Jsou lidské rasy skutečné? Liší se rasy svým chováním stejně jako tělem? Jsou takové názory důsledkem bělošského rasismu? Moderní věda předkládá trojčlenné schéma rasových rozdílů ve fyzických rysech i chování. V průměru orientálci pomaleji dospívají, jsou méně plodní, sexuálně méně aktivní, méně agresivní a mají větší mozky a vyšší IQ. Černoši se nacházejí na opačné straně spektra. Běloši spadají doprostřed, ale blíže k orientálcům než k černochům.

Běloši neumějí skákat. Ani Asijci to neumějí. Podle nové knihy Jona Entina TABOO: Why Black Athletes Dominate Sports and Why We Are Afraid to Talk About It (Tabu: Proč černí atleti dominují ve sportu a proč se o tom bojíme mluvit) to ovšem černoši – a černošky – dozajista umějí. Obvykle se jako důvod úspěchů černých atletů uvádí, že mají pramalou šanci prosadit se jinde. Ale Entinova nová kniha ukazuje, že černoši mají ve sportu genetickou výhodu.

Tělesná fakta, která Entine předkládá, jsou vcelku dobře známá. Černoši mají oproti bělochům užší boky, což jim umožňuje efektivněji kráčet. Jsou nižší ve výšce sedu, což jim poskytuje vyšší těžiště a lepší rovnováhu. Mají širší ramena, méně tělesného tuku a více svaloviny. Jejich svalstvo obsahuje více rychlých svalů, které vytvářejí intenzivní sílu. Černoši mají o 3-19 % více pohlavního hormonu testosteronu než běloši či východní Asijci. Tento hormon se projevuje výbušnější silou.

Entine zdůrazňuje, že takovéto tělesné zvýhodnění dává černochům výhodu ve sportech jako box, basketbal, fotbal, a ve sprintu. Ovšem některé z těchto rasových odlišností představují problém pro černé plavce. Těžší kostry a menší hrudní dutiny v tomto případě jejich výkony omezují.
Rasové rozdíly se projevují již v časných stadiích života. Černošské děti se rodí o týden dříve než bělošské, ale i přesto jsou vyspělejší z hlediska kosterního vývoje. Ve věku pěti nebo šesti let excelují černošské děti ve sprintu, skoku dalekém i skoku vysokém, což vyžaduje rychlou výbušnou sílu. V dospívání mají černoši rychlejší reflexy, jako třeba při známé reflexivní reakci kolene.

Východní Asijci běhají dokonce ještě hůř než běloši. Užší boky, delší nohy, více svaloviny a více testosteronu poskytují bělochům nad východními Asijci výhodu, stejně jako ji poskytují černochům nad bělochy. Ovšem uznání těchto genetických rasových rozdílů ve sportu vede k tabuizovanější oblasti – k rasovým rozdílům ve velikosti mozku a v kriminalitě. Proto je tabu říkat dokonce i to, že černoši jsou lepší v mnoha sportech.

Důvod, proč mají běloši i východní Asijci širší boky, a proč jsou tedy horšími běžci, je, že rodí děti s většími mozky. V průběhu evoluce se narůstající velikost lebky projevila v nutnosti širší ženské pánve. Dále hormony, které zvýhodňují černochy při sportu, způsobují jejich neklidnost ve škole a sklony ke kriminalitě.

Názory na lidské rasy v minulosti

Již před existencí inteligenčních testů si různí filosofové, státníci, obchodníci a další mysleli, že existuje vztah mezi rasou, inteligencí a kulturními úspěchy. Aristoteles, Platón, Voltaire i David Hume, ti všichni v to věřili. Stejně tak Broca, Darwin, Galton a všichni zakladatelé evoluční teorie a antropologie. Dokonce i Freud věřil v existenci nějakých rasových rozdílů. To se však začalo měnit ve dvacátých letech 20. století s příchodem Franze Boase a Jamese B. Watsona, kteří se domnívali, že kultura se může téměř libovolně měnit. Dnes nám autoři jako Jared Diamond v knize Guns, Germs and Steel (1997) a S. J. Gould v Jak neměřit člověka (česky 1998) tvrdí, že mezi rasou, inteligencí a kulturou neexistuje žádná spojitost. Všechny rozdíly, které můžeme vidět, jsou prý zapříčiněny buď pouhou smůlou, anebo bělošským rasismem.

První objevitelé ve východní Africe popsali, jak je šokovala nahota, bezbožnost, kanibalismus a chudoba místních domorodých obyvatel. Někteří z nich tvrdili, že černoši mají povahu „divokých zvířat… většina z nich chodí nahá… děti neznají své otce, a pojídají lidi“. Jiní zase tvrdili, že mají přirozený smysl pro rytmus, takže kdyby měl černoch „spadnout z nebe na zem, během pádu by si broukal do rytmu“. Někteří z nich dokonce napsali knihy a nakreslili obrázky Afričanů s nadměrně velkými pohlavními orgány.

Zní to povědomě? Je to všechno pouhý odraz rasismu? Možná, ale tyto příklady nepocházejí od evropských kolonizátorů z 19. století ani z nenávistné literatury Ku-Klux-Klanu. Jsou od arabských muslimů, kteří vstoupili na půdu subsaharské Afriky před více než 1200 lety (v 8. století), jak ve své knize Race and Slavery in the Middle East z roku 1990 uvádí Bernard Lewis.

O několik století později získávají evropští cestovatelé stejný dojem. Mluvili o tom, že se jim zdá, že Afričané mají velmi nízkou inteligenci a pouze malý počet slov pro vyjadřování komplexního myšlení. Chválili schopnost některých kmenů vyrábět jemnou keramiku, kout železo, vyřezávat dřevěné umělecké předměty a vyrábět hudební nástroje. Mnohem častěji však byli šokováni téměř úplnou nahotou těchto lidí, jejich ubohými hygienickými návyky, jednoduchými přístřešky a nevelkými vesnicemi. Nenašli žádné hrnčířské kruhy, žádné mlýnky na mletí obilí, žádná kola sloužící k dopravě, žádná hospodářská zvířata, žádné písmo, peníze ani početní soustavy.

Bílí cestovatelé v Číně byli stejně rasističtí jako ti v Africe, ovšem jejich popisy se od těch evropských a arabských z Afriky liší. V roce 1275 dorazil do Číny Benátčan Marco Polo s cílem navázat obchodní styky s Mongolskou říší. V Číně nalezl dobře vystavěné cesty, mosty, města propojená kanály, sčítání lidu, trhy, standardizované jednotky hmotnosti a míry a nejen mince, ale rovněž papírové peníze. Dokonce i poštovní systém. Když srovnával Číňany s tím, co viděl v Evropě a na Blízkém východě, všechno ho přivádělo k úžasu. Třebaže byl Benátčan, hrdý na svůj lid a dobře si vědomý velikosti starého Říma, přesto napsal: „Dozajista není na zemi inteligentnější plémě než Číňané.“

Historické bádání dojem Marca Póla jen potvrzuje. Číňané už kolem roku 360 před Kristem používali kuše a změnili tím podobu válčení. V období 200-100 před Kristem si vybírali úředníky pomocí písemných zkoušek, o dva tisíce let dříve než v Británii. Knihtisk znali pravděpodobně už kolem roku 800, o nějakých šest století dříve než v Evropě spatřila světlo světa první Gutenbergova bible. Papírové peníze se v Číně používaly od roku 1300, ale v Evropě až od 19. a 20. století. Kolem roku 1050 čínští alchymisté vyrobili střelný prach, ruční granáty, ohnivé šípy a rakety s otravným plynem. Kolem roku 1100 vyrábělo v čínských továrnách 40 000 dělníků rakety. Plamenomety, pušky a kanóny používali Číňané v průběhu 13. století, tedy o nějakých 100 let dříve než v Evropě.

Číňané znali magnetický kompas již v 1. století. V Evropě se o něm můžeme dočíst teprve kolem roku 1190. Roku 1422, sedm desetiletí před tím, než tři malé Kolumbovy lodě přepluly Atlantik, dosáhli Číňané východního pobřeží Afriky. Přistáli tam s obrovskou flotilou 65 zaoceánských lodí naložených 27 000 vojáky s koňmi a roční zásobou obilí, masa a vína. Se svými palnými zbraněmi, navigací, přesnými mapami a magnetickými kompasy by mohli Číňané snadno obeplout cíp Afriky a „objevit“ Evropu!

V posledních 500 letech Čínu ve vědě a technologiích předčily evropské národy. Nicméně od roku 1950 je Západ ve výrobě mnoha high-tech produktů porážen Japonskem. Ostatní země při Tichomoří (Čína, Tchaj-wan, Singapur a Jižní Korea) nyní jdou japonskou cestou. Na druhé straně Afrika zůstává hluboce pozadu. Ubohé podmínky v afrických státech a černé Americe jsou cílem zájmu mnoha lidí. Velká část optimismu amerického hnutí za občanská práva ze šedesátých let je ta tam a spolu s ní i naděje na nezávislé africké národy. Do Afriky se pumpují miliardy dolarů zahraniční pomoci, přesto jsou africké ekonomiky od odchodu Evropanů v úpadku.

Všude v Africe a ve velké části Karibiku lze vidět lhostejnost a úpadek. Mezinárodní společnosti si tu často musejí samy zaopatřovat elektrický proud, vodu a telefonní spojení. V době počítačů, faxů a celosvětové sítě internet je v mnoha afrických městech obtížné dostat se k fungujícímu telefonu.

Zdroj: J. Philippe Rushton: Lidské rasy – Evoluce a chování z pohledu životní strategie

Knihu si môžete zakúpiť v našom kníhkupectve