Možnosti jsou prakticky tři.

• Zůstat v práci, nemoc přechodit, možná si i poškodit vlastní zdraví a ještě k tomu nakazit lidi ze svého okolí.

• Nebo si vzít po dobu nemoci dovolenou, pokud je to možné. To ale odporuje jejímu smyslu.

• A nebo požádat svého praktického lékaře o vystavení rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti. Tím ovšem pojištěnec přijde o ne nevýznamnou část své odměny za práci.

V současnosti totiž platí tzv. karenční doba tří dnů, tzn., že v prvních třech dnech pracovní neschopnosti nedostane nemocný nic.

Podle průzkumu asistenční společnosti Europ Assistance, který byl zveřejněn zde, je každý Čech alespoň jednou ročně ve stavu, kdy by si potřeboval vzít neschopenku a vyležet se s nemocí doma. Nastoupí na ni ale jen 27 % dotázaných. Zbylých 73 % nemocných řeší situaci jinak. Část si vezme dovolenou, jiní chodí do práce nemocní nebo pracují doma v rámci home office.

Důvody, proč lidé nejsou s nemocí doma a nedopřejí si potřebný klid, jsou podle tohoto průzkumu různé. V 52 % případů se obávají výpadku příjmů, a tak situaci nějak vydrží. Ve 46 % mají na starost péči o rodinu a klid si tak nedopřejí. Pouze pro 30 % respondentů je důležité, aby byli v době nemoci doma a v klidu.

Je sice pravda, že nemocenskou placenou od prvního dne někteří lidé zneužívali, pravda je ale i to, že si mnozí „marodění na neschopenku“ v dnešní podobě prostě nemohou dovolit.

A tak zatímco se zodpovědní pracující musí rozhodovat, jak se při své nemoci zachovat, naši „slavní“ zákonodárci se již léta dohadují a mění a dohadují, mění a nechvátají, jejich problém to zřejmě není.   

O tomto jejich „nekonečném příběhu kotrmelců“ svědčí i ukázka z článku Nemocenská v prvních třech dnech. Nekonečný příběh? ze serveru mesec.cz.

Minulost, současnost a budoucnost nemocenské

• Rok 2007, v prvních třech dnech nemoci pobírali pracovníci 25 % denního vyměřovacího základu.

• Od 1. 1. 2008 začala platit karenční doba tří dnů, tj. v prvních třech dnech nemoci se nepobírala žádná nemocenská.

• 23. dubna 2008 Ústavní soud zrušil s účinností od 30. června karenční dobu.

• Od 30. června do 31. srpna 2008 se vyplácí v prvních dnech nemoci 60 %.

• Od 1. září do 31. prosince 2008 se bude v prvních třech dnech nemoci vyplácet 25 %.

• Od 1. ledna 2009 se opět zavádí karenční doba tří dnů a povinnost platit nemocenskou přechází v prvních 14 dnech na firmy.

Obecně vzato, tzv. levicové strany, jako např. ČSSD, KSČM, ale i odbory jsou pro zrušení karenční doby a tzv. pravicové strany, jako např. ODS, TOP 09 jsou proti jejímu zrušení.

Ale jak se politici z „pravicových“ stran dívají na problematiku profesí, kde lidé pracují v rizikovém prostředí plném „bacilů“, jako je např. zdravotnictví nebo školství? Toť otázka.

Přijatelným řešením by mohla být kombinace nemocenské, náhrady mzdy placené zaměstnavatelem a možnosti čerpat tzv. sick days (placené zdravotní volno).

Tak ať se naši politici snaží a konají v „zájmu zdraví   lidu“.

Je sice téměř jisté, že  zaměstnanec -  nestraník, který obhajuje zrušení karenční doby, bude „pravicovými“ politiky označen jako „levičák“.

Ale od politiků “formátu“ Petra Fialy nebo Jiřího Pospíšila, který arogantně prohlásil, že acylpyrin na banální chřipku si může každý koupit sám, by mě takové označení nechalo zcela v klidu. Končí komentář Zdeněk Lanz.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)