Účast v právě probíhajících komunálních a senátních volbách byla ovlivněna rozkladem politického systému, myslí si exprezident Václav Klaus.Takhle politika podle Klause neměla skončit a neměli jsme poztrácet dobře jasně definované politické strany, které za sebou něco nesou, mají nějakou minulost a nějaký ideový názor. Skutečnost je taková, že se pohybujeme v daném prostoru, místě, čase a je jen na nás, jakých nástrojů a cest využijeme. V politice se střetávají tisíce různých zájmů, od cílů politických stran, jejich členů a lídrů, přes očekávání veřejnosti a voličů.

Foto: FTV Prima

Obchodníci využívají marketing, aby pomohli prodeji svého zboží. K podobným účelům slouží i politikům. Jen místo s potravinami nebo auty obchodují s idejemi a sliby a jejich cílem není v první řadě generování zisku, ale získání přízně voličů a zvýšení volebních preferencí.

Volič na rozdíl od předcházejícího období už přestává být preferenčně spojen s jednou politickou stranou. Změna nastává také na straně politických stran, a to tím způsobem, že se zaměřují i na voliče „okrajové“, kteří stojí mimo stranické jádro. Politici začínají v předvolebním boji využívat více profesionálních poradců a stratégů.

Politický marketing je dovednost ovlivňovat veřejné mínění a vytvářet souhlas v bezpečném ovládnutí symbolů a mechanismů společenské komunikace včetně médií. Ten, kdo tyto skryté mechanismy ovládá, disponuje značnou mocí řídit naše osudy s naším souhlasem.

Vrcholní představitelé ekonomiky významně sponzorují a tak i kontrolují politické strany a jejich volební kandidáty. Pomocí sítě lobbyistů ovlivňují legislativní proces, jeho obsah a výsledek.

Nicméně se zdá, že si dost lidí myslí, že pomocí marketingu je leccos možné. Třeba vzít firmu a předělat ji na politickou stranu. Vytáhnout si z výzkumů co cílové skupiny nejvíc pálí a na co by mohly slyšet. Sestavit pár pěkných hesel, prohlásit, že se tu všude krade a konkurenty nazvat dinosaury.

K uplatnění principů marketingu v politice přispělo i to, že státy blahobytu narážejí na hranice růstu a současně globalizace je nutí deregulovat a liberalizovat ekonomiku a pracovně-právní vztahy. Tradiční strany jsou pak stále méně rozlišitelné svým programem a konkrétní politikou. Politické strany, které se dostanou k moci, spíše regulují než aplikují systém v nových podmínkách.

Základní rozdíl mezi obchodním a politickým marketingem je v nepřímém a opožděném efektu působení nabízeného produktu . Jinými slovy, sliby politika nebo politické strany se realizují až po určitém čase po zvolení, a kromě toho na rozdíl od přímé a okamžité zkušenosti s koupeným výrobkem, při „koupi“ politického „produktu“ nemusí existovat přímá a jednoznačná souvislost mezi působením politika a politické strany a především ekonomickým vývojem ve společnosti.

Politický systém je jakýsi trvalý model lidských vztahů, které zahrnují do značné míry moc. Moc je jeden z nejrozšířenějších společenských vztahů. Nejvyšší mocí ve státě je státní moc. Současně je i typickým znakem státu.

Politický systém představuje souhrnný pojem označující způsob organizace společenských procesů . Lze si pod ním představit také souhrn politických institucí a idejí dané společnosti a vzájemné vztahy mezi nimi.

V souvislosti s úvahami o stratifikačním systému (rozvrstvení) moderní společnosti bývá obecně za elitu označována úzká vrstva lidí, kteří mají zároveň nejvyšší moc, největší majetek i prestiž. Bývá často ztotožňována s tzv. mocenskou elitou.

Elita jako politicky vládnoucí vrstva je sice nejschopnější vrstva, avšak schopnost je míněna pouze jako schopnost vládnout, mít moc, dosáhnout jí jakýmikoli prostředky. Změna elity úzce souvisí se změnou sociální struktury, proto boj elity o moc je zároveň bojem o změnu sociální struktury a koloběh elit je konstantním jádrem všeho sociálního dění. Povaha a struktura společnosti je podmíněna strukturou svobodné konkurence na trhu, vítězí ti nejschopnější, kteří se ujímají vlády, zatím co stará elita odpadá a je nahrazována novou elitou.

Elita (z latinského eligere = vybírat, vyvolit) je společenskovědní termín, označující kategorie osob, které v určitém systému či subsystému zaujímají vedoucí nebo jinou významnou úlohu, a to díky svým individuálním vlastnostem, profesionálním kvalitám či sociálnímu postavení.

Teorie elit vycházejí z faktu, že lidé jsou si biologicky a psychologicky nerovni. Tato přirozená nerovnost je základem nerovnosti společenské, která je také přirozená a věčná. Důsledkem je hierarchické rozvrstvení každé společnosti. Vedle procesů, jež svět dále diferencují a způsobují další prohlubování rozdílů mezi zeměmi i mezi skupinami lidí, se prosazují v současném postmoderním světě i tendence – integrační.

Charakteristické je především to, že mají svůj základ převážně v ekonomické oblasti, což se pak přenáší do většiny ostatních sfér lidské činnosti a společenského uspořádání.

Myšlení a konání národa je určováno více citovým vnímáním než střízlivou úvahou. Toto vnímání ale není komplikované, nýbrž velmi jednoduché a uzavřené. Není tu přílišné diferenciace, nýbrž rozlišování pozitivní nebo negativní, láska nebo nenávist, právo nebo bezpráví, pravda nebo lež, ale nikdy napůl .

Politický marketing je sada nástrojů na vyhrání voleb. Většina těchto jednoduchých a výkonných nástrojů se ovládá procesy, které je možné naučit volební týmy tak, aby zvýšily dopad a efektivitu své práce. Voliči mohou uskutečnit další výběr politika a politické strany většinou až po čtyřletém volebním období.

Zdroj: ePortal.cz