Tento týden jedna z vrcholných figur diplomacie Obamovy administrativy Samantha Power tvrdila, že za ohromující výsledek italských voleb můře Rusko, čímž poukazuje, že kdokoliv, kdo se odváží poukázat na sociální a ekonomické těžkosti velkého evropského experimentu nebo o nich diskutovat a určitě včetně evropského „problému s uprchlíky“, je ruský agent. V tom případě ale musí být Deutsche Bank frankfurtskou kanceláří KGB, protože ve zprávě tohoto německého zápůjčního ústavu je cosi zvláště znepokojivého pro budoucnost a životaschopnost Evropy: populismus narostl na nejvyšší úroveň od II. světové války. 

Jim Reid z Deutsche Bank píše komentář k nedávným italským volbám, kdy je dává do souvislosti s ostatními politickými událostmi posledních let. Všeobecné volby v Itálii z posledního víkendu byly pro trhy záležitostí, která je relativně nevyvedla z míry, i přes nejistý výsledek. Což se i očekávalo: v předchozích politických událostech do toho vstupovala silou Evropská centrální banka (ECB) a slibovala, že dojde-li k turbulencím, tak bude intervenovat.

Jak však Reid dodává: „Je však těžké utéct před skutečností, že celkový výsledek byl dalším rozhodným hlasováním ve prospěch populismu. Ve skutečnosti bylo přes 50% odevzdaných hlasů pro populistické strany, včetně samozřejmě strany s nejvyššími procenty Hnutí pěti hvězd a pro dost možná dominantního jednatele blížících se koaličních rozhovorů – pro Ligu severu.

Pro „globalistický“ establishment situaci ještě zhoršuje to, že aritmeticky by měla aliance proti establishmentu Pěti hvězd a Ligy severu rozhodující většinu, a ač se taková aliance asi těžko zformuje, tak to ukazuje moc populismu v posledních letech, které přišly po odhlasování Brexitu, zvolení prezidenta Trumpa a po silných výsledcích takových jako Národní fronta ve Francii a Alternativa pro Německo v Německu.

Graf níže ukazuje index populismu Deutsche Bank aktualizovaný pro výsledky italských voleb. Graf ukazuje procenta hlasů pro populistické strany váženo podle počtu obyvatel jako základny, které je kolem 32% - což je úroveň, s čímž převážně hnulo Trumpem inspirované vzepětí populismu roku 2016. Ve skutečnosti se musíte vrátit až do období II. světové války, abyste našli dobu, kdy měl populismus naposledy takovou podporu.

Obr 1. Index populismu (v % napříč klíčovými zeměmi vážený podle populace).

Zaměření se pouze na Evropu ukazuje, že tento kontinent s vysokou dvojcifernou nezaměstnaností mládeže se stal ohniskem proti establishmentu zaměřených sentimentů, které k vzteku Samanthy Power mají co dělat vždy s ekonomikou a nedostatkem příležitostí, a nikdy nemají nic společného s ruskými agenty.

V roce 2000 šlo v průměru 8,5% hlasů stranám populistů. V roce 2017 bylo toto číslo 24,1. 

Reidovým hrůzu nahánějícím závěrem je to, že „lze těžko utéct před faktem, že populismus v současnosti zažívá explozivní nárůst podpory.“ Reid si rovněž všímá, že ač výše uvedený index vylučuje hlasy pro Labouristickou stranu Jeremyho Corbyna, tak by ale „šlo určitě argumentovat, že některé z jeho radikálnějších názorů jsou svou povahou populistickou politikou.“ A kdyby DB zahrnula podporu Corbyna v britských všeobecných volbách 2017, „tak by náš index přesáhl 35%, čímž by zastínil i ty největší výšiny 40. let 20. století a byly by nejvyšší od příchodu 20. století.“

Jaké to má důsledky:

Až dosud vzestup populismu trhy nedestabilizoval, avšak těžko můžeme uniknout faktu, že míra nejistoty zákonitě zůstane vysoká, i když určití mocenští handlíři to nějak v hlavních volbách udrží. Ve skutečnosti je toho nepředvídatelnost Trumpovy politiky příkladem, když začal v poslední době hrozit s tarify, což následně vyvolalo obavy trhů z vypuknutí obchodní války. V době, kde se globální centrální banky už roky blíží k bezprecedentní éře upevňování vzájemných vazeb a dohod, tak riziko obrovitých nákupů aktiv v důsledku rostoucí podpory populismu má schopnost závažně v posledních letech dosaženou rovnováhu rozrušit a následně tedy i trhy.

Ač Reid uvádí, že je to převážně jen pozvolna se rozhořívající problém několika posledních let, tak dospívá k závěru, že populismus zůstane největší hrozbou „globalizačního / liberálního světového řádu, co přišel po 80. letech.“

Největší hrozbou ovšem je, že naposledy, když byl populismus a hněv populistů na takové výši, tak byl svět stržen do války, která zabila desítky milionů lidí. Člověka napadá, co se asi stane tentokrát, až se ten největší chyták k odlákání od masového konzumu všech dob zhroutí, tj. až se po příštím krachu rozplyne to papírové bohatství a ty nezaúčtovatelné spekulativní zisky a kolik milionů lidí v důsledku toho zemře. Jedna věc je jistá: globální bubny války už skoro sto let nezněly hlasitěji.

Zdroj: zerohedge.com