Důvodem má být, že stejně jako v románu od samého počátku známe pachatele, takže celá zápletka se týká pouze trestu. Ten má zatím sestávat z války diplomatické, v níž Západ vyjadřuje solidaritu s Velkou Británií, po ní budou následovat neméně tvrdé ekonomické sankce, které mimo jiné mají obnášet zákaz obchodování s ruskými dluhopisy na burze v Londýně.

Začíná mi to připomínat rok 2003 a kampaň před invazí do Iráku. Tenkrát také na počátku stálo vážné podezření, že Saddám Husajn skladuje zbraně hromadného ničení. Zpravodajské informace to potvrzovaly, navzdory předchozím tvrdým ekonomickým sankcím, které něco podobného měly znemožnit. Přes nesouhlasné námitky mnoha zemí se Spojené státy a Koalice ochotných v čele s Velkou Británií odhodlaly k útoku na krutého diktátora. Žádné jaderné, chemické ani biologické zakázané zbraně se nenašly. Při dalším vyšetřování se ukázalo, že Ameriku postrčil do války íránský agent. Iránci se tak Saddámovi Husajnovi pomstili za krvavý konflikt mezi oběma sousedními zeměmi v letech 1980 – 1988 s téměř milionem mrtvých na své straně.

Zdá se nepochybné, že za posledních patnáct let se poměry radikálně změnily. Dnes už by nikdo po úspěšné invazi po nějakých důkazech nepátral. Svět se duchovně vrátil někam do padesátých let, takže k odsouzení stačí pouhé podezření a následné obvinění. Jakoby se tento princip z hnutí Me Too přenesl do mezinárodní politiky. V ní sice už dlouho převládalo právo silnějšího nad zásadami mezinárodního práva, ale zlom přišel před rokem, kdy americký raketový útok na syrské letiště přišel dříve, než se vyšetřil údajný chemický útok v Idlíbu. Nejdříve se střílelo, pak se teprve vyšetřovalo.

Verheugen: Obvinění proti Moskvě jsou stejné jako lži USA proti Iráku

Stejný scénář (zatím bez raket) měla i britská reakce na otrávení Sergeje Skripala a jeho dcery Julije. Ještě než pořádně rozeběhlo vyšetřování, britská vláda věděla, kdo to nařídil (dle pana ministra Johnsona přímo Vladimír Putin), o jakou látku šlo (bojovou otravnou látku „Novičok“), takže mohla přistoupit k odvetným akcím, protože na základě zpravodajských informací měli jistotu o viníkovi. Ovšem poznatky, které přinášejí postupně zveřejňované výsledky vyšetřování se s vládní verzí incidentu poněkud rozcházejí. Hlavně nevíme, jaká otravná látka byla při atentátu použita. Bojový plyn vyvinutý v Sovětském svazu, který otráví během několika vteřin a způsobí smrt, to asi nebyl.

Stopy použitého jedu totiž našli na klice vstupních dveří ve Skripalově domě v Salisbury, takže evidentně zaúčinkoval až po několika hodinách, kdy otce s dcerou našli na lavičce v bezvědomí. Podle posledních informací se Julija Skripalová probrala z bezvědomí a komunikuje.

Nezdá se však, že by jakékoli výsledky vyšetřování mohly ovlivnit přístup Západu (či nově vznikající Koalice ochotných) k Ruské federaci a jejímu prezidentovi. Solidární postoj stojí na následných premisách:

1. Rusko obnovilo program zabíjení zrádců známý z padesátých let


2. RF posledních deset let hledalo bezpečný způsob pašování jedů (polonia, Novičoku) do Velké Británie, aby s nimi mohlo popravovat zrádce


3. ve Velké Británii došlo již k více než desítce záhadných vražd ruských emigrantů původně napojených na ruské zpravodajské služby.

Britská vláda: Uzavřeme Putinův dům plný špionů!

Minimálně panu ministrovi Borisi Johnsonovi připadá tato rekonstrustrukce událostí natolik přesvědčivá, že chce diskutovat pouze o trestu pro vzpurnou zemi a jejího prezidenta, v případě, že se nepodvolí. Nějaké odvolávání se na mezinárodní právo a snaha o vyšetřování představují jen snahu oddálit trest. Proto i reciproční vypovězení britských, amerických a dalších západních diplomatů je třeba považovat za další akt ruské agrese, který bude po zásluze potrestán. Zřejmě dalším vypovídáním diplomatů, uzavíráním dalších úřadů, ekonomickými sankcemi a … Pak už toho na výběr moc není. Jen přerušení diplomatických styků a válečný konflikt. Jenže Ruská federace v roce 2018 není Saddámův Irák v roce 2003. Některé scénáře se prostě nedají zopakovat.

Bohužel, ztráta pudu sebezáchovy a záchvaty válečnické psychózy charakterizují současné smýšlení části elit na celém Západě. Vidíme to také na naší politické scéně, kde pouhá snaha o vyšetření informací o možné přítomnosti jedu, znamená pro našeho prezidenta veřejné obvinění z velezrady, či dokonce z vlastizrady. Jediné, co skutečně nechápu, je postoj pana premiéra. Kdo jiný než on by měl trvat na principu presumpce neviny a vyčkání až do vyšetření celé záležitosti?
 
 

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)