Nepíšu jako komentátor prezidentské volby, ale jako obyčejný člověk s poněkud možná vyhraněným názorem, píše v komentáři Jiří Svoboda.

Miloše Zemana jsem poznal před 27 lety. Je to nesmírně vzdělaný člověk, který svému poznání světa věnoval vlastně velkou část života i energie. Kdykoli jsem k tomu měl příležitost, rád jsem si s ním povídal především o literatuře a historii, což je pro politiky z velké většiny zcela nepopsaný prostor.

Nechci ubližovat všem, ale vyslechl jsem tolik žvástů bez obsahu od různých politiků i těch, kteří rádi prosazují jen své lidi a své názory a tváří se přitom jako svědomí národa, že si o obecné vzdělanosti politiků, ani těch "za kulisami" nedělám iluze.

Miloš Zeman po svém vstupu do politiky bezpochyby dokázal, že je vlastenec, který bude vždy hájit suverenitu České republiky. To o mnoha vrcholných politicích říci nemohu. Nemá skloněnou hlavu do žádného světového azimutu a nečeká na pokyny různých autorit.

V naší zemi existovala meritokracie (za V. Havla), kdy pravdu mělo jen několik vyvolených. Je pravda, že V. Havel držel až na výjimky emoce na uzdě, především proto, že byl vzdělaným člověkem. Lidé se názorově lišili, ale byť to bylo po revoluci, kdy obvykle emoce vyvřou na povrch, mohl jsem se bavit s Petrem Cibulkou, či Bohdanem Dvořákem, aniž jsme si vyškrábali oči a vyhlásili si válku na věčné časy.

To se nějak změnilo. A ne až za prezidentování Miloše Zemana, ale už za Václava Klause. Do povědomí mnoha lidí bobtnalo ono úsloví V.I.Lenina: "Kdo není s námi, je proti nám". A kdo má jiný názor, než my, je hlupák, ne-li veřejný nepřítel. Tu emocionálně negativistickou náladu vyvolává nevelká skupina lidí, kteří jen své názory považují za správné a ty jinaké za odsouzeníhodné.

Období meritokracie přešlo do současného období mediokracie, která byla ve Spojených státech i Spolkové republice se všemi manipulativními praktikami popsána řadou teoretiků (doporučuji McCombs: Agenda setting, nebo Thillo Sarrazin: Teorie cnosti a mohl bych jich vypsat celou stránku). Manipulativní stránku médií objevil Lenin, převzal Goebels a postupně všichni politici a jim poddaní, či s nimi spříznění, novináři.

Je známo, že v Německu se na začátku století dařilo Židům snad nejlépe v Evropě. Masivní manipulace prostřednictvím médií roznítila emoce, které vedly do Treblinky, či Sobiboru. Netvrdím, že už jsme jen krůček od takového stavu manipulativních technik, ale občas stačí nakročit a věci se řídí samospádem, jako lavina. V současnosti si mediální guru vybrali jako veřejného nepřítele prezidenta Zemana. Snaží se za každou cenu manipulovat veřejným míněním. Jen jejich názor je správný. Jen jejich volba je demokratická. Pokud to dopadne jinak, než jak si představují, volbu neuznávají. Zdá se, že demokracie je pěkné heslo, ale v praxi má pomalu odumírající obsah.    

Lidi, které mám rád, neopouštím. To dělají jen krysy. Miloše Zemana jsem si vždy vážil a mám ho rád. Budu ho volit. Na rozdíl od jiných, jak se stalo v posledních létech zvykem, budu však respektovat princip demokracie a nebudu tvrdit, že Zemanův oponent není můj prezident, kdyby ve volbě zvítězil, dodává Jiří Svoboda.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)