Přesto se znepokojením sleduji, jak tyto oslavy nabývají v západní Evropě rok od roku bizarnější a násilnější podobu. Samozřejmě se to neomezuje jen na tu jednu noc, stejné jevy můžeme pozorovat při každém větším srocení davů třeba na hudebních festivalech, po sportovních zápasech a podobně. Nejvíc lidí v ulicích a největší anonymita však bývá při oslavách Silvestra. Část mládeže, téměř výhradně mužského pohlaví v posledních letech obohacuje veřejné veselí po svém. Střílejí světlice a petardy nejen do vzduchu, ale také do davu, rozbíjejí výlohy, zapalují auta a vůbec se dobře baví po svém.
Jsou v tom regionální rozdíly, takže třeba ve Francii by Silvestr bez tisícovky zapálených aut nebyl celý, ale jednu nebezpečnou tendenci lze vypozorovat ve všech zemích – narůstá počet útoků na představitele státu. Těmi při oslavách není jen policie, která dbá na dodržování pořádku, ale také hasiči a záchranná služba. Překvapivý na těch událostech byl jen jejich rozsah, a že se to odehrálo centrech velkoměst v době největšího nasazení pořádkových sil. V menším měřítku a roztroušeně jde o běžný jev na předměstích obývaných převážně migranty v tak zvaných No go zónách.
Protože ideologie politické korektnosti nedovoluje informovat o negativních jevech spojených se sociálně patologickými jevy a násilím, holt minimálně jednou do roka jsme neochotně informováni o tom, co se vlastně přihodilo a děsíme se. Jakékoliv negativní informace o důsledcích migrace jsou v mainstreamových médiích potlačovány, referuje se pouze o událostech, které nelze zamlčet, což jsou teroristické útoky, případně vraždy spáchané migranty. To však paradoxně vede k tomu, že nenávist vůči přistěhovalců neustále roste. Za loňský rok jen v Německu bylo spácháno 1400 útoků na ubytovny migrantů a asylové domy, tedy zhruba tři denně.
Proto si myslím, že bychom se měli ještě jednou pečlivě podívat na necenzurované záběry novoročních oslav v Paříži a Berlíně. Ukazují nám totiž odvrácenou tvář budoucí dvourychlostní Evropy. Zdá se, že ten faktor rychlosti se týká soutěže o tom, kdo se první propadne na dno, případně až do pekla. Ale nezoufejme. Třeba ty tři zbývající oslavy Nového roku 2018 přinesou hezčí záběry a více naděje. Končí optimisticky komentář Jaroslav Bašta.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:pl)