Nutno předem podotknout, že akce SPO v hotelu TOP byla uspořádána ve dvou sálech – ve  žlutém  pro novináře se žlutými visačkami  a v modrém pro členy a sympatizanty SPO, kteří si  zde pro sebe  objednali a zaplatili  pohoštění, kam proto nezvané osoby  neměly přístup.  K viditelné nelibosti novinářů  a kameramanů byly oba sály  po celou dobu    odděleny posunovacími dveřmi, na což pečlivě dohlížela ochranná služba.

Po odjezdu pana prezidenta a skončení oficiální části odešla i ochranka. Toho okamžitě zneužili někteří vyhladovělí a žízniví novináři a hbitě pronikali do modrého sálu ke stolům s občerstvením. Jedním z nich byl i zmíněný novinář M.R.,  který  však  při popíjení v modrém sále náhle zkolaboval.

Byl jsem náhodou nedaleko a proto jsem  se mu okamžitě snažil poskytnout první pomoc, jak každému  z nás velí nejen zákon ,ale též občanská a humánní, lidská  povinnost. Držel jsem ho v náruči, aby se ev. nezadávil a neobratně jsem se jej pokoušel oživovat. Současně jsem se obracel na  novináře a kameramany, kteří se okamžitě seběhli k této nečekané události, aby konečně ulovili  a   natočili  nějakého „sólokapra“, když už se jim nepodařilo zaznamenat  toužebně očekávanou  porážku Zemana a jeho příznivců nebo aspoň provokující obnaženou  Ukrajinku.

Skandalizace Zemanových příznivců? Vždyť se novináři poprali mezi sebou

Žádal jsem a opakovaně prosil tyto  nečinně přihlížející novináře a kameramany, dychtící pouze po senzaci, aby rychle zavolali záchranku a lékaře, protože jejich kolega – novinář! nejevil známky života. Věřil jsem, že  oslovení novináři a kameramané, neustále nás sledující a filmující, se jistě  zachovají jako řádní občané  a svému novinářskému  kolegovi záchranku zavolají.

Když se ani po cca 15 minutách záchranka neobjevila, zavolal jsem na záchranku sám, proč už nejedou. Ústředna mi však odpověděla, že ji dosud nikdo do hotelu TOP nevolal! Teprve až po mém zavolání se záchranka rychle dostavila. Její lékař mj. žádal, aby všichni čumilové ihned vyklidili prostor, aby mohli začít se záchranou pacienta.

Vykázali jsme proto neustále natáčející kameramany z modrého sálu, kam stejně  neměli dovolený přístup a uzavřeli posunovací dveře oddělující oba sály. Zvědaví novináři však tyto dveře opakovaně otvírali a nadále neurvale pronikali do modrého sálu:  někteří natáčeli, jiní se  tam kvapně sytili.

Při vytlačování nezvaných novinářů ze sálu  se  mj. dva novináři – oba byli viditelně označeni žlutou visačkou –   dostali do křížku.

Nevím, jak výstižně nazvat zmíněné chování klubka novinářů nečinně přihlížejících srdečním záchvatu svého novinářského kolegy, kteří  než aby mu  zavolali záchranku, tak raději natáčeli joho možné umírání!
Na neposkytnutí povinné pomoci sice pamatuje paragraf 150 zákona č. 40/2009 Sb., já si je však budu pamatovat jako novinářské hyeny!

Tato popisovaná událost není -  kromě místa děje -  v žádné přímé souvislosti s volbou prezidenta republiky. Současně deklaruju, že jsem nebyl členem žádného štábu této akce, končí komentář Jan Šolta.

(pozn.: filmový střih mj. umožňuje převrátit chronologickou posloupnost děje, zvýraznit nebo zatajit jeho podstatnou část, zaměnit příčinu za následek apod.)

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)