To se tehdy jeden týden stal jakýsi teroristický atak, a ozvala se jak ČTv, tak i ČRo, dokonce opakovaně. Druhý týden se bohužel stal jiný útok, ale ČTv ani ČRo již žádný komentář nechtěly, obě média současně – což od té doby trvá.

S dvěma výjimkami, obě se týkají ČTv. Ovšem předcházel tomu jeden varovný náznak. Měl jsem tehdy domluveno, že se dostavím do jihlavského televizního studia, abych přispěl svým komentářem, ale pak se mi ozvali z Prahy, že to ruší, protože v Jihlavě mají technický problém, který vstup znemožňuje. Tak jsem zůstal doma a koukal na ten pořad, kde mě nahradila jedna velmi rusofobní novinářka. Jak jsem si zanedlouho ověřil, v Jihlavě samozřejmě žádnou poruchu neměli.

A teď k těm výjimkám. První byla vloni v létě, kdy se ozval redaktor, zda bych druhý den přišel do pražského studia. Byl jsem tehdy v Praze, možné to bylo. Asi za hodinu volal opět, že se omlouvá, ale že se jim ozval někdo jiný, koho předtím marně sháněli. Nu což, stane se.

A dnes opět – zda bych po telefonu večer cosi mohl okomentovat. Proč ne, řekl jsem. Ani ne za deset minut znovu, omluva, potřebují někoho živě do studia – aniž by padla otázka, zda bych do toho studia nemohl přijít já.

Nu což, musíme si zvykat, a hlavně, nesmíme být podezřívaví, protože nás představitelé těchto médií budou bezpochyby ujišťovat, že jejich veřejnoprávní produkce jsou vyrovnané a žádné černé seznamy neexistují, i když ...

2. srpna 2014 Pavel Baroch na webu <echo24.cz> publikoval článek, v němž brojil proti mediálnímu vystupování Martina Kollera. Prosím, uvedl své důvody, na názor má plné právo. Zajímavější už je, že v titulku svého článku naprosto bezelstně napsal, že „Seznam zakázaných hostů nevznikne“. A to už je jiný, hrůzný kalibr, protože to znamená, že lidé Barochova typu v médiích, vydávajících se za „strážce demokracie“, přinejmenším v myšlenkách běžně operují s „blacklisty“, oblíbeným to nástrojem všech bolševiků a mccarthystů.

Redakce tehdy oslovila veřejnoprávní média, jestli budou Kollera dál zvát do vysílání. Česká televize neodpověděla, pouze prý se ČT o Kollerovu historii začala zajímat. Ředitel centra zpravodajství Českého rozhlasu Tomáš Pancíř uvedl, že „výběr hostů a respondentů do jednotlivých pořadů mají na starosti editoři těchto konkrétních pořadů. Ti při svém rozhodování posuzují řadu kritérií, mimo jiné odbornou úroveň, vyjadřovací schopnosti nebo důvěryhodnost konkrétního respondenta. Český rozhlas nemá žádný 'blacklist', neexistuje žádný seznam zakázaných respondentů. A na tom nechceme nic měnit. Jsme přesvědčeni, že máme natolik kvalitní editory, že jsou schopni vyhodnotit dostupné informace sami – to je ostatně nutným předpokladem výkonu jejich práce.“

Takže žádné blacklisty nejsou. Pak tedy zřejmě už funguje mnohem sofistikovanější mechanismus, proti němuž je každá obrana těžká. V geniální zkratce ho vystihl Václav Havel ve své hře „Audience“ ve scéně, kdy se sládek pokouší Vaňkovi rozmluvit jeho kontakty s jistým Holubem. Vaněk však protestuje: „Já mám ale právo stýkat se, s kým chci!“ A sládek mu to odsouhlasí! „Samozřejmě, že máš! A on to ten Holub pochopí.“