Nadcházející zima bez ruského plynu leze též na „zamrzávající“ zelené mozky Porošenka a spol. Generál-plukovník Valerij Geletej z banderovské strany Svoboda při nástupu v červenci 2014 do funkce ukrajinského ministra obrany byl nadutý, jako kohout na smetišti. Ve svém projevu totiž sliboval, že příští vojenskou přehlídku statečné ukrajinské armády bude komentovat přímo z Krymu. Dnes ho po ostudě vystřídal jako čtvrtý ministr obrany od státního převratu šéf Národní gardy Stepan Poltorak. Zda mu pomůže stejné jméno, jako měl Bandera, to je ve hvězdách a pruzích.


Bude mít těžkou šichtu, stovky vojáků Národní gardy, jejíž jednotky donedávna bojovaly na východě Ukrajiny s proruskými povstalci, demonstrovaly v první den týdne před prezidentskou kanceláří v Kyjevě; chránilo ji několik policejních kordonů. O kus dál parkovaly vozy pro přepravu vězňů, konflikty však nevypukly, nicméně i někteří gardisté byli navlečeni v neprůstřelných vestách a měli obušky. Stěžují si, že si povinnou službu v ozbrojených silách dávno odsloužili, přesluhují už rok a půl za 154 hřiven (asi 258 korun) měsíčně. Na peníze však kašlou, chtějí domů. Navíc mají podmínku, že za demonstraci nebudou potrestáni.

„Demobilizace!“ a „Jeden za všechny, všichni za jednoho!“ skandovali, avšak náměstí před prezidentskou budovou nevyklidili. „Už jsme si svou povinnost k vlasti dávno splnili,“ prohlásil jeden z demonstrantů před kamerou. „Jsme lidi a ne potrava pro děla. Po půldruhém roce už šílíme,“ řekl další gardista. Slyšel a viděl jsem je kupodivu i v ČT. Zelený mozek a velitel Národní gardy Stepan Poltorak, kterého prezident Porošenko včera navrhl na nového ministra obrany, se zmohl jenom na slib gardistům, že k 15. říjnu 2014 dostanou výplatu v řádu několika tisíc hřiven. A jako dobrosrdečný otec je vyzval, aby rychle zapomněli na své touhy vrátit se domů, jelikož jim to našeptávají lumpové, co míní zničit Ukrajinu. Vyzývá je, ať se vratí ke své jednotce, kam za nimi osobně přijede a všechny problémy vyřeší… O vězeňských mřížích za vlastizradu pomlčel…

Část demonstrantů je však i přes vyhrůžky odhodlána vytrvat, dokud se nedočkají splnění svých požadavků. Ty Poltorak označil za „naprosto nezákonné“, čímž jen podpořil slova Porošenka, který nazval občanskou válku se separatisty protiteroristickým bojem. Jaké přízvisko by dal žoldákům ze zahraničí, nosících „ukrajinský dres“, však neřekl nic, ani to, že mezi nimi je polská PMC (soukromá vojenská jednotka) „ASBS Othago, americké PMC „Greystone“ a PMC „Academi“ (do r. 2009 zvaná Blackwater), včetně pobaltských žen sniperek; jen padlí z jejich řad už čítají několik stovek… Navíc v Doněcku a Luhansku projeli, co se dalo. Největší nářez dostali v bitvě u města Ilovajska, kde byly ukrajinské jednotky obklíčeny a přes sliby, že jim pošle Kyjev posily a munici, nedostali nic a padly jich tam stovky… Může se někdo divit, že dnes halasně protestují u kyjevského prezidentského sídla a vyžadují demobilizaci…?

Ukrajinské majdanská partička? Od ní se dnes můžeme dočkat čehokoli; prezident Petro Porošenko ustavil v zemi nový státní svátek – Den obránců Ukrajiny, který se má oslavovat 14. října. Stejným výnosem uznal Porošenko za neplatný výnos svého předchůdce Leonida Kučmy, podle kterého připomínali na Ukrajině 23. února, stejně jako v Rusku, Den obránců vlasti. Pozoruhodnou postavou je Andrej Borisovič Zubov, prý historik, dnes velectěn v Česku. Našel si své téma, co korunuje jeho kariéru historika. Kdepak se učil dějinám, že může prohlásit zcela zmatený fakt, že Rakousko připomíná svým „anšlusem“ Krym? Směšné; kdy Rusko snad napadlo Krym regulérní armádou? Že tam měli na poloostrově svých více než dvacet tisíc vojáků? Jistě, ale ti byli ukrajinsko-ruskou smlouvou povoleni v Sevastopolu za slevu na ruském zemním plynu…

Nelze ani srovnávat dnešní Krym a jeho referendum s nacistickými zlořády před 76 roky, byť Ukrajina má svoji současnou zkušenost s antisemitskou a nacionalistickou stranou Svoboda, držícího se hesla Banderovců: „Národe! Věz! Moskva, Polsko, Maďaři, židovstvo – jsou Tvojí nepřátelé. Likviduj je! Likviduj Židy, Poláky, komunisty, nič je bez milosrdenství…” Jak to tedy bylo s Rakouskem? V roce 1933 nastal velký vzestup rakouských nacistů povzbuzených Hitlerovým úspěchem v sousedním Německu. Nacisté na jaře 1933 v Rakousku rozpoutali doslova teror, bombové útoky byly na denním pořádku. V roce 1934 se přímo hovoří o „občanské válce“ v Rakousku, nejprve v únoru 1934 Dollfussova vláda s Heimwehrem rozpustila sociálnědemokratický Schutzbund a následně zakázala i činnost samotné sociálně demokratické strany. Došlo ke krvavým srážkám s desítkami mrtvých a raněných. Zde…

V červenci 1934 se naopak o puč proti Dollfussově vládě pokusili posílení nacisté, jež 25. července 1934 obsadili vídeňský rozhlas a budovu kancléřství, kde byl Dollfuss zákeřně zavražděn. Po krachu puče se od celé věci distancovalo i Německo, které stálo v pozadí celé akce. Taková byla předehra k „anschlußu“ (připojení), jež nastalo 12. března 1938. Dělo se snad něco podobného na Krymu…? Pan Zubov za svá „historická fakta“ musel z Moskevské univerzity, dnes přednáší jako atrakce jen v muzeu Bulgakova, za čaj a sušenky od studentů, občas též v Brně. A jede dál ve vyjetých kolejích – Putin pohrál, Rusko je jen imitace mocnosti. Takže je dle Zubova v úpadku, zatímco na Ukrajině je pohoda; jen v minulých dnech vyvrcholil mnohaměsíční ostrý konflikt mezi ukrajinským ministerstvem vnitra a velitelem nacionalistického sdružení Pravý sektor Dmytrem Jarošem, který obvinil ministra vnitra Arsena Avakova z „kontrarevoluce“ a pohrozil ozbrojeným pochodem na Kyjev…

Dnes se tedy kdysi naverbovaní Ukrajinci bouří, nechtějí dál bojovat za Národní gardy, přitom to není ani půl roku, co Kyjev povolal do zbraně všechny vojenské zálohy. Bylo prý nezbytné zajistit, aby byly ukrajinské jednotky připraveny k boji, co nejdříve to bude možné. Přání bylo otcem myšlenky Andrije Parubije, exzatímního šéfa ukrajinské Rady národní bezpečnosti a obrany. Tak organizoval výcvik s nezbytným počtem osob ve věku do čtyřiceti let. Rezervy byly povolávány z Majdanu s cílem zajistit bezpečnost a územní celistvost Ukrajiny. Po celé Ukrajině se formovaly jednotky nové Národní gardy a její příslušníci byli odhodláni bránit Krym i se zbraní v ruce. „Staň se i ty členem Národní gardy“ vyzývaly sugestivní plakáty, na nichž byl vyobrazen muž v uniformě a s páskou v barvách ukrajinské vlajky na levé paži, někteří mají i banderovský trojzubec. Národní garda měla mít asi 60 tisíc dobrodruhů, hlavně nacionalistické strany Svobody a ultrapravicového Pravého sektoru. Za stovky hříven týdně. Na Krymu, později i na východní části země ale dopadli, jak sedláci u Chlumce a dnes chtějí domů…

Cvrlikají si to už vrabci na střechách Majdanu, že ukrajinská armáda utrpěla u hranic s Ruskem další nezanedbatelnou ztrátu. O azyl požádali ukrajinští vojáci u pohraniční stráže v ruské Rostovské oblasti. Velení ukrajinské armády informovalo, že do Ruska přeběhli bojovníci ze 72. ukrajinské motorizované brigády. Přesný počet přeběhlíků však ukrajinská strana nezveřejnila. Rusko ale má o přesných počtech žadatelů o azyl jasno; celkem jich podle vyjádření mluvčího rostovské pohraniční stráže Vasilije Malajeva bylo 438, z toho 164 ukrajinských pohraničníků. Už předtím dezertovalo 40 ukrajinských vojáků z 51. mechanizované brigády. Přešli hranici Ruské federace. Jak jinak, když jim Jaceňuk odmítl dávat až do odvolání žold?

Kde nic není, ani čert nebere. Ukrajině ubývají dezertující vojáci, proto jsou nervózní také v EU a USA. A konkrétní zvyšování příjmů krymských dezertérů? Pro vojáky s ruským pasem bude na Krymu plat pětkrát vyšší, než měli v ukrajinské armádě, pětinásobné jsou i slibované penze, a co víc, lze je dostat o dvacet let dříve, než v ukrajinské armádě. Putin nařídil zvýšit na Krymu všechny penze na ruskou úroveň, což v praxi znamená jejich takřka zdvojnásobení. Bratru zvýšení životní úrovně Krymu za 36 miliard rublů. Proč ne, ušetří přece za nájemní smlouvy v Sevastopolu a za zrušení slevy na svůj EU zaplacený plyn pro Ukrajinu. Nechal vytvořit federální ministerstvo pro záležitosti Krymu, už v červnu se zvýšily platy státních zaměstnanců na Krymu na ruský celostátní průměr.

Obdobně chce Moskva pomoci i krymským důchodcům, se zvýšením výdělků mohou počítat i ruští vojáci a policisté, kteří slouží na Krymu. Rusko na Krymu zřídí také novou univerzitu celostátního významu. Očekává se až dvojnásobné zvýšení kapacity trajektové přepravy mezi východokrymským přístavem Kerč a ruským Krasnodarskem. Klíčový význam má pro Krym dodávka pitné vody, která se dosud zajišťuje z ukrajinské pevniny; poloostrov strádající velkým nedostatkem vody bude zásobován speciálním vodovodem z Krasnodarského kraje. Nastanou daňové prázdniny se snahou povzbudit investice. Zlepšit se má i letecké spojení s ruskou pevninou. Že by o tom skvělý historik a čerstvý ruský disident Zubov nevěděl, když srovnával Krym s Rakouskem obsazeným Hitlerem…?

A máme tady dalšího „přimrzlého“ buditele. Vojenský analytik a bloger Dmitrij Tymčuk se totiž nechal slyšet, že teroristé z Doněcka mají v úmyslu parazitovat na Ukrajině jako rakovinový nádor a v Doněcké lidové republice bylo ohlášeno založení Národní banky, které by prý dle Tymčuka ovšem spíš slušel název První ruská teroristická banka. Navíc Putinovi prý může věřit jen idiot, ale Porošenko je svatý muž, když v polovině července 2014 prohlásil, že za každého zabitého ukrajinského vojáka bude zabito sto a více „teroristů“ vzdorujících v oblasti Donbasu…?

Inu, nový vůdce Ukrajiny je známý cukrový politik Porošenko, co poklonkoval jako ministr čehokoli několika ukrajinským vládám, Kučmou počínaje, přes Tymošenkovou, Juščenka a Janukovyčem konče. Sliboval pomstu, jeho krvavé násilí bez příčiny je vize, hodná psychopata s vražednou patologií… a důstojníci ukrajinské armády dál za velkého aplausu dezertují k Rusům…

Zdroj: Blog autora