Předvolební kampaň na Ukrajině začala výhrůžkou šéfa neonacistického Pravého sektoru Jaroše na adresu aktuálního kyjevského prezidenta Porošenka: „Když nebude po našem, volby nás vůbec nezajímají. Svrhli jsme Janukovyče, svrhneme i Porošenka“. A to bylo poté, kdy Jaroš hrozil pochodem na Majdan. Dostali však jen dvě procenta a nebudou mít ani jedno ze 450 parlamentních křesel… Pokud prý nebudou požadavky rowdies splněny, během 48 hodin odvolají svoje jednotky z fronty a zahájí pochod na Kyjev. Pochodové kolony Pravého sektoru se vydají na cestu v plné zbroji… Oznámil Jaroš a ministra Avakova označil za vůdce „vnitřní kontrarevoluce“. Nakonec se neonacisté rozhodli nikam nechodit. Připadají si jak otroci na černou práci; po upotřebení odhodit jako odpad. Mají, co si zasloužili, za násilí na barikádách, proto jim Ukrajinci, zvláště Kyjevané, nedali své hlasy.

Nasraný Hitler – Porošenko je větší svině

Měli však za sebe před týdnem na Majdanu náhradu. Stovky vojáků Národní gardy, jejíž jednotky donedávna bojovaly na východě Ukrajiny s proruskými povstalci, demonstrovaly před prezidentskou kanceláří v Kyjevě, kterou hlídalo několik policejních kordonů. Stěžovali si, že si povinnou službu v ozbrojených silách dávno odsloužili, přesluhují už rok a půl za 154 hřiven (asi 258 korun) měsíčně. Na peníze však kašlou, chtějí domů. Navíc mají podmínku, že nebudou potrestáni. „Demobilizace!“ a „Jeden za všechny, všichni za jednoho!“ skandovali, avšak náměstí před prezidentskou budovou nevyklidili.

Ukrajinské volby v podstatě málokoho z voličů zajímaly, pochopitelně kromě Porošenka, Jaceňuka, pár dalších oligarchů, houfu rychlokvašných stran a Tymošenkové, která ale opět se svojí Vlastí prohrála. Něco přes pět procent je potupa. Ale nesmím zapomenout ani na bulvární hlásnou troubu patetismu Teodora z Bělehradu. Ten rozmnožil své kultovní výrazivo, když ke svým proslulým metaforám přidal i sdělení, že pokud někdo rozšiřoval na východě Ukrajiny fašistické či jiné démony, byla to jen dobyvačná mašinerie Vladimíra Putina. A to se držel zkrátka proti nedávné snůšce novotvarů, kdy Rusko charakterizovat mj. „velkopanskou nestydatostí a snahou mít „monumentální vliv na světovou politiku“. Člověk údajně ani nemusí mít zvláštní „sicflajš“, aby se vyznal „v zákoutí moskevské mocenské mentality, kontaminované zatuchlým bolševickými představami…“ Pak ještě něco o „vyděračských poselstvích“ ministra Lavrova, co v jedné ruské televizi vyhrožuje atomovými raketami.

Včera trošku opomenul najít při své kreativitě vhodný novotvar pro „mírumilovné kroky“ NATO, resp. USA, jež házely bomby na jeho rodný Bělehrad, na Libyi či Irák a Sýrii, kde nic „dobyvačného“ nikdy nebylo, kromě ropy a statisíců zabitých, z toho dvě třetiny byli civilisté, natož aby to byla Putinova mašinerie. Ukrajina má 43 miliony obyvatel bez Krymu a Sevastopolu, z toho je přes 36 milionů oprávněných voličů. Z nich se k urnám vypravilo něco přes polovinu, která dala po cca 21,5 procent Porošenkovi, resp. cca 21,9 procent Jaceňukovi, tedy asi pětina voličů ze zhruba 17 milionů. Mandát pro vládnutí úžasný. Je to fakt triumfální vítězství, jak jsem si včera přečetl. Mandát pro správu země skutečně „obrovský“. A Krym? Referenda se na poloostrově zúčastnilo 1 524 693 oprávněných voličů, z 2,3 mil. obyvatel, pro přidružení k Rusku se vyslovilo 96,8 procent hlasujících, 2,5 procent bylo proti…

Další fiasko na obzoru, jako přes kopírák z roku 2004, kdy vznikla ostudná „oranžová revoluce“; v prezidentských volbách se dala dohromady Julie Tymošenková s prozápadním Viktorem Juščenkem, a když po vyhlášení oficiálních výsledků zvítězil provládní (a proruský) Viktor Janukovyč, muselo být pro údajný „podvod“ druhé kolo, v němž již ale zvítězil Viktor Juščenko a Julia Tymošenková se stala ukrajinskou premiérkou. Kromě Janukovyče však měla ještě horšího nepřítele; bývalého spojence Juščenka. Do sídla její ukrajinské energetické společnosti Naftogaz v Kyjevě totiž vtrhla skupina dvaceti maskovaných ozbrojenců.

A nebyli to loupežníci, ale policejní vyšetřovatelé, kteří v rámci policejní razie prohledali celou budovu. Zájem měli hlavně o dokumenty. Nic nenašli, nic si neodnesli, pouhá demonstrace síly…? Kdože ono komando vyslal? Hádanku rozluštil fakt, že Juščenko spravoval státní policii, tedy i komando ozbrojených zakuklenců, Tymošenková měla zase pod sebou Naftogaz… Poté se navzájem obviňovali, kdo se snažil zisky z prodeje plynu zneužít ke svým politickým účelům. Ne že revoluce požírá své děti, ale že děti revoluce požírají samy sebe. Když se dva perou, Janukovyč se smál… Nakonec byla uvězněna, když předtím na ni vydal zatykač Interpol… tenkrát… Dnes chtějí vraždit Moskaly, milion za jednoho…

Vzpomínám si na Tymošenkovou; pozoroval jsem ji před kyjevským Parlamentem, jak se procházela se svým idolem Kučmou, sem a tam, vášnivě diskutovali a mně se moc líbila, zvláště její blonďatý cop kolem hlavy. Říkal jsem si, jaká je to partie – první miliardářka Ukrajiny, půvabná a chytrá. Moc takových političek ve světě nebylo, zvláště těch, co se chtěly zavděčit svým voličkám na vesnicích svojí starodávnou účesovou ukrajinskou tradicí. Pak byla obviněna, že si za tři miliony dolarů objednala společně s expremiérem Lazarenkem jako šéfka společnosti Jednotné energetické systémy Ukrajiny (JESU) vraždu vlivného podnikatele Ščerbaka… Vražda jim však nebyla prokázána…

Po prezidentských volbách před několika měsíci chtěl nový prezident a majitel cukrářských podniků Porošenko pro Ukrajince to nejzákladnější; práci, výplaty a důchody. Když bude vyřešeno tohle, přijdou postupně po těžkém úsilí i ostatní výhody, jež Ukrajinu údajně vrátí zpět k blahobytu, nejen obrazně si osladí svůj život. Ukrajina ale tone v bankrotu a pokořená Tymošenková se nevzdává; má své působivé motto: „Ideologie je pro mě podružná, moc je vždy na prvním místě…” A dál hlásala, že pokud ve volbách zvítězí právě Porošenko, nezbude než uspořádat třetí Majdan, tedy třetí revoluci, tentokrát proti oligarchii: „Nechci už dál nést zodpovědnost za prohru revoluce,“ prohlásila, „ale jestli si země vybere jiného prezidenta, a já mám vlastně jen jednoho konkurenta, myslím, že nám nezbude než třetí kolo revoluce. Nevidím totiž u něj naději na jakékoli změny. Prostě ty lidi dobře znám.“ Takže, se Ukrajinci dočkali dalšího Majdanu, na němž se pro změnu vyžívali výše uvedení demonstrující odvedenci Národní gardy…

Poprvé po bezmála století se do ukrajinského parlamentu neprobojují komunisté. Voliči jim podle průběžných výsledků odevzdali méně než čtyři procenta hlasů. Prezident Petro Porošenko to na sociální síti Twitter komentoval slovy o „rozsudku smrti, jenž vynesl nad komunistickou stranou ukrajinský lid“. Že stejně dopadli též ti, co mu udělali na krvavém Majdanu cestu do prezidentského křesla – Pravý sektor, to nechal bez povšimnutí… Holt, na každou svini se už voda vaří…

V Doněcku a Luhansku se včera nevolilo, volit se bude 2. listopadu, kdy půjde k urnám na 90 procent obyvatel. Ve hře je totiž Novorusko. „V čem spočívají takzvané evropské hodnoty?“ rozjížděl Vladimír Putin v televizním rozhovoru další „dobyvatelskou mašinérii“. „Podpora státního převratu na Ukrajině, uchopení moci se zbraněmi v ruce a potlačování těch, kteří nesouhlasí, za pomoci ozbrojených sil – co to je? Moderní evropské hodnoty? Zdá se, že našim kolegům je třeba připomenout jejich vlastní ideály,“ prohlásil Putin a reakce těch, k nimž se jeho slova hodila, jako facka, co padla na sále. Za těchto okolností, kdy jsou bombardovány a ostřelovány města a vsi na ruskojazyčném východě Ukrajiny, by bylo podle Putina naivní předpokládat, že tamní domobrana nemá zbraně. A ani Rusko prý nemůže zůstat stranou. A mnozí si vzpomněli na Grenadu, kde zaútočil s vojáky Reagan, aby „ochránil“ bezpečně studujících 800 amerických studentů, o stovkách zabitých vojáků i civilistů ani nemluvě. Přitom šlo jen o údajný zájem Kuby o Grenadu…

Může vzniknout Novorusko? Pan ukrajinský velvyslanec v ČR Borys Zajčuk včera v ČT vyjmenuje všecko možné, nač mají Doněcká či Luhanská lidová republika nárok, ale dodal, že to vše lze pouze pod zákony Ukrajiny. Jde o pokrytectví mocných, kteří mají své zákony. Mnozí asi už zapomněli, že více než sto tisíc lidí podepsalo petici za odtržení Texasu, který byl anektován USA jako území Mexika. Washington se k petici postavil jednoznačně zamítavě, kdy konstatoval, že otcové-zakladatelé sepsali Ústavu Spojených států za účelem zformování dokonalejší unie a v tom dokumentu zaručili právo na změnu vlády pomocí hlasování – práva, za které bojovaly generace Američanů. Ale nezaručili právo odejít. A basta. Svoboda poamericku…

Válka na východě Ukrajiny začala v dubnu. Zemřelo přes 3700 lidí a více než 800 tisíc Ukrajinců opustilo své domovy. Porošenkovi zde dokonce lidé říkají Petro Krvavý. Vyčítají mu, že mohl válku zastavit, a on ji naopak obnovil schizofrenní antiteroristickou operací. A že ukázal, jak umí dělat bicepsy, když v polovině července 2014 prohlásil, že za každého zabitého ukrajinského vojáka bude zabito sto a více „teroristů“ vzdorujících v oblasti Donbasu; v polovině července 2014 slíbil, že se pomstí domobraně, která způsobila smrt ukrajinských vojáků v Luhanské oblasti. Podle slov ukrajinského prezidenta budou nalezeni a zlikvidováni všichni, kdo použili raketomet Grad proti ukrajinským vojákům. Zabít každého Moskala…

Porošenko chvíli zářil štěstím, jak zase všechny doběhl a vykřikoval, jak je hrdý na Ukrajinu. Stejně tak nedávno vykřikovala na Majdanu Tymošenková, když děkovala Pravému sektoru. Napřed ale poradce ukrajinského ministr vnitra Zorian Škiriak prohlásil, že Majdan se stal reálnou hrozbou pro místní občany a návštěvníky Kyjeva. Podle jeho slov “je dnes místem, kde našli útočiště druhořadí politici, zločinci, protispolečenské živly, alkoholici a narkomani”. Přitom právě tyto živly Pravého sektoru Tymošenková po návratu z vězení ujišťovala: “Vy jste hrdinové, vy jste to nejlepší na Ukrajině…”

Porošenko už asi zapomněl, jak před časem stáhl ocas mezi nohy a odhlasoval s ukrajinským parlamentem zákon o “zvláštním statutu” pro povstalce, jež ovládají území na východě země. Zavádí se tím plná autonomie a na tři roky zvláštní režim, jenž předává moc do ruku proruských separatistů. Z toho plyne pravomoc uzavírat přeshraniční dohody s regiony Ruské federace… Přesto se v Doněcku a Luhansku dnes bojí a chystají se na útok ukrajinské armády…

Inu, nedávno sesazený generál-plukovník Valerij Geletej z banderovské strany Svoboda při nástupu v červenci 2014 do funkce ukrajinského ministra obrany byl nadutý, jako kohout na smetišti; ve svém projevu totiž sliboval, že příští vojenskou přehlídku statečné ukrajinské armády bude komentovat přímo z Krymu…. dnes už je v důchodu a Krym v Rusku..

Zdroj: Blog autora