Skupina převážně českých občanů využila svého práva nesouhlasit a veřejně projevit svůj názor. Učinili tak peticí: Jsme Česká republika, nechceme být „ani ryba, ani rak“ zde. Odhalili tím svoji poruchu identity. Nejsou Česká republika. Rozhodli se být raky, totiž napodobit korýše příslovečně dovedně couvající zpravidla ve snaze vrátit se do bezpečí. Tím je pro ně počátek devadesátých let, doba pokryteckých slibů a skrývaných zločinů. Jejich problém je, že „problémy růstu přerostly v růst problémů“, jak se ironicky říkalo v osmdesátých letech. Signatáři prosazovali řešení vedoucí k růstu problémů od devadesátých let podnes.

Ivan David

Veřejnost se je za posledních dvacet let naučila vnímat, zatímco signatáři toho nejsou schopni. Stále nedopracovali sebehodnocení k němuž se před čtvrt stoletím dopracoval Milouš Jakeš se svým pocitem „kůlu v plotě“. Ani tehdy v tom nebyl sám, plot byl dlouhý, kůlů mnoho, ale lidé se už dívali přes plot. A tak mnozí umělci a akademičtí pracovníci nedodávají svým podpisem vážnosti petici, ale ubírají vážnosti sami sobě.

Pravda a láska po pětadvaceti letech

Připomínají totiž své „pravdoláskařství“, které získalo své ironické označení právě pro metodu dvojích metrů a naprosté pokrytectví při hodnocení domácích poměrů i mezinárodní situace. Neměli by se pro moje srovnání s Miloušem Jakešem zlobit. On volal na záchranu svoji a svých soudruhů sovětskou armádu, oni volají americkou. Společné je jim i to, že nemohou mluvit za většinu. Měli by vědět, jak se ztrácí věrohodnost a nemohou se zlobit, že lidé nevěří na ruskou armádu na Ukrajině těm, kteří „prokazovali“ zbraně hromadného ničení v Iráku. Tehdy pochybnosti neměl ministr Cyril Svoboda, dnes je postrádá Lubomír Zaorálek. V obou případech nebyla dodána věrohodnost tvrzení, ale ubyla doma věrohodnost ministrům zahraničí. Signatáři petice vytýkají prezidentu Zemanovi absenci přesvědčení o účasti ruské armády na východě Ukrajiny. Vědí, že si lidé v jejich oblíbeném i-dnes mohli přečíst, že si „Bild utahoval ze Zemana“ zde, že snad ani nemáme tajné služby, ale presstituti zamlčeli, že si také Zeman si utahoval z Bildu zde: „Americké a britské tajné služby prohlašovaly s naprostou jistotou, že Saddám Hussein má zbraně hromadného ničení a pojízdné laboratoře na výrobu Sarinu a posléze se ukázalo, že nic z toho nebyla pravda.“

Kdo je Česká republika?

Rakušan Schwarzenberg se vydával za Českou republiku, když prosadil uznání Kosova v čele s teroristy a masovými vrahy. Dnes se za Českou republiku vydává Zaorálek při podpoře kyjevského režimu, stále nepokrytěji fašistického. Jistě i Kocáb, Bursík a Schwarzenberg se pokládali za Českou republiku, když na Majdanu podporovali státní převrat. Za českou republiku je třeba pokládat především její občany a nikoli kýmsi dosazené ministry zahraničí, zvláště když se stále více odchylují od mínění převažujícího v zemi, kterou bohužel reprezentují. Podle signatářů prezident „mluví výhradně za sebe a nikoli za naše občany“. Jsou to oni, kdo by rád nadále mluvil za „naše občany“, ale nemluví. Rádi by ukázali, jak je prezident izolovaný, ale ve skutečnosti se sami uzavírají do myšlenkového ghetta, které zajímá čím dále tím méně „našich občanů“. Je to i proto, že velkoryse přehlížejí americké agrese s milióny mrtvých a desítkami miliónů trpících rozvratem provedeným americkými zbraněmi, tajnými službami a sankcemi. Současně tvrdí, že „širší vojenský konflikt si nikdo rozumný nepřeje“. Jeli tomu tak, pak nejsou rozumní, neboť nejsou schopni dohlédnout důsledků svých přání. Jimi propagované stupňování konfliktu jinam nevede.

Bezvýhradné podrobení jako „pevný postoj“

„…Od demokratických politiků však žádáme jasná slova a statečné postoje, nikoliv bezcharakterní kličkování mezi Východem a Západem,“ hřímá v politickém vytržení Tomáš Halík zde. Je-li tedy demokratický politik ten, který se rozhodne „nekličkovat“, tedy bezvýhradně podléhat „Východu“ nebo „Západu“, pak výrok vypovídá velmi mnoho o Halíkově představě o „demokracii“. Já se naopak domnívám, že demokratický politik má jednat v nejlepším zájmu lidu země, v níž působí.  Takovým zájmem nebývá bezvýhradné podléhání nějaké velmoci, ale právě ono „bezcharakterní kličkování“, neboť nikdo nerespektuje zájmy někoho, kdo je mu bezvýhradně podán. Proto souhlasím se Zemanem: „Sankce libovolného typu jsou překážkou dialogu civilizací. Ti, kteří jako zbraň politického boje podporují sankce, vystupují proti fungujícímu dialogu civilizací. A místo dialogu přichází pouhé mlčení. A nic víc.“Jen dodávám, že místo dialogu obvykle přichází konfrontace.

„Nesouhlasíme s politiky, kteří problematizují účinnost hospodářských sankcí,“ praví se v petici. Hospodářské sankce určitě účinné jsou. Poškozují hospodářství evropských zemí, které ztratí přístup k ruským trhům a surovinám a skončí-li toto šílenství, budou ho těžko získávat zpět. Když Spojené státy přišly o Jižní Ameriku, Afriku a ztrácejí významnou část Asie, snaží se z evropských „spojenců“ vytvořit koloniální panství. K tomu potřebují na USA bezvýhradně závislou Evropu. Nejlépe vyjádřil právě Tomáš Halík, co pro něj znamená „demokracie“. Pát&aac ute; kolona to nebude mít tak lehké, lidé s postoji signatářů této petice nemusí nadále reprezentovat Českou republiku. Proto signatáři společně s USA podporují fašistický převrat majdanského typu.

„Chtěl být událostí a stal se případem.“ Milan Růžička

Jistěže je dobré si všímat, co kdo říká a pak teprve, kdo to říká, jenže myšlenky nelze úplně oddělit od těch, kteří je zastávají. Zejména když s nimi a jejich myšlenkami máme své zkušenosti.

Signatář Cyril Höschl projevuje na svých stránkách nespokojenost s předvolební nabídkou a dodává: „Důležité počiny se odehrávají jinde (petice “Ani ryba ani rak”), o těch se však v médiích mlčí.“ Nemlčí, ale ani mainstreamová média, která pečlivě prezentují desetihlavé demonstrace, pokud jsou za „správné myšlenky“ a na „správných místech“, zřejmě nepokládají tuto petici za „důležitý počin“. Článek o petici včetně možnosti ji podepsat se objevil na Parlamentních listech, diskuse k článku ovšem drtivou většinou odmítla petici i s jejími iniciátory a signatáři zde . Petici věnovalo článek také i-dnes (zde), což je nepochybně pravicové médium a tudíž by se dalo očekávat, že ho čtou především pravicově orientovaní občané. Překvapením byla však i pro mne diskuse pod článkem o petici. Naprostá většina diskutujících se k petici a signatářům staví velmi kriticky a skoro vždy odmítavě zde.

Uvádím typické příspěvky:

Gustav Vostrý: Ano, mají pravdu, okamžitě by měla s Ruskem začít 3.světová válka, a pánové Kocáb, Schwanzenberg, Suchý, Halík, Kalousek a dá se říct celá TOP09 v čele se Štětinou a spol. by měla při prvním útoku na Ivany stát v první linii, aby bránili naší zem a demokracii postavenou na kmotrech, rozkrádání a udavačství…děkuji Vám pánové, až budu sklízet z pole radioaktivní brambory ozářené ze spadu z atomových bomb budu nadšen!!! Válka s Rusem musí být!!!!

PS: Doufám že si Karel před útokem neveme zase rohypnol

Pavel Chvalina: Nebojte se, nejste ani ryba, ani rak. Jste elita národa. Musíte nám, hlupákům ukázat správnou cestu, přesvědčit nás o tom, jak moc, je válka potřebná a užitečná. Přestaňte organizovat svět, podle Vašich představ. Nefunguje to a ve výsledku, se vše obrátí, proti Vám. Svět si poradil i bez Vás a jen těžko může zaznamenat, že jste tady byli. Zrovna v tomto případě, by to žádná sláva nebyla.

Zdeněk Janout: Zaujalo mě tohle o Bursíkovi (cituji): Když bude za TOP 09 zvolen, nepovede už svou současnou stranu, kterou založil po odchodu od zelených a vstoupí do senátního klubu TOP 09. Takže – Bursík byl u Lidovců, u Zelených, v LESE, teď dostal chuť na TOPinky… No nic ve zlém, ale jaké má vlastně tento politický prostitut názory, ví to někdo ?

Pokud někdo petici hájil, byl ihned zpochybněn:

Jan Pivec: Aspoň někdo se nebál postavit se a za většinu našeho národa, aspoň předpokládám, a sdělit to, co si o uvedených pánech (Zeman-Sobotka) myslíme.

Milan Vlk: Jste si jist tou většinou?? Jeden řvoun je vždy víc slyšet než stovky mlčících.

Pod peticí vidíme na předních místech stále stejná jména, na která jsme v podobných případech zvyklí. Prozkoumal jsem vedle prvních 108 „osobností“ také posledních tisíc z šesti tisíc signatářů. Nalezl jsem tam pouze jedno jméno, se kterým jsem se už setkal: Jiří bob Asher. To je novinář křečovitě a nekultivovaně propagující podobné ideje, jaké hlásají autoři petice. Nalezl jsem i jméno „Milohlav Kokotek“, ten však zřejmě neexistuje. To si z autorů petice někdo vystřelil. Jakéhosi Ivana Davida jsem však v poslední tisícovce našel hned dvakrát a to pod čísly 5229 a 5882. Podpis byl v obou případech podobný. Nevím, kdo je ten nadšenec. Pod tím jménem znám tři lékaře a jednoho právníka. Nikoho z nich nepodezírám.

Zdroj: prvnizpravy.cz