Ohlášená nominace Václava Klause na post předsedy Národní rady pro vzdělání probudila po čase profesionální „Klausobijce“ a dala jim příležitost zase na pár okamžiků okusit mediální zájem. Byl to pro ně téměř dar z nebes, protože nevznikla-li by v blízké budoucnosti libovolná petice či „občanská“ iniciativa proti Václavu Klausovi, nebo myšlenkám, které reprezentuje, dozajista bychom na jejich existenci zapomněli. Použité argumenty některých z nich, vybrané komentáře našich deníků, stejně jako zbabělá a slabošská reakce ministra školství na ně, zasluhují hlubší zamyšlení.

Václav Klaus

Za východisko může posloužit komentář Lukáše Jelínka v sobotním vydání deníku Právo s názvem „Čemu se přiučit od Klause“, kde dokázal autor téměř nemožné, a to do jednoho textu vtěsnat mix výhrad levicového komentátora proti Václavu Klausovi coby hlavnímu představiteli pravicového myšlení u nás, stejně jako výhrady post-politického ražení vyčítající Václavu Klausovi fakt, že je politikem (což je dnes hlavní překážka pro jakoukoliv veřejnou funkci). Neopomněl přidat několik nepravd, pomluv a nedůstojných snah snížit autoritu a kvalifikaci bývalého prezidenta.

Lukášovi Jelínkovi vadí, že jmenováním Václava Klause do čela zmíněné rady začne státní boj s enviromentalismem, lidskoprávismem, homosexualismem, NGOismem, genderismem, multikulturalismem atd. Bezelstně nám tím prozrazuje a potvrzuje námi mnohými sdílenou obavu, že se tyto veskrze levicové ideologie na našich školách už dávno prosadily a je úkolem levicových komentátorů, občanských iniciativ a nejrůznějších petentů tato nová levicová náboženství usazená ve výuce bránit proti všem představitelům racionálního myšlení. Zatímco výše uvedené ideologie a myšlenkové směry jsou na našich školách vítány, jejich reprezentanti mají neomezenou možnost promlouvat do podoby výuky a ve školách mají dveře otevřené, Václav Klaus – jako reprezentant liberalismu a konzervatismu – je osobou vyčleněnou už jen z diskuze o směřování našeho školství. A to i přesto, že spíše než o vpašování liberálních či konzervativních myšlenek šlo Václavu Klausovi v debatách o školství vždy o to, aby se do výuky vrátil důraz na skutečné, exaktní, „tvrdé“ znalosti před tzv. „soft skills“, aby se výuka orientovala na výkon, aby se učilo logickému myšlení, aby se vrátil význam a podíl přírodovědným předmětům ve výuce, zejména matematiky.

Ve stejném komentáři, ze kterého čiší strach z ohrožení na našich školách stále se více prosazujících novodobých idelogií, jako je již zmíněný enviromentalismus, multikulturalismus, feminismus a další, je Václav Klaus označen za kazatele a nálepkovače vedoucího ideologický zápas. Václav Klaus má v tomto ohledu prostě smůlu, že v probíhajícím ideologickém zápase stojí na druhé straně, na straně svobody jednotlivce. Kdyby byl na straně opačné, na straně dnes politicky korektních ideologií, které svobodu jednotlivce ukrajují, nikdo by mu v cestě do školské rady nestál. Vědí rodiče dnešních žáků a studentů, jaké směry se dnes v našich školách prosazují? Má pravice vůbec ještě sílu a ambici se takto otevřenému přiznání levicové indoktrinace na našich školách vůbec postavit?

Pro Václava Klause je překážkou i to, že byl politik a na řadu témat má vyhraněné názory. To je asi tou nejtragičtější ukázkou naší doby charakteristické porážkou politiky. Místo osobností, které naši zemi posouvaly tím či oním směrem kupředu, místo osobností, které mají silný a jasný názor na řadu společenských témat, budeme na podobné pozice hledat amorfní, neznámé osoby bez jakéhokoli názoru, jejichž jedinou kvalifikací bude, „že si nezadaly.“, resp. že si zadaly se všemi. Dnes je názor a aktivní politická kariéra vyčítána reprezentantovi pravice. Garantuji Lukáši Jelínkovi, propagátorovi sociáldemokratismu, že svatá válka proti politice nakonec postihne i jeho a jemu podobné. Pokud se rychle nezmění v „odborníka“ (na cokoliv, nejlépe však na velmi minoritní otázku či oblast), nemá v politice či veřejném diskurzu jakoukoliv šanci.

Lukáš Jelínek se nezastaví ani před označením Václava Klause za pozéra a uzavřeného intelektuála. To je naprosto směšné. Jen málokdo se zúčastnil tolika intelektuálních debat a vstoupil do takového množství společensko-vědních témat, v rámci kterých čelil nejrůznějším oponentním názorům a argumentům, jako právě Václav Klaus. Není náhodou, že se Václav Klaus těší respektu skutečných domácích i zahraničních osobností, kteří ač s ním nesouhlasí, respektují jeho intelektuální přínos.

Urážející je pak ze strany Lukáše Jelínka věta, že „mít načteno, dokázat psát, a absolvovat život bohatý na zážitky nedělá z člověka experta na vzdělání.“ Je třeba L. Jelínkovi připomenout, že Václav Klaus působil ve vědeckém světě již před listopadem 1989, než musel tento svět pro své názory opustit (jak je ta dnešní doba té předlistopadové stále více podobná) a nastoupit na dlouhou dobu do Státní banky československé. Po listopadu 1989 získal Václav Klaus docenturu na Univerzitě Karlově a poté profesuru na Vysoké škole ekonomické v Praze. Na Národohospodářské fakultě této vysoké školy je Václav Klaus členem vědecké rady, příležitostně přednáší, je členem zkušebních komisí doktorského studia, aktivně se účastní jejího akademického života. Václav Klaus také získal více jak čtyři desítky čestných doktorátů univerzit z celého světa. Neznám jiného českého politika a není vyloučeno, že ani vysokoškolského profesora, který by přednesl tolik přednášek a projevů na zahraničních univerzitách. Naposledy vedl Václav Klaus cvičení a přednášel na prestižní michiganské univerzitě Hillsdale College předminulý týden a na Univerzity of Udine minulý týden. Je vůbec možné na stránkách jednoho z nejčtenějších deníků, kterým Právo je, nechat libovolného komentátora takto lhát a bezdůvodně snižovat autoritu bývalého prezidenta? Takové věty přeci nemají s legitimní kritikou či odlišným názorem cokoliv společného.

Ještě smutnější je však reakce ze strany ministra školství Marcela Chládka. Není pro politika nic horšího, než když neumí stát za svým názorem či rozhodnutím déle než pár hodin poté, co se na něj snese kritika „občanských iniciativ“. Jeho reakce jen potvrzuje, že politiku a rozhodování o reálných věcech dnes dělají různé, nikým nevolené, občanské iniciativy, nikoli politici. Pro Marcela Chládka je to ještě horší porážka, než kterou zažil v nedávných senátních volbách, ač si to dnes možná ještě neuvědomuje.

autor je ekonomický analytik IVK | Zdroj: klaus.cz