ist The New York Times jistě není napojený na komunisty, jak by mohli tvrdit odpůrci pravdy, proto nemůže lhát, když píše, že v Iráku byly v těchto dnech objeveny chemické arzenály ve dvou skladech. Američtí vojáci po invazi do Iráku v roce 2003 našli přibližně pět tisíc chemických hlavic, granátů a bomb vyrobených před rokem 1991. Hurá, tak měl přece jen generál Powell s ukazovátkem pravdu. Deník hovořil se 17 americkými vojáky a sedmi iráckými policisty, kteří byli zraněni, když přišli v Iráku do styku s chemickými zbraněmi.

Břetislav Olšer – publicista

Válka prý nebyla vylhaná, za to dnes bez boje mají teroristé Islámského státu hlavice, bomby a granáty plné yperitu a sarinu. Z louže pod okap… Ovšem ouha; nebyly to však „ony zbraně hromadného ničení (ZHN)“, které způsobily důvod k válce v roce 2003, ale jsou to chemické látky z 80. let minulého století. Jak to, že je zbrojní inspektoři z 90. let neobjevili? Prostě rozkaz zněl: Jde o nepoužitelnou munici, tyto sklady je třeba „přehlédnout“. Howgh. Všichni se diví; mohli mít přece tolik požadovaný argument, pro který zahájily boje, kvůli nimž je svět peskoval a vinil z podvodu. A proč tedy nic neřekli? Protože USA tyto chemické zbraně samy vyrobily proti Íránu. Tenkrát šlo o lež a pokrytectví na druhou; přihlásit se k těmto zbraním by bylo mnohem horší, než je vůbec „nenajít“, dělat mrtvého brouka a nevyužít jejich propagandistické kouzlo.

Jak to tedy doopravdy bylo chemická pohádko? Před 27 roky o tom napsal 29. března 1984 rovněž deník New York Times: „Američtí diplomaté projevili uspokojení nad vztahy mezi Irákem a Spojenými státy a navrhují, aby byly obnoveny normální diplomatické vztahy.“ V roce 1988, kdy Saddám zlikvidoval smrtícím plynem obyvatelstvo města Halabža, spolu s desetitisíci dalšími Kurdy, prezident Bush senior mu bez uzardění poskytl americké vládní dotace ve výši 500 milionů dolarů na koupi amerických „zemědělských výrobků“. Donald Rumsfeld, bývalý zvláštní vyslanec pro Blízký východ, se Bagdádu dvakrát soukromě setkal s iráckým prezidentem Saddámem Husajnem.

Před kamerami si vřele podávali ruce. Jako nejvyšší americký činitel sloužil Rumsfeld jako Reaganův prostředník vřelých vztahů se Saddámem. V roce 1984 administrativa Bílého domu zorganizovala prodej 45 vrtulníků Bell 214ST Iráku, údajně pro civilní použití. Saddámova armáda jich však v tichosti použila k útokům na kurdské civilisty v roce 1988, při nichž bylo použito jedovatého plynu. Šlo o stejný lživý trik, jako když USA představily v promyšleně lživé devadesátiminutové multimediální prezentaci důkazy proti Iráku. V Radě bezpečnosti OSN je přednesl americký ministr zahraničí Colin Powell. Pokrytecky tvrdil, že Bagdád má zbraně hromadného ničení, skrývá je, lže OSN a spolupracuje s Al-Kajdou, Podle jeho věrolomného odhadu měl Husajn k dispozici až 500 tun bojových látek pro chemické zbraně. To by podle něj stačilo naplnit 16 tisíc bojových hlavic…

Než však OSN Powell oblafnul tzv. „Operací irácký svoboda“, čekala svět snaha Spojených států zlikvidovat před čtvrt stoletím pro ropu Írán; proto poskytly Bagdádu družicové snímky íránských vojenských postavení na frontě a povolily vývoz materiálů, jež jsou zapotřebí k chemické a bakteriologické válce. Bankovní výbor Senátu USA z roku 1994 ve své zprávě dokonce uvedl: „USA poskytly irácké vládě licencované materiály pro “dvojí použití”, mírové i vojenské, které pomohly ve vývoji iráckých chemických a biologických zbraní a raketových systémů za více než 600 milionů dolarů….“ Všechny síly napnout k jedinému cíli: Írán nesmí ovládnut ropná pole na Středním východě. Irácko-íránská válka nakonec skončila patem, přesto se Irák zocelil a stal čtvrtou nejsilnější armádou planety. Také přičiněním amerických chemických zbraní…

Mezi zmiňované materiály pro „dvojí použití“ tak byly i v současné době „nalezené“ hlavice a granáty plné yperitu a sarinu. Byly vyvinuty v USA, vyrobeny v Evropě a v Iráku naplněny bojovými látkami z výrobních linek. jež postavily západní firmy; ty německé dodávaly Iráčanům základní substance pro jedovaté plyny, technologii a výrobní zařízení. Sklady, jen desítky metrů od továrny, kde je vyrobily, nebyly nijak zajištěny a zabezpečeny, munice zůstala nezlikvidována a dnes spadla bez jediného výstřelu do rukou teroristů Islámského státu. Přes tři sta iráckých vojáků tak zahynulo před měsícem v důsledku chemického útoku, který uskutečnili bojovníci extremistické organizace islamistů. A to je ta největší tragédie mnohonásobných lží Spojených států.

Podle webu Týden.cz nasazoval Saddám Husajn proti Íránu v první válce v Perském zálivu (1980 až 1988) Západem vyrobené chemické zbraně systematicky proti íránským vojákům a civilistům. Od roku 1983 umírali lidé nejprve po útocích yperitem (hořčičný plyn) a od září 1988 nasazoval Irák i nervové plyny sarin a tabun. Tehdejší prezident Ronald Reagan o tom mlčel. Bagdád byl v té době přece nejdůležitějším arabským dodavatelem ropy Západu. „Vítězství Íránu je nepřijatelné,“ napsal šéf Bílého domu na jednu tajnou zprávu CIA z irácko-íránského bojiště.

Ve válce šlo hlavně o ropu a zemní plyn, pan Cheney by mohl vyprávět… Podivná rošáda falešné šachové simultánky s Irákem skončila nejen chemickou smrtí dvaceti tisíc Kurdů, ale následnou desetiletou válkou, v nichž velení US army, jež mělo v genech podvody a lži svých šéfů z dob válečné irácko-íránské hrůzy, kdy zemřelo, nebo bylo těžce zmrzačeno též chemickými zbraněmi made in USA 1 500 000 iráckých a íránských vojáků…

Měsíční příspěvek jedné americké domácnosti na vedení této války proti Husajnovu virtuálnímu “arzenálu zbraní hromadného ničení” už nyní činí cca 138 dolarů. Podle Výzkumné služby – Congressional Research Service – už přes deset roků, měsíc co měsíc, vydávaly USA na válečný Irák kolem 16 mld. dolarů, celkově budou vynaloženy na znovubudování totálně zničené země asi tři bilióny dolarů. A to ještě nebyl konec – během irácko-amerických bojů v rámci „Operace irácká svoboda“ byl počet mrtvých od začátku války v roce 2003 až do jejího oficiálního konce roku 2011 na 461 tisíc…

Inu, investigativci The New York Times se snažili, prostudovali stovky stránek dokumentů, vyslechli vojáky i irácké strážníky… A přišli na něco, jako novináři při odhalení Watergate… Že by i Reagan s Bushem měli svoji aféru…?

Zdroj: Blog autora