Čekal jsem, že zvítězí Sir. Winton. Omyl; Pákistánka Malala Júsufzaiová a indický aktivista Kailáš Satjárthí získali Nobelovu cenu míru. Výbor ocenil jejich boj za práva dětí a mládeže. Malala Júsufzaiová kvůli snaze podporovat již ve své nezletilosti vzdělávání dívek v Pákistánu se stala terčem útoku Tálibánu. Těžké zranění dnes sedmnáctiletá dívka před dvěma roky přežila. Kailáš Satjárthí, zakladatel „Hnutí za záchranu dětství“, se o cenu s ní dělí za své nenásilné protesty proti vykořisťování dětí a jejich zotročování.

Břetislav Olšer – publicista

Vskutku šlechetné činy, ale kolik toho učinila Pákistánka za svůj sedmnáctiletý život? Psala pro servis BBC blog popisující život místních žen a dívek a kritizující nerovnoprávnost. Kdo by však o ni věděl, kdyby ji Tálibán nepostřelil do hlavy a krku a život jí nezachránily světové lékařské špičky? Její otec z ní má jistě velikánskou radost, jak ale podotýkají závistivé jazyky, také prý super byznys. Kolik stejných bojovnic bylo teroristy též postřeleno, ale zemřely v zapomnění, jelikož neměly patřičný promotion, resp. public relations.

V březnu 2013 nastoupila Malala Júsufzaiová v Birminghamu do školy, řečnila v OSN, přijal ji Obama v Bílém domě, převzala v Evropském parlamentu ve Štrasburku „Sacharovovu cenu za svobodu myšlení“ a nyní je nejmladší nositelkou Nobelovy ceny míru. To vše i přesto, že ji mají nestále na mušce Tálibánci, jež jí vzkázali, že „pro nepřátele islámu jsme si připravili nabroušené nože…“ Tak se dělá muslimská superstar, co je z Pákistánu, kde se USA velkou měrou přičinily, že afghánský Tálibán je po letech zase u moci. Další z politických rozhodnutí „mírové“ komise v Oslo, jež je v NATO.

A hinduista Satjárthí jde pro změnu ve stopách Máhátmá Ghándího, který na rozdíl od něj nedostal Nobelovu cenu míru za svůj nenásilný způsob boje za nezávislost své země. Satjárthí má přesto proti Malale život mnohem fádnější. Musí se obejít bez světové honorace, byť vysvobodil podle odhadů více než 80 000 dětí z různých forem otroctví. Nobelova cena míru, aby svět viděl, jak nechtějí Spojené státy brečet nad rozlitým mlékem, a jak jsou opět mírotvůrci i bez Johna Kerryho; po Izraeli a Palestině se pro změnu mají mít rádi Indie a Pákistán. Než to všecko pokrytectví zase do prázdna vyšumí…

Chválihodné, ale kdo bude bojovat proti indickému národnímu sportu, jímž je znásilňování žen a dívek, pomůže jim Malala, „lidský automat“ na přebírání nejrůznějších cen a metálů, host velkolepých rautů? Než se takových ocenění dočkala Matka Tereza, zakládala útulky pro umírající, sirotky a opuštěné děti, budovala nemocnice a školy. Navštívila ve světě mnoho míst lidského utrpení: osadu s přesídlenci po černobylské havárii, v obleženém Bejrútu vyhledávala děti ohrožené válkou – v rozvalinách města jich našla na šedesát zmrzačených a nemocných a všechny se jí podařilo evakuovat do bezpečí. Založila Misionářky lásky, kongregace Milosrdenství…

V Indii pracuje v různých odvětvích až sto milionů dětí. Z toho asi patnáct milionů odpracovává dluhy svých rodičů. Těžce pracují již od 5-6 let, bez kvalitní stravy a pitné vody často umírají vyčerpáním… Podle průzkumu je Indie na čtvrtém místě nejnebezpečnější zemi pro ženy; hned za Afghánistánem, Kongem a Pákistánem. Studie zjistila, že do prostituce je zapojeno na 100 milionů dívek a žen a 50 milionů dívek zemře kvůli potratům a smrti novorozenců. Téměř 45 procent dívek se provdalo před dosažením dospělosti, každé tři minuty je sexuálně napadena a každých dvacet minut znásilněna jedna indická žena… Bolest dětských otroků je jistě hrozná, avšak ve srovnání se znásilněnými a poté zavražděnými ženami jde pouze o zanedbatelné praktiky ranného feudalismu…

Jasně, Winton jako žijící osobnost, posmrtně se Nobelova cena míru neuděluje, si třeba může vyslechnout: „Sorry, Sire, váš čin je promlčen, navíc se na něj přišlo až v roce 1988 a to jen náhodou. A mezi námi členy komise v Oslo, Židům už stejně bylo uděleno 175 Nobelových cen, ke všemu se pořád odvolávají na ten svůj holocaust, a teď vy, co jste zase zachránil skoro sedm stovek dětí, ovšem opět židovských…“ Nedá se zkrátka nic dělat; kdyby to byly muslimské bytosti, už by se mu Nobelova cena míru houpala na hrudi, jako Jásiru Arafatovi. Jako by 669 židovských dětí nemělo svá lidská práva a v koncentrácích jako by s nimi nebylo zacházeno jako s otroky…

Ne náhodou vzniklo spontánní rozhodnutí studentů středočeského gymnázia Open Gate, školy miliardáře Petra Kellnera, a jejich petice, ve které podepsaní žáci základních a středních škol žádali příslušnou komisi norského parlamentu, aby Nicholasi siru Wintonovi udělila za jeho zásluhy Nobelovu cenu míru. Petiční arch měl přes sto tisíc podpisů. Nicholas G. Winton byl britský makléř, když v roce 1939 zachránil 669 židovských dětí z území ohroženého ČSR před transporty do koncentračních táborů tím, že jim většinou na padělané doklady zařídil odjezd vlakem do Velké Británie. Z Prahy do Londýna; sice mu nikdo neprostřelil hlavu, ale… Přesto riskoval, mohl každou chvíli rovněž skončit v koncentráku; cyklon B, krematoria…

Stál jsem v Den památky obětí holocaustu na Wilsonově nádraží v Praze před sousoším makléře Wintona, který nese jedno z dětí, druhé má po boku, u nohou velký kufr s nejnutnějšími věcmi. Jde mráz po zádech z představy, co všechno ty děti čeká, když nastoupí do vlaku a odjedou do neznámého kraje k úplně neznámým lidem. Pryč od rodičů, o nichž ještě netuší, že je už nikdy nespatří… Ani jak děsivé bude množství obětí holocaustu. Když se mladý burzovní makléř Nicholas George Winton chystal v prosinci 1938 se svým kamarádem Martinem Blakem, pracovníkem britského Výboru pro uprchlíky, lyžovat do Švýcarska, byl požádán, aby místo lyžování přijel do Prahy pomoci s utečenci z ČSR. Válečná mračna se stahovala nad celým Československem, ale v ohrožení života se ocitli především Židé z Hitlerovy černé listiny. Winton začal pomáhat s přípravou odjezdů převážně židovských dětí do Velké Británie či Švédska, které jako jediné země neuzavřely své brány uprchlíkům.

Nicholas Winton, kterému je už 105 let, roky o transportech mlčel. Odhalila to náhodou jeho žena, když v roce 1988 našla kufřík se seznamy zachráněných. Vždycky měl své krédo: „Když něco není nemožné, musí existovat způsob, jak to uskutečnit.“ A tak se svými spolupracovníky zajišťovali německá povolení k vycestování dětí, následně britská povolení k vpuštění do země a samozřejmě sehnat dětem adoptivní rodiny, které by za ně zaplatily nemalou kauci padesáti liber. Děti jely vlakem z pražského Wilsonova nádraží přes Říši a Nizozemsko až ke kanálu La Manche, odkud je loď převezla do bezpečí ostrovního státu. Přes přísný dohled gestapa se podařilo z Prahy dostat 8 vlaků a celkem 669 dětí. Největší devátý transport, který měl převážet 250 dětí, naplánovaný na 3. září 1939 už ale nevyjel, protože 1. září začala druhá světová válka. Téměř žádné z těchto dětí devátého transportu válku nepřežilo…

Nicholas Winton byl v roce 2003 ve Velké Británii povýšen anglickou královnou do šlechtického stavu. Nemohl být ale jako potomek židovských rodičů oceněn státem Izrael titulem “Spravedlivý mezi národy”, jenž se uděluje pouze lidem jiného vyznání, kteří přispěli k záchraně Židů. V současnosti se počet členů „Nickyho rodiny“ rozrostl na 5 700 lidí, a to díky dětem a vnoučatům zachráněných.

Pánové v komisi, která v Oslu uděluje Ceny za mír, proč jste se nezamysleli, jestli není škoda takového ocenění pro Arafata, Maguierovou, marxistu Dalajlámu, dutého Al Gora či Evropskou unii, ale spíš pro hrdiny, jejichž lidství zůstane v paměti lidí na věky; lidská nesmrtelnost je totiž přímo úměrná právě lidské paměti. Proč lpíte až tendenčně na politice, když jste účelově v rámci boje proti komunismu ocenili Nobelovou cenou míru mj. též elektrikáře z Gdaňska Walesu? Nečekali jste náhodou, že stařičký hrdina Winton musí každou chvíli zemřít, tak k čemu se usnášet dnes, když zítra zemře stářím svých více než sta let a dle regulí nebude moci cenu míru dostat…?

Inu, naštěstí tento globální trapas mírně poopraví český prezident Miloš Zeman, který by měl 28. října 2014 udělit osobně na Pražském hradě Siru Nicholasi Georgu Wintonovi k jeho 105. narozeninám Řád Bílého lva. Ostatně, pan Winton by asi nebyl moc nadšen, že by měl být ve spolku nositelů Nobelovy ceny míru spolu s Arafatem, Obamou a dalšími světovými „osobnostmi“…

Zdroj: Blog autora