Pan Drahoš mluví o něčem co si myslí, ale ve skutečnosti o tom ví velice málo, jestli vůbec. Říkat, že lidé chtějí být aktivní je natolik absurdní, že je s podivem, že o tom neúspěšný kandidát (nebo právě proto?) mluví. Pravda totiž je, že lidem vůbec nikdo nebrání být aktivní, celou řadu let byli vyzývání k iniciativnímu a aktivnímu přístupu k řešení celé řadě společenských problémů, ale jak je vidět, většina lidí je víc pohodlná, než ochotná aktivitu vyjádřit. A to navzdory tomu, že „remcají“, jsou nespokojení, že mají výhrady k tomu či onomu, ale jakkoli se jim aktivita nabízela (a stále nabízí) jaksi se nehodlají do aktivit zapojit. Pan Drahoš velmi pozitivně ocenil aktivitu a přístup mladých lidí, zřejmě studenty a žáky základních a středních škol nevyjímaje, jaký „pozitivní“ postoj zaujímají k současným společenským a politickým (těm rozumí nejlépe) problémům. Je tedy otázka, o čem pan Drahoš vlastně mluví: Nabízí domněnka, že jde ryze o populistické, falešné gesto, kterým jakoby chtěl vyjádřit ochotu a podporu být lidem, včetně mládeže, v jejich (případném) zájmu být aktivními, nápomocen.

Pan Drahoš zmínil, že nikdy nepočítal s tím, že by zakládal politickou stranu. Říká, že v tuto chvíli jich dost, problémem je jejich spolupráce a koordinace činnosti. Zmínka o nezakládání politické strany je poněkud problematická, protože v době předvolební kampaně pana Drahoše několikrát z jeho volebního štábu zazněla úvaha založit novou politickou stranu. Snad jen díky negativní odezvě či reakci na tento záměr, od svého úmyslu odstoupil. Dnes ovšem říká, že to nikdy neměl v úmyslu.

Ani jeho další řeč není nijak co do reality přesvědčivá. Prý jej trápí skutečnost, že po poslední prezidentské volbě občané cítí, že jsou mezi městy a venkovem vykopávány příkopy . Tento názor je do značné míry demagogický. Mluvit o příkopech jako přímý důsledek posledních prezidentských voleb je neskutečná hloupost, ne-li drzost. Není pochyb o tom, že společnost je svým způsobem rozdělena, avšak ne v důsledku prezidentských voleb, ale v důsledku dříve vyeskalovaných třídních rozdílů, vyvolaných pražskou kavárnou, pravdoláskaři a uměle vygenerovanou elitou, která se dost výrazně diferencovala od té části občanů, kteří v parlamentních volbách volili hnutí ANO, SPD a jejichž představitelé dnes se stavují vládu, resp., že v prezidentských volbách volili M. Zemana, proto kterému mají výrazné (neopodstatněné) výhrady. Pan Drahoš to ale vidí jinak. Tvrdí, že sice respektuje vítězství M. Zemana, ale nesouhlasí či má výhrady k jeho politické činnosti. Odtud jeho názor, že společnost je od prezidentských voleb rozdělena.

Za další velký problém považuje skutečnost, že 850 tisíc lidí je v exekuci. K tomu řekl, že nesouhlasí s názorem prezidenta M. Zemana který prý prohlásil, že si za tuto situaci mohou lidé sami. Drahošův postoj k názoru M. Zemana je problematický však v tom, že za exekuce si zřejmě nemohou lidé, jak tvrdí M. Zeman, ale zřejmě někdo jiný. Je sice pravda, že některé exekuce byly způsobeny zlotřilostí věřitelů, případně samotných exekutorů, nicméně většina dluhů, do kterých se občané dostali, byly způsobeny jejich vlastním přičiněním. Jiná věc je exekuční realita jako taková, neboť ve srovnání se stejnými finančními nástroji a opatřeními ve světě, je český exekuční systém natolik zvlčilý až zločinecký, že nemá ve světě obdobu.

Pokud by se snad panu Drahošovi a spol. podařilo eliminovat zaběhnuté exekuční zvyklosti (byť již byly nedávno částečně upraveny a zmírněny), bylo by nejspíš možné považovat to za jeho první osobní úspěch a počin pro společnost. Nicméně, tímto postojem pan Drahoš opět nepřímo útočí na prezidenta Zemana, když dává veřejně najevo své výhrady proti názorům M. Zemana, čímž jenom zvětšuje příkop, který sám cíleně vykopává mezi sebou a prezidentem.

Ke spolku Společně pro Česko se vyjádřil, že by to bude spolek otevřený, apolitický. Cílem spolku podle něj nebude jen dokola o věcech diskutovat, ale přicházet také s praktickými řešeními. Také zde se nabízí značná nereálnost, resp. nepravdivost jeho slov když říká, že nechtějí o věcech jen diskutovat, ale také je řešit. Sice tvrdí, že spolek bude apolitický, ale jedním dechem dodává, že se bude snažit hovořit s řadou politiků, protože má řadu kontaktů v politické sféře, získaných v době své bohaté prezidentské kampaně. Tak toto je „apolitičnost“ přímo ukázková.

Farizejské je také jeho prohlášení, že jeho ambicí je kandidatura do horní komory parlamentu je jako nezávislý kandidát s průřezovou podporou napříč spektrem. Také zmínil, že očekává ( v rámci existence, resp. činnosti spolku Společně pro Česko) podporu a spolupráci s demokratickými stranami, mezi které řadí především ODS, TOP 09, KDU-ČSL a Piráty. Tím jen zase potvrzuje své nečisté a nečestné ůmysly, když předpokládá spolupráci a podporu za „apolitičnost“ tohoto pochybného spolku.

Jako senátorský kandidát by chtěl kandidovat za pražskou část Prahy 4, ke které prý má osobní vztah a vazby. Reaguje tak prý na přání občanů, aby se dál angažoval ve veřejném životě, neboť jeho postoje jsou jim blízké a on by prý mohl mnohé věci a problémy (možná s velkou dávkou štěstí) ovlivnit. Nebude to mít asi lejké, protože soupřkou mu bude jeho bývalá (jím vyhozená) spolupracovnice, profesorka Syková.

Nu což, pan Drahoš podlehl kouzlu popularity, slávy, obdivu a toku peněz, kterých se mu dostalo v době jeho prezidentské kampaně. Uvěřil tak lidem, kteří mu s velkou dávkou falešných sympatií projevili náklonnost a přízeň, neboť se pro ně stal tím správným člověkem (bílým koněm), který by jednak hájil jejich zájmy, ale také prosazoval jejich požadavky způsobem něco za něco. Pan Drahoš tuto nabídku pojal svérázně, obrazně řečeno místo prstu uchopil zrovna celou ruku. Šance se mají využívat, ne je přehlížet, nebo jimi dokonce opovrhovat. Toho si byl, resp. je pan Drahoš vědom, protože to by mu manželka nikdy neodpustila, kdyby ji odřeknutím měl připravit o slávu a peníze! Ale to už je jeho problém a naše zbytečná starost!