Napadlo mě, když jsem teď například četl hned několik verzí zdůvodnění místopředsedkyně ČSSD Gajdůškové, nebo ministra Chládka, těch jejich čerstvých, nepochybně bolestných porážek v senátních volbách. Nedokážu jednoznačně říci, co mi přišlo, když už tedy ani nedokázali sportovně pogratulovat vítězům, hloupější – zda ty kupy prázdných, vyčítavých a obviňujících slov paní Gajdůškové, či ten Chládkův „pohotový“ návrh, aby volba do Senátu probíhala napříště jen jednokolově. Pan Chládek totiž v tom prvním kole vyhrál.

AL-Gajda

Vyvolalo to ve mně dojemnou vzpomínku na bývalého předsedu ČSSD Standu Grosse, který, po tehdejším katastrofální volební porážce Sociální demokracie, vyrukoval s revolučním nápadem, zda by nebylo nejlepší ten Senát úplně zrušit.

V tom rozrušení z volebního debaklu, jaksi úplně zapomněl, že Senát je vlastně dítě ČSSD, že jeho ustavení měli sociální demokrati hned v několika volebních programech strany. Omlouvám se, zcela určitě, po volebních porážkách, takhle dětinsky nevyvádějí výhradně jen sociální demokrati – ti se mi teď jen v rychlosti vybavili.

Nicméně politika je skutečně velice náročná disciplína! Tady se dokonce musí umět i prohrávat!