A opět, pokolikáté už, se vehementně diskutují důsledky namísto jednoduché příčiny. Tentokrát jde o ustrojení některých vyznamenaných dne 28. října na Hradě.

Každá slavnostní akce by totiž měla mít předepsaný „dress code“ a kdo jej nedodrží, nebude prostě vpuštěn, byť by to byl ministerský předseda nebo někdo z vyznamenaných.

A je to.

Miroslav Macek

Karel Schwarzenberg v časopisu Týden:

Současná ústava vznikla na míru požadavků Václava Klause, který chtěl slabého prezidenta a potřeboval Senát, kam by se případně uklidili poslanci Federálního shromáždění.

Dodávám:

To je nesmysl. Do senátu se chtěli po vzoru České národní rady „přeprasit“, jak se tehdy říkalo, někteří poslanci Federálního shromáždění, Václav Klaus byl však silně proti. Proto byly první senátní volby až v roce 1996, kdy už Klaus neměl zdaleka takovou politickou sílu senát bojkotovat.

Stanislav Komárek:

Rozdíl mezi žertem a vážnou řečí, mezi podvodem a poctivostí, mezi karnevalem a skutečným životem a mezi obrazem a jeho předlohou se rozplývají. To, co přetrvává, je pocit trapnosti, nejen trapnosti jiných, ale i trapnosti sebe, čemu že to vlastně přihlížíme. Nastal vhodný okamžik k tomu, položit si otázku, zda Západ má nějaký mandát Nebes či Dějin šířit svou politickou a ekonomickou strukturu celoplanetárně, a tudíž všechny zásahy, které k tomu dělá, jsou tímto cílem automaticky ospravedlněny, či nikoli. Pokud si odpovíme kladně, bylo by dobře to říci hlasitě a přestat mluvit o sebeurčení národů, kulturním relativismu, multikulturalismu a podobných věcech a „náš džihád“ zahájit se vší opravdovostí.

Čtenář glos V. V. mi napsal:

Měli bychom si uvědomit, že vyznamenat Sira Wintona stejným řádem jako soudruha Fica je Wintonova urážka nejvyššího stupně

Zdroj: viditelny-macek.cz