"Minulá Sobotkova, Babišova a Bělobrádkova vláda vloni schválila odkoupení vepřína v Letech u Písku za astronomických 450 milionů korun, přestože účetní hodnota pozemků a staveb vepřína je vykazovaná ve výši jen 122 milionů Kč a hodnota celé společnosti AGPI, která vepřín prodává, nepřesahuje ani 100 mil. Kč. Přitom v Letech již v současnosti pietní místo na připomínku tehdejšího tábora vybudované je. Místo, aby vláda efektivně investovala peníze do lepšího života lidí včetně Romů, tak je vyhazuje na zbytečnosti. Podívejme se na jiné příklady - například v brněnských Kounicových kolejích, kde byli brutálně mučeni a vraždění čeští vlastenci a odbojáři a bylo tam popraveno okolo 800 osob, jsou v současnosti ložnice a koupelny studentů - a nikdo neprotestuje. Na památku nacistického teroru je v areálu historická expozice," píše místopředseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura.

Vepřín v Letech zbouráme, aby se vědělo, že za války byli Češi svině?

"Omlouvám se za moje nepřesné vyjádření k oplocení tábora v Letech u Písku - podle historiků oplocení tábora bylo dřevěné, místy laťkovým plotem, v plotě byly sice díry, ale pravda, byl tam, i když ho po většinu historie nikdo nehlídal. Pokud jde o útěky z tábora, nebylo třeba překonávat plot, protože obyvatelé tábora jednak pracovali mimo tábor, a i ti, co byli v táboře, měli volný pohyb mimo tábor - například v jednom roce počátkem února uprchlo sedm vězňů, kteří po škrabání brambor v táborové kuchyni šli vysypat slupky na smetiště do lesa a už se nevrátili. Že v táboře chybí, se zjistilo až za několik dní. Na sklonku historie tábora po únoru 1943 byla jako reakce na množící se útěky lidí nakažených tyfem vyhlášená karanténa - dozorci dostali zbraně a začali tábor skutečně hlídat - v této karanténě mimochodem skončili také čeští dozorci, z nichž plná třetina na následky epidemie zemřela," líčí dál Tomio Okamura a stěžuje si na média podporované, jak píše "tunelářem Bakalou."

"Histerické reakce na moje vyjádření jsou účelovým útokem ze strany osob řízených a finančně podporovaných tunelářem Bakalou, konkrétně DVTV a jim podobných jako je politická neziskovka Open Society Foudations George Sorose. A rozhodně si přečtěte další podrobnosti a fakta ohledně tábora v Letech, které jsou uvedeny v knize „Historikové a kauza Lety" vydanou Historickým ústavem Akademie věd ČR a zde v rozhovoru historika Prof. PhDr. Jana Rafaje, Csc.," odkazuje předseda hnutí SPD Okamura na názory uznavaných historiků.

Pane profesore, na úvod základní a stručná otázka. Lze o táboru v Letech na základě historických faktů říci, že to byl koncentrační tábor ve smyslu významu, který máme s tímto termínem všichni spojený?

"Z odborného pohledu tábor v Letech nebyl koncentračním táborem, ale pracovním vězeňským, později specifickým sběrným táborem. Vězeňských pracovních táborů pro potřeby válečného hospodářství s lacinou pracovní silou vzniklo na území protektorátu velké množství. Většina z nich, na rozdíl od pietního místa Lety, není dnes nijak označena. Koncentrační vyhlazovací tábor ve výlučné správě SS mimo dosah trestního zákona, s propracovaným teroristickým státním systémem mučení a cíleného usmrcování vězňů v rámci zvláštního zacházení – sonderbehandlung, s jednotným zvláštním modelem vnitřní organizace a režimu, s typickým způsobem ostrahy ostnatým drátem a elektrickým plotem, se strážními jednotkami SS-Totenkopfverbände na území protektorátu nebyl ani jeden. V minimální míře zde působily pobočky velkých říšských koncentračních táborů. Např. v Panenských Břežanech působila malá pobočka Flossenbürgu. Koncentrační tábory sloužily rovněž pro ekonomické potřeby SS a německých koncernů a nelidské experimenty německé lékařské vědy.

Vězeňský režim a organizace pracovního vězeňského tábora v Letech byly nesrovnatelně volnější než v Dachau, Buchenwaldu, Mauthausenu, Sachsenhausenu, Ravensbrücku, Osvětimi (Auschwitz) a dalších ze 23 státních nacistických koncentračních táborů. Drastické a cílené mučení českých odbojářů v Mauthausenu nelze stavět na roveň se šikanováním vězňů v Letech ze strany některých protektorátních četníků, i když obojí je zavrženíhodné. Za celou dobu existence tábora v Letech nebyl žádný z vězňů zastřelen nebo ubit. Někteří dozorci podle dokumentů jednali s cikány hrubě a okrádali je (za to byl dokonce první velitel tábora odvolán), jiní vězňům pomáhali. Z tábora v Letech se i propouštělo, což v případě koncentračních táborů se dělo jen výjimečně."

Je možné vyvrátit, že šlo o tábor pracovní?

"Termín „pracovní tábor“ v případě klasifikace tábora v Letech je neúplný a nepřesný. Lety byly pracovním vězeňským táborem neboli pracovním kárným, později pracovním sběrným táborem pro cikány a necikány s „cikánským způsobem života“. Pouhé označení „pracovní tábor“ může vyvolat domněnku, že šlo o pracovní tábory pro nezaměstnané, které vznikly za druhé Beranovy autoritářské republiky. Pod vojenským dozorem v nich byli soustředěni dlouhodobě nezaměstnaní bez kvalifikace, kteří pracovali za plat na státem organizovaných stavbách (např. první dálnice), s jistým porušením svých občanských práv, ale bez cejchu asociálů. Letům odpovídal druhý, již cíleně represivní typ pracovního tábora, k němuž dala podnět rovněž Beranova krajně pravicová vláda svým nařízením ze 2. března 1939, které imitovalo sociální politiku Třetí říše. Tyto pracovní tábory neměly za účel likvidovat nezaměstnanost, ale internovat a „převychovávat“ k návykům trvalé práce „osoby práce se štítící“, tj. tuláky (dnešní terminologií bezdomovce), žebráky, kočovníky, podvodné podomní prodejce, nikdy nepracující kriminálně závadové osoby z povolání apod."

Vy se dobou, kdy tábor fungoval, a stejně tak i touto problematikou profesně zabýváte. Můžete blíže pohovořit o tom, co přesně byl tábor v Letech, co se tam dělo, kdo za to nesl zodpovědnost atd.?

"Vězeňské pracovní tábory pro asociály budovala protektorátní administrativa za nacistické okupace. Přihlédla k potřebám levné pracovní síly schwarzenberských lesních a zemědělských podniků i dalších vlastníků a v srpnu 1940 zřídila v Letech u Mirovic vězeňský pracovní tábor. Cikáni tvořili asi 10–25 % internovaných.

V roce 1942 se nacistická rasová vyhlazovací politika zaměřila také na cikánské obyvatelstvo. 10. 7. 1942 byl vydán výnos o „ potírání cikánského zlořádu“. Cikánskou otázku v protektorátu měla v kompetenci nacistická okupační správa (konkrétně ředitel kriminální policie v protektorátu důstojník SS Friedrich Sowa a další), která úkolovala protektorátní správu na pokyny z Berlína. Protektorátní úřady nemohly rasovou politiku vůči cikánskému obyvatelstvu protektorátu řešit, protože nacisty nebylo uznáno české árijství. Nicméně Němci využívali podřízenou protektorátní správu a její české zaměstnance k ostraze a provozu tábora v Letech, který byl změněn na sběrný tábor pro cikány a necikánské kočovníky a tuláky. Tábor v Letech s převahou etnicky cikánského obyvatelstva byl v provozu jeden rok (od 2. 8 1942 do 6. 8. 1943).

V táboře byly soustředěny celé cikánské rodiny bez stálé práce, odděleně muži, ženy a děti. Vězňové byli ubytováni v nevhodných, nepodsklepených a kapacitně přeplněných letních dřevěných domcích. Byli nasazeni na stavbu silnice mezi vesnicemi Lety a Staré Sedlo, na lesní a zemědělské práce okolních velkostatků. Během několika měsíců téměř všichni internovaní onemocněli následkem těžké fyzické práce, nedostatečné ubohé stravy, která odpovídala stravě v protektorátních vězeních v letech války. Největším problémem byla však hygiena, protože v táboře byl nedostatek vody. Hlášení civilních lékařů, kteří do tábora dojížděli, konstatují přetrvávající tělesnou špínu. O nápravu velitel tábora nedbal. Koncem roku 1942 a v roce 1943 v Letech vypuklo několik epidemií, zejména břišního a skvrnitého tyfu a chřipky, takže byla vyhlášena nad táborem karanténa. Vysoká úmrtnost postihla za těchto poměrů zejména novorozence a děti.

Před vypuknutím karantény se vězňové léčili v civilních nemocnicích, oplocení tábora bylo dřevěné, místy laťkovým plotem, ostraha při pracích mimo tábor byla minimální, takže docházelo ke snadným a častým útěkům vězňů. Uprchla čtvrtina z nich!"

Byly do Letů děti posílány na smrt? Nebo obecně, byli tam lidé posíláni na smrt? Byli tam vražděni? Je možné bez debat to, co se v Letech dělo, označit za holocaust?

"Vězeňský pracovní tábor v Letech byl podle vědecké interpretace místem utrpení a lidských tragédií, ale nebyl místem holocaustu. Jím se pro některé vězně z Let staly až koncentrační vyhlazovací tábory v Osvětimi (Auschwitz, Auschwitz-Birkenau), kam je pražská německá kriminální ústředna poslala jednotlivě za trest či ve dvou hromadných transportech „asociálů“ (4. 12. 1942, 7. 5. 1943). Zbylí vězňové byli při likvidaci infekcemi zamořeného tábora v Letech odesláni do moravského cikánského tábora v Hodoníně nebo do donucovacích pracoven v Praze-Ruzyni či Pardubicích. Část vězňů, převážně etnicky necikánského původu, byla propuštěna na svobodu."

Pane profesore, jak vy coby historik, vnímáte politické debaty tohoto typu? Jde o zneužívání historie k politickému boji, anebo dokonce o zkreslování historie?

"Politici některých stran a různé aktivistické skupiny se snaží vykládat historii podle svých současných představ a potřeb bez respektu k pramenům a vědě a vytvářejí nové falešné, až absurdní mýty. Blíží se volby, je třeba využít nepřesnou poznámku nebezpečného konkurenta o pracovním táboře k jeho osočení a znejistění.

Radikální aktivismus velmi často užívá metodu lhaní a přehánění v dobré víře. Např. americký literát Paul Polansky svého času v zápalu boje proti „latentnímu českému rasismu a českému holocaustu proti Romům“ neváhal do světa vypouštět výmysly o smrtících injekcích, s pomocí nichž byly zabíjeny v Letech romské děti, o pálení mrtvol. Slídil také po údajných podzemních plynových komorách v Letech. Nic z toho samozřejmě nebylo pravdivé, ale podobná literární fabulace nejakčněji a nejklipovitěji evokuje v myslích čtenáře mýtus o existenci vyhlazovacího „českého“ koncentračního tábora. Svého času Úřad pro vyšetřování zločinů komunismu vyšetřoval „případ Lety“ a žádný zločin genocidy se v Letech neprokázal. Podobné stanovisko zaujali i historici z Historického ústavu Akademie věd (Historikové a kauza Lety, Praha 1999)."

Čím si vůbec, potom, co všechno jste k tématu řekl, vysvětlujete desetiletí trvající spor o to, zda šlo o koncentrační tábor, zda by měl být státem vykoupen onen vepřín, který údajně stojí na jeho místě, a zbudováno pietní místo nebo zda se v tomto táboře za války skutečně organizovaně konal romský holocaust?

"V památníku Lety jsem byl několikrát. Žádný nesnesitelný zápach ze vzdáleného zemědělského zařízení jsem necítil. Památník je krásně architektonicky řešen, přímo evokuje vztah cikánů k přírodě a svobodě. Uvítal jsem, že je pietní areál udržovaný a neničený, což se o jiných památnících odboje a válečných hrobech v České republice říci nedá. Návrhy na zbourání zemědělských závodů v okolí památníku pokládám za neúčelné a nesmyslné.

Místo politického využívání mýtu o romském holocaustu v pracovním vězeňském táboře v Letech a nálepkování odlišných názorů bych doporučil obrátit pozornost a směrovat finanční toky k opatřením proti reálnému propadu velké části cikánského obyvatelstva v České republice. Minulé vlády a lidskoprávní aktivisté udělali podle mého soudu pro integraci Romů do české společnosti málo. Multikulturní koncept řešení romské otázky, který je v rozporu s potřebami integrace, zjevně neuspěl. Lze si jen přát, aby debata o výroku ministra Babiše nevyústila v předvolební hulvátské invektivy a osočování v parlamentu, které českým demokratickým politikům v očích občanů systematicky ubírá autoritu, ale stala se podnětem pro cílenou vládní politiku státní podpory romské kvalifikovanosti, vzdělanosti a zaměstnanosti, potírání kriminality a likvidace bytnících romských ghett."