Zvláště pak v noci a na odlehlých místech, se nerad potkávám s partičkami rozjařených spoluobčanů, zabírající celý chodník, z kterých už na dálku čiší despekt k okolí. Tentokrát to ale bylo dopoledne, v centru města, kdy jsem před sebou zahlédl takovou rozjuchanou partičku Romů, zaměstnaných…zřejmě jen sami sebou… Chodník byl jejich! K projití kolem nenechali ani škvírku. Sice chodím po doktorech, nejsem žádná vazba, ale zbytky lidské hrdosti, mi pořád ještě nedovolují, abych v takových případech zbaběle ustupoval do vozovky, přestože počítám s tím nejhorším…
Šlo mi hlavou pár metrů před předpokládaným střetem - přesně tohle telepatické sdělené jsem těm romským spoluobčanům intenzivně předával… Zřejmě bylo doručeno, neboť jeden z těch pánů chodníku znechuceně ucouvl – jen jsme se o sebe otřeli.
Tihle Romové jsou patrně na příjmu, ale telepatickou odpověď evidentně nezvládají, neboť namísto té očekáváné decentní telepatické odpovědi, jsem za sebou zaslechl jen hlasitě – vzteklé: Ty dědku zasranej!
Zase jedno takové zvláštní setkání s bytostmi blízkého druhu…
Zdroj: Blog autora