Jefim Fištejn: „Ohromující přízeň 80 procent není ukazatel popularity Putina, ale společenské degradace po 15 letech režimu osobní moci a postmoderního autoritářství.“ Igor Zotov, poslanec Dumy: „Dej Bože všem zemím takového vůdce, jakým je náš prezident Vladimír Putin. Vybrali jsme 7. říjen, kdy se prezident narodil, pro státní svátek Dne uctivého člověka…“ Kdo je Fištejn, co se narodil v kyjevské židovské rodině a pak emigroval z Ukrajiny, aby projevoval svoji podbízivost Svobodné Evropě a Chartě 77…? Britské listy v roce 2005 kritizovaly Fištejnovu obhajobu CIA, když tvrdil, že USA žádné vězně nemučí. Šéfredaktor J. Čulík v té souvislosti mimo jiné napsal: „Jefim Fištejn ostře vystupoval v totalitní éře proti komunismu, pracoval pro Američany financovanou stanici Radio Svoboda. Po pádu komunismu se ukázalo, že zřejmě nebojoval za svobodu a demokracii, ale pouze proti komunismu.“

Putinova socha svobody

Proč ten okázalý úvod? Vladimír Putin není populární jenom v Rusku, ale rovněž v nejlidnatější zemi světa Číně, která je svými biliony dolarů devizových zásob největším věřitelem nejen USA a EU, ale dalších desítek zemí planety. “Luna a láska; když nerostou, ubývají,” říká čínské přísloví. Možná i proto je dnes v Pekingu beznadějně bezkonkurenční prodej knihy čínského spisovatele Čeng Wen-janga o Vladimíru Putinovi „Narozen pro Rusko“. To, že anexe Krymu byla hlavní příčinou toho, že popularita ruského prezidenta Putina vzrostla nedávno na svá historická maxima. Na konci začátku roku dosahovala popularita vládce Kremlu 80 %, což představuje nárůst o 8 % oproti předcházejícímu měsíci, ve kterém došlo k připojení Krymu k Ruské federaci. Velmi názorně presentuje hlavní příčiny oblíbenosti prezidenta Putina následující karikatura z deníku The Moscow Times.

Je to dnes velká móda; kdo neplivá po Putinovi, není “in”. Proto nikdo nevěří, že by svátost jménem americký dolar mohl být vytlačen z trhu rublem či jüanem? Nesmysl, přestože se Saúdská Arábie a řada jiných zemí začaly připravovat na změnu smluv, aby mohly zahraničním obchodním partnerům platit místo v amerických dolarech čínskými jüany nebo měnami jiných asijských zemí?

Generální ředitel ruské státní banky VTB Andrej Kostin totiž právě uvedl, že rozšířit používání jiných měn než dolaru v zahraničním obchodě je jedním z „hlavních úkolů” banky. Vzhledem k objemu ruského bilaterálního obchodu s Čínou je teď prioritou umožnit platby v rublech a jüanech, což je už realita těchto dnů. Otevírání účtů pro obchodování v jüanech, v hongkongských nebo v singapurských dolarech, poukazuje na snahu Ruska obrátit se v době napjatých vztahů s Evropou více k Asii.

Americké a evropské banky po ruském “záboru ukrajinského Krymu” už letos v březnu dramaticky zpomalily poskytování úvěrů v Rusku. Centrální banka proto pracuje na národním platebním systému, aby Rusko nebylo závislé na západních společnostech jako Visa nebo MasterCard. O změně kontraktů na jinou měnu než dolar se svými asijskými zákazníky jednaly ropná divize ruského plynárenského podniku Gazprom a těžařská firma Norilsk Nickel.

Bylo to na spadnutí; Vladimír Putin má řadu let v Číně spolehlivého partnera, od Rady bezpečnosti OSN, až po nové sdružení, jehož tvoří nejsilnější a nejbohatší státy Východu. Spojily se v bezkonkurenční společenství BRICS, proti němuž je EU jen vzdálená chudá příbuzná. Západní politici se svými zlostnými sankcemi tak „ostrouhají mrkvičku“. Podpisem květnové dohody o masivních dodávkách ruského plynu Číně se totiž jejich časté pohrůžky energetickým bojkotem Ruska, který by měl být citelným obchodním trestem za politiku Kremlu v ukrajinské krizi, změní jen v další prázdná slova.

Putin podepsal v Šanghaji na třicet dohod, když další tucet se ještě projednává. Rekord. Navíc se bude budovat dopravní koridor mezi Ruskem a Čínou přes Kerčský průliv až na Krym. Čína chce na poloostrově vybudovat i přístav a ekonomickou zónu, čímž vznikne nová Hedvábná stezka. Cena za tisíc kubíků plynu pro Čínu je evropská – 350 dolarů. A přes 50 procent ruského exportu tvoří ropa.

Sankce snad nyní prakticky trápí nejvíc Polsko, které si však pomohlo jako vždy svým sofistikovaným způsobem, když se domluvilo s Běloruskem, že mu bude posílat svá jablka, jež však nesmí vyvážet do Ruska, ovšem Lukašenko ví, jak na to; jen nechá polskou zásilku přebalit na běloruskou a je to. Samozřejmě, že to nebude za bůra, ale pro Poláky je lepší něco, než nic, tedy když nyní prodává svá jablka o pět korun levněji. Nechce zkrátka tu slevu zadarmo.

Polské ovocnářství a zelinářství je úzce orientované na ruský trh a v posledních sezonách vyvezlo do Ruska 700 000 tun jablek ročně, což je asi jako spotřeba všech jablek v ČR za pět let. Žádné cavyky; Polsko nesmí vyvážet do Ruska jablka, což je ruská reakce na neustále nové a nové nesmyslné zákazy pro nic. Každý má jasno, že referendum na Krymu není anexe, ale samostatnost, a k tomu bezbolestná, proti krvavé nezávislosti Falkland či Kosova. Čínský kapitalismus se socialistickou tváří ví, že místa, která nepřítel chvatně opouští, on okamžitě obsadí. (Na miliardu a pět set milionů Číňanů připadá jen 70 milionů čínských komunistů, tedy ani ne pět procent.) A tak je to i s obsazováním na ruském trhu uvolněných míst s dodávkami ovoce a zeleniny.

Navíc Rusko podepsalo v minulých měsících s Čínou dohodu o výstavbě obrovského exportního velkoobchodního tržiště v čínském městě Dongning na hranicích s Ruskem. Více než 70 tisíc metrů čtverečních velkoobchodní prodejní plochy a 30 tisíc metrů čtverečních plochy skladů. A ty budou praskat ve švech od čínských jablek. Polsko tak ztrácí šanci se na ruský trh vrátit a nepomůže mu ani nový evropský prezident Tusk. Zařídí klid NATO? Polští pěstitelé zoufale volají: „Podporujeme americké sankce, tak teď ať Američané podpoří nás a otevřou nám svůj trh s ovocem v USA!“.

Evropská obchodní charta totiž směšně zakazuje dvoustranná vyjednávání členských zemí EU s třetí krajinou (tzn. s USA) o volných obchodních zónách. Pokud by USA otevřely svůj trh s ovocem Polsku, musely by jej otevřít celé EU, a to nejde bez souhlasu Kanady a Mexika, které jsou součástí volné severoamerické bezcelní zóny NAFTA, Přišla by na řadu demokracie a museli by s tím všichni souhlasit. Polští pěstitelé chystají na demonstraci ve Varšavě proti politice vlády ve věci sankcí proti Rusku. Žádají trvalé kompenzace od státu. Zde…

The Wall Street Journal si vyslechl nadšení pekingské knihkupectví Wang-fu-fing, které již prodávalo memoáry světových osobností mj. Obamy, Thatcherové či Mandely, ale žádná z nich nesahala výší prodeje knihy o Putinovi ani po kotníky. Čínská společnost totiž vzhlíží pouze k silným vůdcům; jestli je lídr slabý a nechá se zastrašovat, národ ho nebude respektovat. Jde hlavně o paralelu Ruska a Západu… A Kreml potřebuje kvůli sankcích čínské zboží, zatímco Čína se neobejde bez ruských energetických zdrojů.

Včera to bylo 62 roků od chvíle, kdy se Vladimír Putin v Leningradě narodil; třeba si přidá ještě další oslavu u příležitosti udělení letošní Nobelovy ceny za mír… Když Obama, jenž stojí v čele čtyřicítky armád EU a NATO proti jedné Putinově, proč ne člověk, co se jen brání brutální přesile vojsk i médií…

Inu, když Porošenko s rowdies Pravého sektoru chystal masakr v Oděse, Putin zvažoval realizaci tří humanitárních konvojů na východ Ukrajiny, kam přivezl na stovkách náklaďáků tisíce tun potravin, vody, oblečení a léků…

PS: Od roku 1999 Rusko zažívá ekonomický růst, ten přerušila jen globální ekonomická krize v roce 2009. V roce 2012 Financial Times ohodnotili Rusko jako druhou finančně nejstabilnější ekonomiku mezi G20 a to hlavně díky nízkému dluhovému zatížení (přibližně 11% HDP), nízké nezaměstnanosti (přibližně 5 %), významným rezervám a míry hospodářského růstu…

Dovolil bych si poprosit pana Jana Bartoně, jestli by mohl okomentovat následující mírumilovnou politiku Spojených států…? Zdvořile bych si dovolil požádat pány Petra Stuchlíka a Radovava Pajonka o vyjádření k projevované laskavosti účastníků boje za svobodu a demokracii na Majdanu… Stejně bych si dovolil obtěžovat i Jaroslava Daňka, jestli by mohl vyjádřit své nadšení z dodržování lidských práv v irácké věznici Abu Ghraib…

Zdroj: Blog autora