Jeden z hostů. Milan Rokytka, v průběhu večera zkolaboval a ocitl se v ohrožení života. Jeho kolegové, ing. Jan Šolta a ing. Karel Slezák, se mu snažili poskytnout první pomoc, přičemž žádali přihlížející novináře, aby jednak respektovali právo na soukromí pacienta, jednak zavolali Záchrannou lékařskou službu. Oslovení novináři nejen že nezavolali zdravotnickou pomoc, ale naopak se snažili získat na místě atraktivní záběry pro své zpravodajství. Píše Lenka Procházková.

Když pak přijeli zdravotníci přivolaní ing. Šoltou, vyžádali si, aby novináři s kamerami opustili místnost, aby mohli poskytnout pomoc M. Rokytkovi. To několik novinářů odmítlo akceptovat a v sobeckém  zájmu, který je v rozporu s novinářskou etikou a není omluvitelný snahou o informování veřejnosti, dál pokračovali v natáčení.

Zde nešlo o žádný veřejný zájem, ale o zdraví a možná i život člověka. Proto byli novináři pány Šoltou a Slezákem vykázáni důrazně, fyzicky. Celý průběh této události byl natočen a Česká televize má kompletní záznam k dispozici. Do vysílání se však dostal jen velice účelově sestříhaný fragment, který měl zobrazovat pouze „útok“ na novináře, nikoli věc, jak se doopravdy stala a je výše popsána.

Stížnost na neobjektivitu ve vysílání ČT a podezření z manipulativního jednání

Podle zveřejněné výpovědi očitého svědka konfliktu Ing. Jana Šolty je zřejmé, že záznam zveřejněný  veřejnoprávní  ČT byl manipulativně upraven tak, že byla porušena chronologie události. Tímto zásahem, kdy ze záznamu bylo vystřiženo nejméně 10 minut, byl u diváků ČT vzbuzen mylný dojem o posloupnosti děje a tedy jim nebyla poskytnuta možnost, aby si  na událost vytvořili vlastní názor.

O existenci zcenzurované části se diváci nedověděli, jinak řečeno byla jim zprostředkována neúplná informace o konfliktu způsobem, který manipulativně zamlčel důvod, proč  Jan Šolta a Karel Slezák jednali s novináři rozčileně a nevybíravě, a proč je opakovaně zaháněli ze salónku.

Nezveřejněná (manipulativně vystřižená) pasáž záznamu zachycovala situaci, kdy  Ing. Jan Šolta přítomný v salónku hotelu TOP poskytuje první pomoc zkolabovanému novináři Milanu Rokytkovi a žádá shluk novinářů, kteří „senzační“ událost natáčejí, aby telefonovali pro záchranku. Po několika minutách, když se stav M. Rokytky stále zhoršuje a Ing. Jan Šolta sám telefonuje na Záchrannou službu a urguje její příjezd, je mu řečeno, že nikdo ještě o pomoc zdravotníků nežádal. V krátké době poté záchranka přijíždí, což přítomní novináři natáčejí. Na žádost zdravotníků, aby jim byl uvolněn prostor pro poskytnutí první pomoci, se Ing. Jan Šolta a Ing. Karel Slezák snaží překážející houf kameramanů zahnat do sálu určeného pro novináře a zasunout panelové dveře. Teprve v této etapě události pokračuje záznam, který ČT odvysílala.

Pouze velmi pozorný divák, který by odvysílaný záznam shlédl opakovaně, si snad mohl povšimnout nelogičnosti v chronologii a dojít k podezření, že cosi podstatného na záznamu chybí.

K takovým nečetným divákům patřím i já. Jako scénáristka a pedagožka na filmové škole z praxe dobře vím, že střihem lze změnit každé „vyprávění“ a že i špatně napsaný scénář lze kreativním střihem vyspravit, aby se divák příliš nenudil. Umělecká filmová tvorba a veřejnoprávní televizní zpravodajství jsou ale zcela odlišné žánry se zcela odlišnými pravidly.

Veřejnoprávní zpravodajství je svědectvím, které ve stejné chvíli přijímají  deseti tisíce (a v případě významných událostí, ke kterým volba prezidenta patří, i sta tisíce) lidí současně. Manipulativně sestříhaný a odvysílaný záznam z konfliktu, ke kterému došlo ve večerních hodinách 27. ledna 2018 v hotelu TOP, tedy není objektivním svědectvím o průběhu události, ale pokusem o dehonestaci dvou osob, které jednaly v afektu, avšak příčina jejich chování byla zamlčena.

Z odvysílaných záběrů vůbec není zřejmé, že tzv. napadení novináři předtím porušili svou občanskou povinnost přivolat ke kolabujícímu záchrannou službu a že ve snaze o „senzaci“ natáčeli bezvládného muže. Jejich záběry na příchod záchranářů a žádost o uvolnění prostoru také kdosi vystřihl, takže divák viděl až situaci následnou, kdy se rozčilený Jan Šolta opakovaně snažil kameramany zahnat do sálu pro tisk a Karel Slezák vůči jednomu použil i boxerské výpady. Nikdo ze zaháněných novinářů neutrpěl zranění ani hmotnou škodu. Ing. Karel Slezák byl po odvysílání pořadu vyloučen ze Syndikátu novinářů .

Několik dní nato Karel Slezák zemřel. Rodina vyloučila jako příčinu nějakou dlouhodobou chorobu. Nepřímo tak lze usuzovat, že úmrtí Karla Slezáka mohlo být způsobeno nervovým vypětím a ostrakizací, jíž byl ze strany novinářské organizace a médií vystaven.

Skandalizace Zemanových příznivců? Vždyť se novináři poprali mezi sebou

Spisovatelka Lenka Procházková byla jednou ze signatářů kondolenční listiny, která obsahovala více než 200 podpisů (mj. i známých osobností, jako např. spisovatele Benjamina Kurase, herce Zbyška Pantůčka, zpěvačky Zuzany Stirské, politologa Zdeňka Zbořila, emeritního diplomata Jaroslava Bašty, sociologa a europoslance Jana Kellera, publicisty Jana Schneidera, ekonoma Radima Valenčíka a mnoha dalších).

Procházková tuto listinu předala v den pohřbu Karla Slezáka, v pátek 16. 2. 2018, pozůstalým. Zároveň se obrátila se stížností na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, v níž upozorňuje na dezinformační, manipulativní a účelově intepretativní způsob, jakým o událostech z hotelu Top referovala Česká televize, a vyzvala RRTV, aby si vyžádala od ČT kompletní záznam incidentu, posoudila ho dle dikce zákona č.231/2001 Sb. a zahájila s ČT správní řízení pro porušení uvedeného zákona.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:lp)