Třeba ve smyslu nekompromisního postoje ke všem útvarům takzvaně pro boj s dezinformacemi, které ve skutečnosti chtějí, aby si obyvatelstvo samo a ještě s radostným rykem nasadilo klapky na oči, náhubky, špunty do uší a své klávesnice napojili s důvěrou na ono ústředí, které nás má v pravdě tak rádo. Píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jan Schneider.

Jedinou pirátskou výstředností se však zatím jeví to, že ač „piráti s fousama a dredama“, zařadili se do té mainstreamové politické lajny tak hbitě, až jednoho napadá, zda ho nešálí zrak. Napadlo mě to taky, než jsem si uvědomil, že to, co mě šálí, jsou mé nostalgické vzpomínky, které se vážou na ty fousaté a vlasaté, později i dredovaté kluky mého mládí. To ale byli lidé velmi nezávislí, spíše bohémové, manuálové (než se později některým z nich, komerčně znormalizovaným, podařilo i tyto insignie velmi úspěšně zpeněžit).

U našich „parlamentních pirátů“, leckdy v drahém značkovém „nedbalém“ oblečení, naznačujícím jejich profesní úspěšnost, jde zřejmě pouze (čest výjimkám!) o manýr, módu, pózu. Kdysi kolovaly zvěsti o tom, jak dostali někteří mladí zaplaceno, aby vstoupili k pirátům a ono koncentrované původní nadšení naředili, aby se dalo s tímto politickým subjektem pracovat a ovládnout ho. Cílem bylo ono Prokrustovo lože mainstreamové politiky, byť, pravdaže, bohatě vystlané, aby netlačilo, aby jediným, co se musí drobátko uskrovnit, bylo původní přesvědčení, a taky trochu uspat to svědomíčko, ale tam jde opravdu o zvyk, protože politika je o kompromisu, víte, mladej?

A tak se dostávají do politiky velmi staré pšouky, vycházející dosti nevěrohodně a nepravděpodobně z mladých úst. Zatímním vrcholem je pirátský požadavek, aby případná vláda, do níž by oni vstoupili, nebyla dominantně ovládaná stranou, která zvítězila v parlamentních volbách!!

Když toto takzvaní piráti vyprávějí do médií, nenajde se nikdo, kdo by se podivil, kdo by se nevěřícně zeptal znovu, kdo by si zaťukal na čelo, kdo by jim poradil vzít nejprve studenou sprchu, nebo lépe skotské střiky, pár dní abstinovat a pak začít trochu studovat principy parlamentní demokracie.

Protože tyto bludy, co vykládají, vypadají jako neskutečně drzý pokus o převzetí moci, za bílého dne, „demokraticky“, nota bene za aktivní účasti a na účet vítězné parlamentní strany. Zkoušejí na nás piráti takový malý únor 1948 – ale to by museli mít na druhé straně naduté blbečky, neschopné se dohodnout, pro něž jsou vzájemné rozpory důležitější, než osud republiky. Budeme-li mít trochu více štěstí, nestane se to.

Bude ale třeba znovu a znovu opakovat a vysvětlovat neuvěřitelně výstřední absurditu tohoto pirátského požadavku, aby strana, která vyhrála volby, zůstala v pozici, kdy by byla odpovědná za další vývoj, avšak zřekla by se možnosti ho určovat.

Znovu a znovu pirátům opakovat tuto extravaganci v naději, že třeba někteří prohlédnou, zastydí se a pochlapí, aby byli schopni ustát vlastní názor, a nenechat se přemluvit pěkně po bolševicku, že pirátská horda musí držet pospolu a jednohlasně, což znamená černou známku pro jakékoliv individualisty.

Bylo by to i drobnou náplastí na šrámy, které možná pociťují někteří voliči pirátů, když sledují jejich znormalizování. Piráti nyní vypadají, že si politiku představují doslova jako Hurvínek válku. A přitom tušíme, že jejich potenciál byl větší a explozivnější! Co se to stalo? To opravdu musí na všech frontách vítězit „deep state“? Končí komentář Jan Schneider.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:ps)