Ten byl (po půldruhém roce rozvažování příslušných institucí) obratem do Spojených států vydán, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jan Schneider.

Podle našich „nezávislých“ expertů a komentátorů však „těžko“ mluvit o tom, že by se Ryan osobně snažil napomoci tomu, aby Česká republika vydala Nikulina do Spojených států, a ne do Ruska, které o jeho vydání taktéž požádalo, a Ústavní soud nezablokoval ani jednu možnost a rozhodnutí nechal na ministrovi spravedlnosti Robertu Pelikánovi. To se podle nich zřejmě prostě občas tak nějak samo sebou seběhne, že někdo něco řekne a ono se mu to splní, a přitom to vlastně spolu přímo nesouvisí.

Ale trošku to přece jenom souvisí, připouštějí titíž „experti“ implicitně, protože to vydání Nikulina do Spojených států má „velkou symbolickou hodnotu“. Ruská klika, která prý existuje v české politice, tak utrpěla porážku, což prý americká ambasáda bedlivě sleduje, a zvítězila a na věčné časy byla potvrzena naše nezpochybnitelná a nikdy nezměnitelná orientace, tentokrát na naše západní spojence.

Velmi nebezpečně úchylná je navazující interpretace těchto „expertů“, kteří si pletou politiku s justicí, a vykládají rozhodnutí justičních autorit za „zprávu o tom, že jsme součástí politických a bezpečnostních struktur Západu“.

To již smrdí starým zápachem „spravedlnosti s přívlastkem“, tehdy třídní, nyní politické, obojí z jedné skládky, na níž prý podobné koncepty dávno skončily, když k nám přišla svoboda a pravda a láska. Možná jen prošly, nebo spíše proběhly, neprolétly-li přímo, protože najednou zjišťujeme, že jsme stále na nějaké skládce, zase v nějakých exkrementech, a ještě o naději chudší.

Tak už víme proč tady byl Ryan, chtěl si něco odvézt...

Uvidíme, třeba nebude tak zle. Třeba bude Nikulin ve Spojených státech opravdu potrestán jen za to, co ukradl.

Začne-li ale Nikulin výměnou za nestíhání či za snížení trestu vystupovat jako svědek údajného ruského ovlivňování amerických voleb, tedy v intencích návrhů, s nimiž za ním jezdili již do pražského vězení agenti FBI, pak se potvrdí ty nejhorší obavy, včetně podezření, že Spojené státy žádaly o vydání Nikulina z jiného důvodu, než uvedly, čili neplatně. A naše justiční autority jim vyhověly, přestože toto podezření bylo v době rozhodování známé.

Pak bychom zjistili, že jsme kromě toho všeho ještě na šikmé ploše, kde se úchylům jak známo daří nejlépe, protože v jisté konstelaci jejich úchylnost tu šikmou plochu opticky vyrovnává a všechno vypadá, že je v pořádku a podle řádu ....

P.S. Abych nepsal jen pesimisticky, možná jsme sice o tu naději chudší, ale něco přece jsme získali, jako v tomto vtipu (ze Štein-Schneiderovy sbírky vtipů na židovský způsob, jejíž dotisk se chystá):

Pepik potka sveho přitele Frantika: "Hoj, Francek, jak dou kšefty? Co ta ostravska firma, co jste vloni založili se Karlikem?"
Frantik jen zamžoura: "Co mam povidat. Ja do firmy vložil penize, Karlik zkušenosti z byznysu. No a pak se děly věci."
Pepik je jak na jehlach. "Jake věci se doparoma děly? Jak to cele dopadlo?"
Frantik povida: "No děly se jakesik věci. Teď ma Karlik penize - a ja zkušenosti z byznysu."

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)