Slábncoucí využívání amerických dolarů je jedním z hlavních trendů mezinárodní geopolitiky. Média věnovala hodně pozornosti krokům přijatým státy BRICS, konkrétně Brazílií, Ruskem, Indií, Čínou a Jižní Afrikou, za účelem zeslabení jejich závislosti na americké měně. Jak státy BRICS, tak četní další mezinárodní hráči už opakovaně vyjadřovali svou nespokojenost s moderní globální ekonomickou architekturou, kterou na zbytek světa uvalily Spojené státy.

Celá ta struktura globální ekonomiky prostě ignoruje rostoucí vliv nových vynořujících se trhů. Kvůli neutuchající touze Washingtonu zůstat globálním hegemonem, který uvaluje svou vůl i na jiné země, funguje americký dolar nadále jako instrument ekonomického útlaku. Vytvoření Eura, rychlý vzestup čínské ekonomiky a záměry četných zemí bývalého Sovětského svazu, Středního východu a Asie přejít na vyrovnávání v národních měnách přetvořilo americký dolar spíše jen v měřící instrument, neboť to podvrací jeho postavení povinné transakční měny.

Zlaté rezervy Ruska s Čínou proti dominanci dolaru

V těchto dnech už tradiční schéma transakcí, v němž finanční transakce vypořádávají londýnské a četné švýcarské banky, ztrácí svou relevanci, jelikož hlavně v Indii, Číně a v Jižní Africe se vynořují nová centra obchodu zlatem. Stačí říci, že Moskva s Pekingem už podepsaly memorandum o rozvoji vzájemného obchodu ve zlatě. Podle singapurského finančního experta Ronana Manlyho jsou zlaté rezervy naakumulované Čínou a Ruskem součástí jejich strategie odtrhnout se od mezinárodního obchodu denominovaného v amerických dolarech. Manly je přesvědčen, že když tyto státy předvedou, že mají dohromady více zlata než USA, tak tím americkému dolaru a pozici USA ve světové ekonomice zasadí obrovskou ránu.

Ač ani všechny tyto iniciativy neučiní z amerického dolaru zastaralý instrument, tak je třeba pamatovat, že Čína buduje svůj finanční systém roky a neprojevuje žádné známky toho, že by v tom nějak polevovala.

Existující Západní sankce spolu s hrozbami novými sankcemi nutí Čínu s Ruskem, aby více strategicky spolupracovaly na čemsi, z čeho by měla vyrůst skutečná nová alternativa k dolarovému systému. Od roku 1998, kdy Západ v Rusku zkusil vyvolat státní bankrot, je Rusko extrémně opatrné při všech svých finančních dohodách, což mu umožnilo poradit si i se sankcemi uvalenými na něj Washingtonem v roce 2014, a tuto zemi to dohnalo k tomu, aby se po prostředcích zajišťujících finanční stabilitu sháněla jinde než na Západě. A to „jinde“ se čím dál více jmenuje Čínská lidová republika.

V Yuanech denominované obligace už jsou

Teď ruské ministerstvo financí plánuje prodej ruského dluhu formou obligací denominovaných v čínských yuanech. Rozsah této první nabídky, která je v podstatě testem trhů, sotva dosáhne 1 miliardy amerických dolarů, což je částka 6 miliard yuanů. Tento krok urychlily zprávy, že americké ministerstvo financí zkoumá potenciální důsledky prodlužování svého ekonomického nátlaku na Rusko. Je kuriózní, že nedávno oznámil turecký ministerský předseda Mehmet Simsek, že Ankara v roce 2018 vydá obligace v rublech a yuanech, jak to nedávno oznámil Gercek Gundem.

Všechny tyto události se rozvíjí oproti pozadí, na němž probíhá nevyhlášená ekonomická válka mezi USA a Čínou, která přechází do své aktivní fáze. Spojené státy už formálně uvědomily Světovou obchodní organizaci (WTO), že odmítají Čínu uznat jako tržní ekonomiku a připravují další porci proti-dumpingových cel. Washington je neustále pohlcen všemi druhy vyšetřování čínských ekonomických politik, přičemž vychází z předpisů, které se běžně uplatňují na státy, které nemají tržní ekonomiky. Čínské úřady následně hledají způsoby dosažení „tržního“ statutu, aby se tak zbavily ochranných cel, která překáží jejich zboží.

Zlato za ropu

Ale Čína má své způsoby jak hru obrátit proti Washingtonu ač tyto způsoby nejsou zas tak moc přímé, jejich účinek by potenciálně mohl být daleko více devastující. Čína neustále vytlačuje americký dolar z globálního směnného trhu. Peking už dříve dosáhl začlenění yuanu do koše Speciálních práv čerpání a teď se chystá dolar zpochybnit jako univerzální prostředek vyrovnání ve futures na ropu.

Fígl je v tom, že futures oceněné v yuanech budou konvertibilní se zlatem. Je třeba uvést, že zlatem podložené ropné futures v yuanech se asi ukáží být pro investory a ropu produkující země nesmírně atraktivní, a to zvláště pro ty, co mají konfliktní zájmy s jedinou zbývající „supervelmocí“. A k těm mj. patří Rusko, Venezuela a Írán.

Prodeje v yuanech oceněných futures mají za cíl snížit závislost globálních finančních trhů na americkém dolaru, ale tento proces zabere nějaký čas. Státy OPEC od 70. let prodávají ropu za petrodolary, čímž se petrodolary přetvářely do amerických státních obligací jakožto integrální součásti americké ekonomiky. Ale od teď se už budou moci ropní producenti od futures oceněných v dolarech odtrhnout tím, že si vyberou futures, které lze volně konvertovat na zlato. Navíc Čína poskytne na tomto trhu větší podíl těm zemím, které budou souhlasit s obchodování s ropnými futures v yuanech, takže největší obchodní partneři Pekingu budou nuceni do těchto futures investovat, aby si svůj tržní podíl udrželi. Možnost obchodovat s ropnými futures v yuanech bezpochyby přinese vysokou poptávku po celém eurasijském ekonomickém prostoru stejně jako v několika zemích Afriky a Latinské Ameriky. Ovšem také postačí k tomu, aby to zvedlo vliv Číny podél trasy zvolené pro realizaci Jednoho pásu, Jedné stezky – tj. ohromného infrastrukturního projektu nové Hedvábné stezky táhnoucí se celou Eurasií s ekonomickým pásem růstu podél ní.

Vzhledem k ohromné strategické důležitosti ropy a energetických zdrojů obecně, převáží politických aspekt v yuanech oceňovaných futures i nad ekonomickou složkou tohoto posuvu. I když zpočátku zaujmou na trhu jen nevelký okraj, tak to bude znamenat, že Čína je schopna podvrátit globální nenahraditelnost amerického dolaru, na které spočívají samotné základy geopolitické moci Washingtonu. V důsledku toho bychom měli čekat postupný nicméně přicházející pokles závislosti globální ekonomiky na petrodolarech.

Martin Berger

Zdroj: journal-neo.org