Zase bouře ve sklenici vody; jakoby nestačilo, že Miloš Zeman kouřil a pil kafe s Lavrovem, teď vyznamenává své přátele. Naštěstí ho pořád blaží „nadávky“ – Putinovec a rusofil. Blik – vzpomínka. Dostal jsem se do situace, kdy bylo nutné trénovat své mozkové závity. Proto jsem začal připravovat s jednou regionální televizí půlhodinový pořad Celebrity za humny. Nebyly to klasické rozhovory, ale spíš neotesané povídání z oči do očí. Mezi mými hosty byl i Zeman. Dvě hodiny jsme vedli řeči, byť svět jsme stejně nevyřešili. „Novináře nemáte moc rád, i když je potřebujete. Nebo ne? Není to trošku schizofrenie, tvrdit, že novináři jsou pitomci, hnůj a fekálie, blbečci a póvl…? Bez médií byste ale zřejmě neobstál…?“ Miloš Zeman však měl jasno: “Ne já potřebuji novináře, ale novináři potřebují mě. Důkazem je i náš rozhovor, o který jste mě požádali vy a ne já vás… “ A byl se mnou hotový raz dva.

Břetislav Olšer – publicista

Za rok mu na dva miliony voličů daly své hlasy v první přímé prezidentské volbě, přesto se ihned vyčlenilo pár desítek vzdorovitých mudrlantů, co tvrdili, že Zeman není jejich prezidentem. Byl též kritizován, že loni ocenil státními vyznamenáními sice jen 29 osobností, avšak hlavně své kamarády; Grégr, Čuba, Bělohradský, Keller, Světlík, Bohdalová a další… Vyčítají mu vyznamenané kamarády, přitom bude slavit teprve druhý 28. říjen, kolikpak jich slavil Havel, když byl prezidentem tři funční období; od 29. prosince 1989 do 2. ledna 2003? Stačí si vynásobit dvanáct roků krát počet vyznamenaných kamarádů z „mokré čtvrti“ u příležitosti 28. října…

Zeman ovšem vyznamenal také in memoriam medailí Za zásluhy disidenta Pavla Wonku, který zemřel v komunistickém vězení. Wonku, na něhož si nikdo nevzpomněl dlouhých třiadvacet roků. Tento „advokát chudých“ zemřel 24. dubna 1988 v pouhých 35 letech za nevyjasněných okolností ve věznici v Hradci Králové. Hrdá Konfederace politických vězňů si na Wonku za dvacet let ani jednou nevzpomněla, nebýt jejího bojkotu Zemana při 95. výročí československé svrchovanosti, nikdo by tak zřejmě o Wonku v mysli nezavadil dál…

Letos by měl vyznamenat mj. filmového režiséra Sedláčka, cestovatele Zikmunda či zpěvačku s bezpočtem Zlatých sklavíku Lucii Bílou. Jeho „přátelům pravdoláskovcům“ je to šumafuk, trápí je, že nepozval mezi hosty dva rektory. Jde o Mikuláše Beka z brněnské Masarykovy univerzity (MU) a Libora Grubhoffera z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Bek loni pozvánku neobdržel, neboť Zemana nenechal vystoupit před studenty z obavy před volební agitací, prezident to označil za urážku hlavy státu. Grubhoffer se zastal Martina C. Putny, když se na protest proti jeho nejmenování profesorem odmítl zúčastnit jmenování profesorů v Karolinu. A bojkotovat i letos za to chtějí státní svátek 28. října ve Vladislavském sále Pražského hradu všichni rektoři. Není to protimluv, protiřečení – důstojné v nedůstojnosti? Není to až příliš laciná solidarita hraničící s populismem? Je pro pozvání na Pražský hrad vůbec nějaký nárok?

Loňské oslavy 95 let od vzniku ČSR „vypustili“ též muzikant Mišík a syn mluvčího Charty 77 Jiřího Hájka, jemuž mělo být uděleno státní vyznamenání in memoriam; jeho syn totiž poslal dopis, v němž požadoval, aby mu státní vyznamenání České republiky pro jeho otce bylo doručeno poštou nebo kurýrem. Sám tomu říká „získat vyznamenání alternativním způsobem…“ Jde o nevkusný požadavek Hájkova syna, zaslat mu vyznamenání in memoriam jeho otce poštou. Jde o požadavek, souvisící s neuctivostí a pohrdáním nejen památky jeho otce Jiřího Hájka, ale postrádající základní prvky etického chování jen proto, že Jan Hájek nechtěl medaili převzít osobně na Hradě, neboť nesouhlasí se Zemanovými kroky. Přitom Miloš Zeman s Jiřím Hájkem byli oba z té samé KSČ vyhozeni za ten samý protest proti sovětské okupaci…

C. Putna držel na pražském pochodu hrdosti gayů dnes už proslavený transparent “Katolické buzny zdraví Bátoru” a stal se profesorem, vědec, filozof a autor bestsellerovho románu „Jméno růže“ Umberto Eco nebyl Vědeckou radou Univezity Karlovy doporučen, aby mu byl udělen čestný vědecký titul doctor honoris causa. Ten mu přitom udělilo již několik desítek významných univerzit po celém světě, mimo jiné například ze State University of New York, Brown University a Lomonosov Unversity of Moscow.

Není náhodou zrovna tato tvrdohlavost Vědecké rady UK vyjádření neúcty k akademickým svobodám a vzdělání? Třeba je Umberto Eco kamarádem Zemana a UK se mu tak neudělením čestného doktorátu mstí za Putnu. Komická spekulace při vzpomínce na čestné doktoráty Václava Havla a jak je pro někoho najednou pokrytecky veledůležitý “hradní ceremoniář” Miloš… Pokud jde o důvod neschválení Umberta Eca pro titul doctor honoris causa, Vědecká rada Univezity Karlovy ho prý předkládat nemusí, ani zdůvodňovat… Pro souvislosti je nutné něco připomenout; Václav Havel rozdal celkem na pět set čtyřicet vyznamenání, dvakrát víc než Václav Klaus, jen v roce 1999 jich bylo rekordních 89.

Mezi nimi byli též jeho přátelé – Egon Lánský, Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák, Jiřina Šiklová. Nezůstal dlužen ani poúnorovému bojovníkovi proti komunismu a autoru knížky o Mašínech Otakaru Rambouskovi či disidentu Josefu Adámkovi. Řádem Tomáše Garrigua Masaryka in memoriam Havel ocenil bojovníka proti komunismu Oldřicha Černého a představitele exilové sociální demokracie Přemysla Janýra, jehož syn pohrozil, že pokud bude oceněn docent František Čuba, vrátí na protest otcovu medaili. Státní vyznamenání získala i herečka Vlasta Chramostová. Naopak ostrouhal nominovaný bývalý vídeňský starosta Helmut Zilk, kterému se Havel rozhodl vyznamenání neudělit kvůli podezření ze spolupráce s StB. Poté Havel odjel do Vídně, kde se in memoriam Zilkovi omluvil za chybné obvinění…

Oceněn byli mj. i kámoš z Letenské pláně Václav Malý – světící biskup pražský a mluvčí Charty 77, Jaroslav Mezník – historik a signatář Charty 77, Václav Benda – filozof. Po podpisu Charty 77 pracoval jako topič. Dana Němcová – signatářka a mluvčí Charty 77, od roku 1996 předsedkyně Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové, komunista Jiří Pelikán – bývalý ředitel České televize, Petr Uhl – signatář Charty 77. Byli oceněni též Karel Schwarzenberg, Jacques Rupnik, Luboš Dobrovský, Jan Tříska, Pavel Landovský, Věra Čáslavská či Šimon Pánek. Na důkaz „vyrovnání se s minulostí“ vyznamenal Havel na popud svého přítele a komunisty Mariána Čalfy medailí Za zásluhy o ČR i dlouholeté členy KSČ – Libuši Šilhánovou, Jiřího Rumla a bývalého ředitele Ústavu dějin socialismu a pedagoga z Vysoké školy politické Miloše Hájka.

Havel dbal velmi poctivě o své kamarády nejen při rozdávání státních metálů. Zvláště, když posílal na místa velvyslanců své další vyznamenané kamarády – Klímovou, Palouše, Pospíchala, Vondru, Žantovského či Grůšu. A jak se rozdávaly velvyslanecké trafiky; Koukalem počínaje, přes Khünla a Gandalovičem konče? Zapomněl, jaký se odehrál handl, když chtěl tehdy premiér Zeman udělat v roce 2001 z ministra průmyslu a obchodu Grégra místopředsedu vlády a ČSSD z politického analytika Formánka velvyslance v USA? Že Havel byl proti? ”Pokud nebudete dělat problémy s Paloušem, nebudu dělat problémy s Grégrem”, přeloženo z hradní mluvy – pokud nebude Palouš velvyslancem v USA, nebude Grégr místopředsedou vlády… A měsíc poté odletěl Palouš do USA a Grégr se stal místopředsedou Zemanovy vlády. A začátkem týdne dostal od Zemana, tentokrát už v roli prezidenta, státní medaili…

Naštěstí je již jiná doba a buďme tomu faktu rádi, byť podobnosti pořád zůstávají, když třeba prezident Zeman metaforicky nazve ukrajinské nepokoje jen chřipkou, zatímco podřezávání krků a znásilňování v Iráku a Sýrii teroristy Islámského státu je bezprecedentní zločin jako rakovina. Stejný vřed, jako kdysi nacismus, i když nedaleko českých hranic ještě na počátku třetího tisíciletí bují zhoubný nádor fašisticko-banderovské Ukrajiny. Je jiná doba, ale princip odmítání in memoriam Janýrova či Hájkova vyznamenání je stále stejný, jen s tím rozdílem, že Miloš Zeman patřil k těm, kteří doplatili na odmítnutí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy stejně jako třeba Jiří Hájek, když oba byli stejnými členy té samé KSČ.

Dnešní „elita“ však najde vždycky něco špatného na Zemanových činech, jako třeba jeho cesta v následujících dnech do Číny, kdy uznává s pragmatickou státnickou moudrostí její celistvost včetně Tibetu. A to nemluvím o tom, jak pravidelně zvedá adrenalin Lize arabských zemí svými prohlášeními, že islám je anticivilizace a Jeruzalém že by měl být hlavním městem Izraele… A zastal se Volyňských Čechů…

Inu, nad všechny vyznamenání letos ční Řád Bílého lva pro Sira. Wintona, který zachránil před koncentráky a jistou smrtí 669 židovských dětí..

Zdroj: Blog autora