Prezident Miloš Zeman

První dáma dávala transparentně najevo nechuť být první dámou a tak se šance chopila její dcera, možná pro někoho hezká, pro jiného hloupá, ale očividně logicky k jejímu věku nevyzrálá. Možná až fotky z jejích „párty“ přiměly prezidentský protokol k tomu, aby jí byl zatnut tipec a tak se vrátila z role první dcery do role řadové studentky. Pozice se tedy logicky chopila její matka, jak se tomu kdekoli na světě sluší. A tak byla nucena najednou navštěvovat různé akce, včetně návštěv vážně nemocných, či jinde postižených či opuštěných dětí, tvářit se účastně, soustrastně a k tomu se usmívat. Paní Zemanové to nezávidím, já bych ty „povinné“ nadace a charitativní akce, pokud by mi nešly ze „srdíčka“, neustál. Když ale vidím oblečení, vizáž a výrazy prezidentského páru, tam si uvědomuji, jak je těžké mít úctu k lidem, kteří tu úctu nemají sami k sobě.

Nicméně, paní Zemanová měla volbu. Buď reprezentovat, nebo se zcela stáhnout do ústraní. Nelze zůstat uprostřed. Rozhodla se být po boku manžela a tedy reprezentovat tuto zemi. Ne každá žena by to ustála. Pokud se ale takto rozhodla, je úděsné to, jak se otráveně, naštvaně až znechuceně na oficielních akcích tváří, jak se obléká, jak se obléká její manžel, prezident tohoto státu. Nemám nic zásadního vůči Milošovi Zemanovi a jsem dalek toho jej jakkoli urážet a nebudu to dělat. Respektuji jej jako prezidenta mé země, jako mého prezidenta, i když s ním ne vždy souhlasím. Jenže jsem netušil, že přestože já budu mít ke svému prezidentu respekt, on jej nebude mít ke mně, nebude jej mít k národu, který zastupuje a reprezentuje. Tento blog není kritikou názorů prezidentského páru. Je zoufalým varováním před tím, že to, jak na sebe manželé Zemanovi kašlou, může být vnímáno tak, že kašlou na tuto zemi (viz foto níže).

Je mi srdečně jedno, zda navštíví s manželkou (a tiskovým mluvčím) „jen“ školu své dcery, či oficielní státní akci. Vždy, i kdyby si šel prezident koupit do sámošky rohlík, či flašku Bechera/slivovice (což bych mu nezazlíval), reprezentuje tento stát. Chápu, že je na tom pan prezident špatně zdravotně a to i s nohama, ale to snad není důvod, aby na nich měl „sedlácké“ křusky, či aby ukazovali (spolu s manželkou) pupíky. Netrvám na tom, aby Miloš Zeman pěstoval „klausovského“ ježečka, ale snad by si opravdu občas mohl zajít k holiči. Vždyť i ti naši fotbaloví z mnoha procent potetovaní kluci jezdí ven ve skvěle padnoucích kvádrech, ostřihaní, oholení a neplatí to jen pro nároďák. Proč to neplatí pro prezidenta (nemyslím tetování, které se mi ostatně ani nelíbí)? Prezident je v reprezentaci státu navíc výše společensky, než nároďák.

Prezident musí poslouchat ochranku a stejně tak by měl i poslouchat svůj protokol a z toho nemalého prezidentského rozpočtu zaplatit i stylisty a vizážisty. První dáma očividně dramaticky přibrala, stane se, ale proč je to třeba zdůrazňovat tak, že vypadá jako naštvaná selka? Že to „umí“ se upravit a obléknout je vidno z této fotky vpravo. Opakuji, tento blog jsem napsal po velmi dlouhém váhání a byl napsán až z čirého zoufalství proto, aby na sobě prezidentský pár začal „pracovat“. V žádném případě není myšlen jako osobní útok. Jsem schopen být shovívavý k akcím typu „korunovační klenoty“ či „shrnutý koberec psem“. Tleskám postoji Miloše Zemana k sankcím. Odmítám ale být shovívavý k tomu, pokud nás prezidentský pár reprezentuje s image (omlouvám se) buranů.

Je pro mne zcela nepřijatelné, aby hlava státu s manželkou na oficielních fotografiích vypadali jako křupani, či dva sedláci. Pokud takto reprezentují stát, je takto naše republika v zahraničí vnímána. To, jak prezidentský pár vystupuje, obléká se a tváří se může být vnímáno jako jejich postoj k národu a bohuželo pro ně již to tak vnímáno je.

Zdroj: Blog autora