Ondřej Höppner se zamýšlí nad výsledky voleb z hlediska, které si žádné významné české – a dnes už ani slovenské – noviny nemohou dovolit. „Zpětně to hodnotím jako chybu. Měl jsem koupit Blesk, který jsem měl taky na stole, a mohl jsem si vybrat.“ Tento překvapivý výrok majitele MF Dnes, ministra financí a nejbohatšího českého politika Andreje Babiše pro agenturu ČTK přišel v době, kdy Babišovo ANO již podruhé vyhrálo volby.

Babiš – Bureš, husákovský sekerník

Babiš ve střetu zájmů

Je jasné, že kdyby řepkový miliardář nevlastnil nejvlivnější český deník MF Dnes, ale Blesk, ve volbách by zcela jistě neuspěl. Jeho výrok tak můžeme chápat jako pouhé plácnutí do větru nebo jako signál k nečemu většímu, možná dokonce k prodeji jeho mediálního impéria. Připusťme, že Babiš ví, co říká.

Úspěch jeho hnutí ANO i na komunální úrovni znamená potvrzení nového politického trendu. Již je zřejmé, že ANO není jednorázová módní záležitost typu Věci veřejné, ale dlouhodobá, velmi lukrativní investice.

Současně je tím více patrné, že Babiš se ocitá v ostrém střetu zájmu. Dokonce takovém, že si toho všímají i zahraniční média nezatížená vlastnickými a vlivovými vztahy na českou politiku – a správně tento fakt označují za skandální. Pokud ministr financí vlastní jednu z největších českých firem, do jisté míry závislou na dotacích od státu, a také nejvlivnější deníky, je dlouhodobě neudržitelný.

Jak z toho ven?

Lze samozřejmě nějakou dobu předstírat, a Babiš to také dělá, že se po svém vstupu do politiky o své firmy vlastně už vůbec nezajímá a do chodu svých deníků nezasahuje. Ve skutečnosti však jde o velký problém, který je třeba vyřešit – a doba patrně uzrála právě teď.

Řešením by bylo se deníku respektive celého vydavatelství Mafra (MfD, LN a další) zbavit. Prodat ho někomu, kdo z Babiše sejme břemeno střetu zájmů a současně mu zachová politické výhody, které z vlastnictví deníku má.

Síla nevyřčeného

Připomeňme, že hlavní výhodou vlastnictví deníku pro Babiše není to, co se píše, ale co se nepíše. Kdyby Babišovi tento politický bulvár nepatřil, zcela jistě by se na titulních stránkách neobjevovaly svazácké titulky typu: „Republika říká ANO“, ale hemžilo by se to tam agenty Bureši a důstojnicemi StB.

Pokud se dnes tvrdí, že jeho dvojnásobný volební úspěch potvrdil, že toto téma lidi již nezajímá, je to pravda jen do určité míry. Nikoli nevýznamná část jeho elektorátu by na to slyšela a odradilo by ji to. Jenže nejvýznamnější deník, který tuto cílovou skupinu ovlivňuje, kampaň nespustil – a tak ani třeba Česká televize neměla co „multiplikovat“.

Slovenský mediální boom

Andrej Babiš si MF Dnes (a další média) nekoupil, aby zbohatl, ale aby vyhrával volby. Je proto pozoruhodné, že jeho výrok o „chybné investici“ přichází v době, kdy:

• Hnutí ANO uspělo i ve druhých volbách, čímž potvrdilo trend a je velmi pravděpodobné, že jeho síla ještě poroste.


• Deník Blesk přestal být majetkem švýcarsko-německých podnikatelů a ovládla ho slovenská (!) finanční skupina J&T.


• Druhá nejsilnější slovenská finanční skupina Penta koupila klíčový slovenský deník SME.


• Nejvlivnější česká média přešla z německých, resp. švýcarských rukou do vlastnictví slovenských mediálních skupin. Není bez významu, že Andrej Babiš je také Slovák.

Klid za jeden a půl miliardy

Plyne z toho něco obecnějšího? Především to, že během dvou let se zcela změnila česká politická i mediální mapa. Vlastně u nás poté, co Babiš koupil MF Dnes a vstoupil do politiky, nezůstal kámen na kameni. Jeho pověstná věta „Dnes něco koupím“, která se objevila na jeho facebooku těsně před ukončením „námluv“ s majiteli Blesku a „bleskovým“ nákupem Mafry, uvedla do chodu mechanismus, který všechno změnil. Andrej Babiš si koupil českou politickou scénu.

Deník MF Dnes nebyl snad nikdy ve své historii nudnější a servilnější k politické scéně. „Neláme“ ji investigativní žurnalistikou, umělým vyráběním „poprav na zakázku“, nebo rozkrýváním skutečných výbušných kauz. Za půldruha miliardovou investici (fakticky za hubičku) získal Andrej Babiš loajalitu téměř všech ostatních médií a klid. Vlastnictví Mafry totiž především funguje jako potenciální hrozba pro politické soupeře napojené na další mediální struktury (Bakala, J&T), protože velká kauza a mediální lynč, jak víme, lze udělat z čehokoli, o komkoli, proti či pro kohokoli.

Spojí se?

Velmi dobře je to vidět na „konkurenčním“ Blesku, který rovněž začal hrát pro Babiše. Nelze odhadnout, zda by antimonopolní úřas schválil koupi vydavatelství Mafra finanční skupinou J&T, která vlastní deník Blesk. Avšak v případě Penty, nebo jiného, pro tento účel zřízeného subjektu, by to rozhodně neměl být problém.

V ve střednědobém měřítku tak není vyloučeno „majetkové“ či faktické sloučení obou nejvýznamnějších deníků – politického bulváru Mf Dnes a „otevřeného“ bulváru Blesk – v jeden, třeba podle vzoru německého Der Bild.

Je možné i na Slovensku udělat podobnou revoluci, jakou předvedlo ANO? Bezpochyby ANO. Možná právě k tomu směřuje onen z byznysového hlediska „nezvykle otevřený“ Babišův výrok o investici, které lituje. Brzy uvidíme, zda šlo opravdu jen o „plácnutí do větru“, nebo o test.

Možná si „slovenská miliardářská lobby“ chtěla jen ověřit, zda ovládnout českou politickou scénu skrze investice do médií bude opravdu tak jednoduché. Vlastně je zvláštní, že se to nestalo už dávno.

Zdroj: protiproud.cz