O kdyby se toho říká moc. Třeba: „To jsou jen kdybyši“ nebo to špatně publikovatelné moravské: „kdyby byly v řiti ryby, nebylo by rybníka. Strčil bys prst do….tralalá a vytáhl kapříka“. Takže opravdu seriozně usoudit, co by bylo kdyby něčeho nebylo je obtížné ba až nemožné. Ale pokusit se o to samozřejmě lze. Sarajevem nemíním tu lapálií, kdy se dva přihlouplí a neschopní politici ODS pokusili nefér způsobem, za blahosklonného mručení jejich guru Havla, sestřelit všehoschopného Klause.

Jiří Hermánek – Bloger

Výsledkem té tragikomické akce bylo, že se díky elementární neschopnosti Jana Rumla i přes celkem solidní výsledek ve volbách 1998 nedostali do vlády, vznikla Opoziční smlouva a nakonec se jako poslední smál Klaus, který byl zvolen prezidentem.

To skutečné Sarajevo se odehrálo před sto lety, v roce 1914, a je velkou otázkou, zda by bez tohoto atentátu ta Velká válka vznikla. Asi ano, napětí mezi velmocemi nezáviselo na tom atentátu a k výbuchu by asi dříve nebo později stejně došlo.

Havel a disidenti jsou zase jiná kapitola. Někteří si dodnes myslí, že Havel s disidenty se zasloužili o pád komunistického režimu v roce 1989. Nic nemůže být pravdě vzdálenější. Havel by spíše filosof, glosátor a později také maskot, ale v žádném případě nějaký vůdce davu, který by hnal lidi na barikády. Komunistický režim spadl prostě a jednoduše jako každá jiná stavba prožraná červotočem.

Jiné také stavby jsou podpírány zvenčí a u nás tu podpěru dělal SSSR a nemyslím si, že bez jeho podpory a podpěry u nás komunistický režim vůbec vznikl neb by měl naději na delší existenci.

Padla podpora a podpěra, padl režim a my, co jsme se nakonec také odhodlali demonstrovat, jsme byli jako fanoušci na fotbale, kteří svým povzbuzováním sice ženou své mužstvo dopředu, ale na tom mužstvu záleží, jak dobře bude hrát.

A kníže? Tedy Karel Schwarzenberg, protože používání šlechtických titulů je u nás, myslím zákonem z První republiky, zakázáno. Jaký ten měl vliv na průběh „Majdanu“?

Samozřejmě, že buď žádný nebo naprosto marginální. To ale není podstatné. Podstatné je to, že náš bývalý ministr zahraničí, posléze finalista prezidentské volby a následně poslanec a později také předseda zahraničního výboru Sněmovny, jezdí agitovat do ciziny.

V diplomatickém jazyce se tomu říká „vměšování se do vnitřních věcí jiného státu“, což, nebo by měla být, věc naprosto nediplomatická a kdokoli kdy čuchl k diplomacii by se jí měl vyhnout.

Ale v rámci „boje za lepší Ukrajinu“, boje za „Ukrajinu v EU, Ukrajinu možná také v NATO“ byl každý prostředek dobrý. 5 mld. USD z USA, český tajtrdlík, propašované zbraně ostřelovačům, prostě cokoli, aby došlo k převratu.

A za velkého jásotu všech zúčastněných k tomuto převratu došlo. A co vidíme po necelém roce od tohoto krvavého převratu? Nic více a nic méně než to, že si Ukrajina doslova a do písmene „nasrala do bot“.

Zdroj: Blog autora