Nedávno se v novinovém rozhovoru, jeden mnou nemilovaný, řekl bych hodně namyšlený televizní moderátor chlubil, jak se báječně baví tím, když někteří politici nenápadně útočí na jeho odlišnou sexuální orientaci. Božínku. Tedy ač rozhodně nepatřím k zastáncům těch tak zvaných Pochodů hrdosti a občas mě některá gesta a výroky homosexuálů upřímně pobaví, nemám s nimi ani ten nejmenší problém. Jen tu jejich odlišnost nějak nedokážu vnímat jako přednost, ani dost dobře nechápu, nač být v tomhle případě hrdý.
Když jsem zmíněný rozhovor s televizním moderátorem dočetl, uvědomil jsem si, že vlastně také patřím k takovým opovrhovaným útočníkům. Že když se tenhle homosexuál v pravidelných televizních diskusích neustále okázale předvádí a zjevně neoblíbené hosty pravidelně topí na lžíci vody – pokaždé, bez ohledu na téma, na ně něco ošklivého vyhrabe, občas se neudržím a prohodím cosi o buzerantech.
Nehodlám to zbaběle tutlat, ale čestný slovo, všem homosexuálům – včetně pana Václava, mohu odpřísáhnout, že v tom naprosto není žádný útok na jejich odlišnou sexuální orientaci! Jen tak v krajním rozhořčení nazývám, určitý typ lidí, kteří jiné buzerují. Snad si tedy už teď rozumíme.
Zdroj: Blog autora