou prioritu považuje zejména ZO.

Za neuspokojivý lze označit zejména stav pozemních sil a přípravy záloh v případě mobilizace. Dnes se většina vojenských odborníků shoduje v názoru, že zrušení základní vojenské služby v roce 2004 bylo chybou. Toto zjištění se opírá i o skutečnost, že podle aktuálních výzkumů renomovaných agentur, minimálně 70% obyvatel je pro zavedení nějaké formy vojenské přípravy odvedenců.

Armáda potřebuje na dlouhodobou obranu našeho státu statisíce vycvičených záloh, které dnes nemá. Kladu tedy MO a GŠ AČR otázku, jak armáda v budoucnu organizačně zvládne dohnat odvody 17 ročníků plnoletých mužů, kteří od roku 2004 odvedeni nebyli?  Jedná se řádově o statisíce osob!

 Armáda ze zákona mj. také odpovídá za operační přípravu státního území (OPSÚ) anebo za ochranu důležitých objektů pro obranu státu (ODOS) a i zde kladu otázku - kým? Těch pár stovek Aktivních záloh tento úkol není schopno zabezpečit. Proto hnutí SPD navrhuje zavedení dobrovolného osmi týdenního základního vojenského výcviku, po jehož absolvování by měli absolventi možnost získat zbrojní průkaz.  Aby tento výcvik mohl být ve spádových zařízeních armády v jednotlivých krajích prováděn, k tomu musí mít armáda kapacitní schopnosti, vytvořené změnou organizační struktury ministerstva obrany a armády ve formě zřízení nových výcvikových středisek v podřízeností stávajících 14 krajských vojenských velitelství. 

Další, podle mě podle mě ze strany ministerstva obrany podceňovanou oblastí, je příprava osob k obraně státu, tzv. POKOS, která je nedílnou součástí plánování obrany státu. Zákonná povinnost občanů bránit svou vlast totiž nezanikla ani s profesionalizací AČR. Systematická a diferencovaná příprava občanů k obraně státu je jedním z předpokladů vytvoření potřebných schopností k zajišťování obrany jednotlivců i celé společnosti.

V současném právním řádu je POKOS řešena zákonem č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany ČR, ve znění pozdějších předpisů, kde  podle § 52 tohoto zákona je příprava občanů k obraně státu dobrovolná a má charakter vzdělávání, není-li zákonem nebo jiným právním předpisem stanoveno jinak. Provádění přípravy občanů k obraně státu řídí MO a na POKOS se mohou podílet i občanská sdružení, církve, náboženské společnosti a další právnické osoby v součinnosti s příslušnými krajskými a obecními úřady. Nejedná se tedy pouze ryze o vojenské odbornosti, ale třeba také o kynology, radioamatéry, vyznavače a příznivce tzv. "benzínových sportů" atp. V neposlední řadě také držitele zbrojních průkazů, sdružených v různých zájmových občanských sdruženích anebo bývalé policisty. Všechny tyto skupiny by zde mohly najít své uplatnění, anebo také v Aktivních zálohách, kterých je žalostně málo.

V rámci našeho členství v NATO jsme se společně v roce 2002 přihlásili po útocích na Světové obchodní centrum v USA ke společnému programu boje proti terorismu. Na základě těchto skutečností se naše armáda dlouhodobě účastní operací v Afghánistánu. Účast v těchto operacích je pro naši armádu po všech stránkách velmi náročná. Problémem je zejména udržitelnost. Dochází zde k velkému psychickému vypjetí vojáků, nadměrnému opotřebování výzbroje, techniky a materiálu a tím i velkým nárokům na logistiku a servisní činnosti. Zkušenosti z bojových operací jsou pro naše vojáky v tomto ohledu nenahraditelné. Nikdy naše vojáky nenaučíme v našich vojenských výcvikových prostorech pravidla bojového chování, metodiku práce velitelů a štábů, způsob získávání a vyhodnocování zpravodajských informací z bojiště, procvičování jednotlivých standardních operačních postupů v rámci nových taktických činností anebo opatření proti nejnovějším formám boje proti improvizovaným nástražným výbušninám tak, jako právě zde. Na druhou stranu, pokud nějaký voják jede do zahraniční operace jednou a úkoly plnil dobře, splnil tím veškeré předpoklady proto, aby později byl vyslán znovu na vyšší funkci a předával tak zkušenosti nováčkům. Ve skutečnosti tomu tak není. Není žádnou výjimkou pokud někteří jedinci zde byli již opakovaně 4x anebo 5x anebo dokonce 7x a to vždy na stejné funkci. Toto již není pro armádu přínosem. Navíc armáda má v současné době zástupce v devíti zahraničních operacích v rámci NATO, EU anebo OSN a k tomu také tzv. předsunuté síly NATO v Pobaltí. Na naši armádu jsou v tomto ohledu kladeny úkoly, které jsou na hraně jejich schopností a to zejména na úkor plnění jejího základního úkolu - zabezpečit obranu území našeho státu.

Hnutí SPD není proti vysílání našich vojsk do ZO, ale ne jako hlavní úkol armády. Je pochopitelné, že nemohu na jedné straně hlásat, že bojuji proti terorismu a přitom bych vojáky do ZO v rámci společné operace v boji proti terorismu neposílal. ZO, ve kterých je účast našich vojáků, je však v současné době příliš mnoho a dochází k tříštění sil.  Pokud budeme v budoucnu jako SPD navrhovat  vyslání našich vojáků do ZO, potom do jedné - maximálně dvou operací a to výhradně na základě platné rezoluce RB OSN. V tomto ohledu nás v SPD mnohem více znepokojuje skutečnost, že například v Bosně a Hercegovině dnes v některých oblastech vlají vlajky Islámského státu, anebo situace v Kosovu. A toto nejsou informace z dezinformačních webů.

Co se týká již schváleného rozpočtu na rok 2018. V rozpočtové kapitole 307 - obrana dochází k celkovému navýšení o 12,1% oproti roku 2017 na celkové výdaje 58, 893 miliardy korun, což je 1,13% HDP. Dochází tak k postupnému navyšování rozpočtu na obranu, je to však stále málo. Z těchto prostředků jde podle vyjádření NGŠ AČR arm. gen. Josefa Bečváře, na AČR 65% z tohoto rozpočtu. Zbytek 35% jde do ostatních organizačních složek MO, jeho přímo podřízených vojenských útvarů a zařízení včetně příspěvkových organizací, které se přímo nepodílí na zabezpečovaní obrany státu. Jenom namátkou jmenuji třeba Vojenská lázeňská a rekreační zařízení s plánovaným rozpočtem více než 400 milionů korun.

Přitom naše armáda dnes naplněná místy na 62 až 82% má nelichotivé předposlední místo 0,5 vojáka na 100 ekonomicky činných obyvatel. Za námi je již pouze Lucembursko. Běžně je číslo 0,9 -1 voják na 100 ekonomicky činných obyvatel. Jinými slovy bychom měli mít armádu 1x tak velkou. Armáda má v přepočtu také 1 tank na 80 tisíc obyvatel, přičemž Smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (S-KOS), anebo tzv. Vídeňský dokument nám umožňuje mít násobky takovýchto druhů  tzv. "omezované" techniky.

Ministryně obrany Karla Šlechtová mj. oznámila, že podá návrh na vyslání dalších až 150 vojáků do zahraničních operací na území Afghánistánu a Iráku. Rozpočet na zahraniční operace v roce 2018 je plánován ve výši 1,74 miliardy korun, což je v kontextu výše zmiňovaných skutečností z pohledu SPD a za stávající situace nepřijatelné.

Výše zmíněné skutečnosti byly důvodem, proč 16 poslanců za SPD podalo ve Sněmovně zmiňovaný pozměňovací návrh na snížení položky určené na ZO o 300 milionů korun a navrhovali převod této částky na posílení zajištění obrany ČR silami a prostředky AČR s důrazem na Aktivní zálohy, který neprošel.

Doufám, že si to však odpovědní politici za obranu státu plně uvědomují.

Ing. Radovan Vích

poslanec a místopředseda výboru pro obranu PS PČR