Představte si, že máte v peněžence pětistovku. Chcete v ní mít víc? To je jednoduché. Začtěte pětistovce říkat tisícikoruna. A hned budete mít ve své peněžence dvojnásobek. Co na tom, že budete mít reálně peněz pořád stejně. Ale budete si moci říct: mám v peněžence tisícikorunu! Že to je pošetilé? Jistě. Ale s letním časem je to stejné. Představte si, že vláda svým nařízením přejmenuje roční období na roky. Víte, jak se nám hned prodlouží průměrný věk? I já už budu dvousetletý a dokonce i několik čtyřsetletých se v nás najde! Přitom to stálo tak málo, jednu větu ve vládním nařízení. Že ve skutečnosti žádný čtyřsetletý nebude? Ale budeme jim tak moci říkat! Že to je pošetilé? Jistě. A s letním časem je to stejné.

Ladislav Jakl

Milovníci sociálního inženýrství nám říkají, že díky letnímu času je večer déle světlo. Opravdu? Světlo je úplně stejně dlouho s letním časem i bez něj, to se nedá zařídit vyhlášením změny času. Delší večer nezařídíme tím, že tomu okamžiku, kterému jsme do minulého týdne říkali osm večer, budeme najednou říkat devět večer. Tím se delší den neudělá, jen tomu budeme jinak říkat. Peníze se nerozmnoží tím, že pětistovkám začneme říkat tisícikoruny. Věk se neprodlouží tím, že kvartály přejmenujeme na roky.

Milovníci sociálního inženýrství vám řeknou, že delší večer stejně bude, protože jim dřív skončí práce o oni budou mít delší večer. Ale co jim v tom brání? Mohu dělat pekaře nebo popeláře, nebo si jinak domluvit směny. Že to nejde, protože by se jim ostatní nepřizpůsobili? Pche, tak se nás nebudou ptát, donutí nás všechny k posunu pracovní doby nařízením vlády o letním čase!

Letní čas je formou násilí a sociálního inženýrství. Je to jeden z projevu nátlaku, kterým si nutiči zařídí nedobrovolnou změnu chování ostatních tak, aby jim vyhovovala. A my jsme si to i letos zase nechali líbit. Největší surovost století. Že si na ni někteří z nás už skoro zvykli, to její hloupost nijak neumenšuje. Drzý letní čas drzých sociálních inženýrů si prostě zas přišel pro hodinu našeho života.

Tenhle výmysl generálů z první světové války rok co rok otravuje poctivé lidi. Generálové tehdy hýbali hranicemi mezi národy a tak si troufli i na čas. A jejich byrokratičtí nástupci dnes mají stejné ambice. Pohnout sluníčkem na obloze neumějí, tak holt vydají befel.

Jenže zeměkoule se při své pouti vesmírem čerta starého zajímá o to, jak jacísi tvorečkové na jejím povrhu počítají svůj kalendář, kdy si vymyslí přestupný den či podobnou legraci. Třeba rovnodennost přichází podle kosmických pravidel se svou nadlidskou pravidelností, ale lidská nepravidelnost tomuto okamžiku holt přisoudí občas jedno datum, občas jiné, občas třeba v letopočtu Pána Forda, nebo bůhvíkolikátého thermidoru, či jaké počítání si z který z človíčků vymyslí. Země se nebude přizpůsobovat ani Caesarovi, ani papeži Řehořovi, ani Konventu, ani Evropské unii, ani vládě České republiky. Lidské instituce ať mluví do lidských věcí, kosmický řád ale ať nechají na pokoji!

Ale nedělají to. Chtějí rozhodovat o tom, kolik je hodin. Země se točí dle vyšších zákonů a do toho nám nějaká zpupná vláda vydá nařízení, že hodin není tolik, ale tolik. Ta troufalost! Přitom máme to štěstí, že žijeme v zemi, kterou prochází patnáctý poledník východní délky, a že proto v pravé poledne máme Slunce nad hlavou (v Jindřichově Hradci dokonce přímo nad temenní pleší). A do toho vám vláda chce nařizovat, že slunce bude kolmo (jasněže ve smyslu východozápadním, na sever od obratníku bude slunce vždycky trochu na jih) nad pleší až v jednu. Vlády se pletou do spousty věcí, do kterých jim nic není, ale co je moc, to je moc. Ony chtějí měnit rotaci země! Ony sahají na kosmický systém! Aristotele, vstávej! Atlasi, drž pevněji!

Slyším trapné argumenty. Třeba, že ušetříme za večerní svícení. Jak kdo. Chce-li někdo šetřit, ať chodí spát třeba se slepicema. Chce–li ušetřit nějaký úřad, ať úředníky vyžene domů před setměním. Ale měnit režim sakumprásk celému národu? Lze vůbec vyčíslit v penězích cenu tohohle násilí? Přeji každému „hodinu navíc“ odpoledne, když ji tak nutně potřebuje. Tak ať vstává, kdy chce, třeba ve tři ráno. Může být doma po poledni, jestli mu to stojí za to. Ať si fabriky určují pracovní dobu, jak chtějí, ať si tvůrci jízdních řádů počítají své grafikony. Jenže ono je jednodušší generálně vyhlásit: poledne už bylo, národe, protože tak rozhodla vláda!

Prý nám na podzim tu hodinu vrátí. To jo. Sedm měsíců na ní budou rajtovat a pak ji jednoho podzimního rána umolousanou, znectěnou a ohmatanou milostivě dostaneme zpět.

O mnohem menších věcech se vyhlašuje referendum či je alespoň nutný zákon, nejlépe ústavní. A otáčení zeměkoule má mít v pařátech jen vláda a její nařízení? Vláda jako dvanáct měsíčků bude rozhodovat o čase? Tak to ne! Je namístě občanská i kosmická neposlušnost. Naše i planety. Přispěme si! Zeměkoule, nedej se, toč se podle svého! Věříme tobě, ne bohorovným samozvaným tyranům času!

Zdroj: ladislavjakl.cz