Po údajném otrávení bývalého dvojího agenta v Británii Sergeje Skripala 4. března několik evropských zemí a USA začalo s vyhošťováním ruských diplomatů ze svých zemí.

Když jak Británie, tak USA vypověděly tucty diplomatů, tak tím založily důvod pro všechny země NATO, aby se k nim přidaly.

Po údajném otrávení bývalého dvojího agenta v Británii Sergeje Skripala 4. března několik evropských zemí a USA začalo s vyhošťováním ruských diplomatů ze svých zemí. Když jak Británie, tak USA vypověděly tucty diplomatů, tak tím založily důvod pro všechny země NATO, aby se k nim přidaly.

Avšak řada členů Evropské unie se bude teprve k Londýnu muset přidat. Také jeden důležitý člen NATO se odmítá před západní rusofobií sklonit, a tím je Turecko.

I přes výzvy Británie ke všem svým spojencům, aby se jim při „trestání Ruska“ postavili po boku, tak se jim nepodařilo přesvědčit nejen mnohé další členy EU, ale i Izrael a Turecko, aby jim vyhověly. Ač toho Londýn nemůže moc dělat s dalšími evropskými státy, a zjevně nemohou kritizovat ani Izrael, tak napětí mezi Tureckem a EU dosáhlo už bodu, kdy začalo být módní démonizovat Ankaru.

Jak USA, tak Británie často Turecku podlézaly kvůli jeho strategické poloze a jeho kontrole nad druhou největší armádou NATO. To ale začalo být v posledních měsících dost těžké, když čím dál autoritářštější vláda této země vedla zatýkání západních zaměstnanců, prováděla únosy v globálním měřítku a i jinak se otevřeně vysmívala mezinárodnímu právu.

Tyto napjaté vztahy mezi Tureckem a EU se zjevily v plné síle včera, jelikož turecký prezident Recep Erdogan se sešel s vůdci EU ohledně výhledu na připojení jeho země do tohoto bloku. Jak se dalo čekat, mezi Bruselem a Ankarou nebylo dosaženo žádných nových výsledků. To Erdoganovi umožnilo, aby se vrátil do Turecka s tím, aby hrál oběť nejspíš v očekávání, že pak jeho oznámení o Rusku bude možno brát jako ‚odvetu‘.

Napětí mezi NATO a Tureckem rovněž vzrostlo po nedávném rozhodnutí Ankary nakoupit v Rusku vyrobené proti-letecké a proti-raketové systémy S-400 místo amerických střel Patriot. Podle Turecka bylo rozhodnutí si to koupit důsledkem spousty zákazů spojených s nákupem systémů Patriot (i když to může být výmluva, jelikož se Patrioty nedávno ukázaly být velice neúčinné).

Turci se také dostali do rozmíšek s USA kvůli jejich podpoře Kurdů v severní Sýrii. Podle Ankary (i některých vysokých amerických činitelů) jsou skupiny syrských Kurdů vyzbrojovaných USA velice veřejně profláknuté svým spojením s teroristickou skupinou Strana pracujících Kurdistán (PKK).

Dáme-li si všechny tyto faktory dohromady, tak by nemělo překvapovat, když slyšíme, že turecký místopředseda vlády Bekir Bozdag oznámil, že „Turecko neuvažuje o přijetí jakýchkoliv rozhodnutí proti Rusku.“ Podle Bozdaga je současná krize ve vztazích mezi USA a Tureckem důležitým faktorem v jejich rozhodnutí neznepřátelit si Moskvu v době, kdy „se mezi Tureckem a Ruskem rozvíjí pozitivní a dobré vztahy.“

Ač si nikdo nemůže být jist tím, v čem věřit Turkům a co od nich přijde, tak Erdogan rovněž potvrdil rozhodnutí nevést proti Rusku žádnou odvetu, ač „odsoudil, co se v Británii stalo, a považuje použití chemických zbraní za zločin proti lidskosti.“

Zdroj: geopoliticsalert.com