Když Donald Trump zvítězil ve volbách a nastupoval do Bílého domu s heslem Amerika na prvním místě (America first), mnozí jsme si to vykládali jako naději, že Spojené státy po Bushovi jr. a Obamovi zmírní svou zničující imperiální politiku. Že zlepší vztahy s Ruskem. Že, jak Trump tvrdil, se prostě více budou starat o své vlastní domácí problémy. Že svět nebude neustále vystavován dobru „barevných revolucí“, v nich pramenících všemožných krizí včetně té migrační, a především nebude proto znovu a znovu balancovat na hraně jaderné války.
Takové očekávání však byla trestuhodná naivita. Pokud Trump něco takového skutečně chtěl, pak „svůj boj“ prohrál. Washingtonské bažiny nevysušil, jak sliboval, ale naopak v nich uvízl, a svět je na tom patrně hůř, než kdyby mu po černém muži diktovala z Bílého domu válečnická hysterka Hillary C. Protože z definice amerického korporativistického mocenského systému není nic jiného ani možné. Ať bude v prezidentském křesle sedět jakákoli loutka.
Nový Řím musí právě tak jako jeho dávný „pravzor“ buď expandovat a vládnout světu – nebo zaniknout. Ostatně je dobré, že nám to Pavlík přijel připomenout právě o Svatém týdnu před Velikonocemi. Něco by tak mohlo trknout alespoň zbývající „devianty“, kteří v nich nevidí jen „svátky jara“, prodloužený víkend a horečné nákupy (nejen) vajec, aby během několika hodin, kdy budou zavřené supermarkety, nezahynuli hlady. Dost přesně se o tom, co má přijít při naplnění patřičných znaků píše v knize Zjevení sv. Jana, obecně známé jako Apokalypsa.
A tento pojem (znehodnocený hollywoodskými cajdáky) je opět blíže svému naplnění. Nestydaté vydírání „evropských spojenců“ při ouvertuře války s Ruskem (Čínou a zbytkem světa) je přímo ukázkovou ilustrací skutečného obsahu onoho America first, s nímž Trump nastupoval. A Paul Ryan, který jako nejvýznamnější představitel republikánů proti Trumpovi během prezidentské kampaně vystupoval, je dnes jeho ochotným „vyslancem“. Při své „soukromé“ návštěvě nám to vysvětlil (jak jinak než „exkluzivně“ skrze ČT) poměrně názorně.
Dostali jsme obdobný bratrský vzkaz jako bruselští hlavouni: Amerika je sice prakticky na mizině, její dluh není možné nikdy splatit, ale dokud má největší armádu světa, je to úplně jedno. Plaťte a mlčte! Z jedné kapsy plaťte skrze cla náš malér, z druhé dotujte US armádu pod krycím názvem NATO – takzvaným zvýšením „příspěvku“ na dvě procenta HDP ročně. Jinak řečeno - čím více poroste vaše hospodářství postavené na výkonu rotaček chrlících ničím nekryté dolary a eura (v tomto smyslu nás koruna neochrání), tím více budete platit.
A protože naše zbraně jsou jednak moderní (ty nejmodernější ovšem nikomu neprodáme), jednak kompatibilní s vyzbrojením NATO – neboť jak řečeno je to jedno a totéž – budete převádět miliardy vybrané od daňových poplatníků americkým zbrojovkám. Ty pak zaplatí daně – a hle vaše penízky už jsou v rozpočtu Spojených států! S dobrou výzbrojí se vám bude daleko příjemněji umírat za imperiální zájmy USA ve třetích zemích – stejnak jste už svou armádu přeměnili na expediční sbor (aspoň, jako stát bez koloniální minulosti, máte novou tradici) – nebo dokonce u vás doma, na evropském bojišti! No není to senzační?
Teď si to prakticky předvedeme na nákupu tuctu našich vrtulníků. Podle vašich vojenských expertů je sice vůbec nepotřebujete, protože ty současné vám zcela dostačují a vojákům vyhovují, leč – jak byste chtěli jinak zvýšit „příspěvek“ a dostali bonbónek? Jaký? No přece ochranu před Ruskem, které jsme již obklíčili natolik, že to vlastně kdykoli můžeme „zmáčknout“. Je tedy fakt, že v takovém případě jste první na řadě a z vaší země nic nezbyde – ale to je právě to „jeden za všechny“. Především za dalekou Ameriku. Na prvním místě.
Podávali si ruce, obědvali, večeřeli, fotili se a usmívali – jen na ty brežněvovské pusance soudruha Junckera nedošlo. To zase prr! Amerika na prvním místě, vy gubernie na konci světa... Líbánky patří Bruselu. Babiš a jeho parta (Kalousek, Farský, Fiala, Bělobrádek, Němcová atd.) zářili. A napochodovali si s dojetím vyslechnout onačí projev, než byl ten prezidentův inaugurační (jak Trumpův, tak Zemanův). Miloš Zeman se té kratochvíle setkání s americkým hlavounem zřekl, což může být další důvod pro jeho zamýšlené odvolání kvůli vlastizradnému pověření BIS v kauze české stopy novičok.
A projev opravdu stál za to. Ani soudružka Němcová a další sportovci ze sálu neodklusali. A jenom tři poslanci komunistů, kteří si jej též nenechali ujít, nakonec nevstali, ani netleskali. BISka to doufejme zaregistrovala. Paul Ryan totiž při projevu ve sněmovně bez obalu naší zemi „něžně“ vyhrožoval: „Jsme s vámi sto let a budeme dalších sto!“ To se tedy máme na co těšit. Během těch sto roků (přerušované samoty), co s námi byli, jsme byli dvakrát okupováni, prožili čtyřicet roků v sovětské socialistické totalitě a nyní již kroutíme patnáctý rok v nastupující socialistické totalitě unijní.
Jde hlavně o naše bezpečí, vysvětloval vyslanec Velkého bratra, když při své turistické misi v parlamentu mluvil o Rusku. Moc nás chválil, že jsme se projevili jako idioti a bezdůvodně vypověděli jejich „špióny“. Rakousko, Slovensko, Řecko a mnoho dalších zemí sice tuto řitní „diplomacii“ nepodstoupilo, ale zase přijdou o blaho odvetných opatření. Jsou-li informace Protiproudu správné, bude mít ruská odpověď na tuto frašku podobu docela zdrcujícího hospodářského embarga. Již na Velký pátek. Ale jen když jsme v bezpečí v tom správném zadku!
Jak vypadají „bezpečnostní záruky“ našeho spojence, Velkého bratra, přece dobře víme. Nešetří na nich. Kyjevský Majdan (jen financování jeho přípravy stálo podle slov náměstkyně ministra zahraničí USA Nulandové přes pět miliard dolarů) způsobil exodus (zatím) téměř půl miliónu Ukrajinců do naší země. Nebo spíš zatím „jen“. Exodus, o kterém se kupodivu ani mezi lidem obecným příliš nemluví – protože bereme zavděk alespoň tím, že většina Ukrajinců nejsou muslimové a své hostitele nevraždí ve velkém. O aktuálně vražděných „spojencích“ USA Kurdech a mnoha dalších ani nemluvě.
Jak to bude s dostavbou Temelína si probereme soukromě, jako obvykle v rezidenci velvyslanectví. Ale vlastně o čem mluvit? Lekce s pučem proti Nečasově vládě (organizovaná z pražské US ambasády Babišovou „americkou spojkou“, prokurátorkou Bradáčovou a plukovníkem Šlachtou) byla snad dostatečná, aby bylo jasné, že v tendru zvítězí Westinghouse. Že zrovna krachuje? Miliardář z ničeho (americký sen!) Babiš má přece se znovuoživením krachujících firem skvělé zkušenosti. Ale hlavně - není čas na malichernosti.
Poslední bitva (na váš, potažmo unijní účet) vzplane dost možná každou chvíli – tak musíte být, vy, soudruzi v první linii, připraveni za naše zájmy umírat. Na zkoušku nejprve hospodářsky. Cla na ocel a hliník pro vás sice „dočasně“ neplatí, jenže v tomto případě jednotkou dočasnosti nebude „jeden furt“. Amerika na prvním místě je přece i váš životní zájem! A hned na druhém Velká Británie, objevitel a pravděpodobný výrobce slavného „novičoku“, který donedávna nikdo neznal, dokonce ani Rusové. Pravděpodobně. Všechno je přece už jen možná či pravděpodobně.
„Nejsou zločiny / za které by se mělo střílet / pouze za lež / která se pravdě podobá“, zpíval svého času za minulého režimu bard Jaroslav Hutka. Že ho teď nikde z Kavárny neslyšet...
Jen ta válka, co je už opět za humny, nebude virtuální. Novičok jako zkouška na provokaci, která ji spustí, dopadl zatím dost chabě. Popravili jsme kvůli tomu svého dvojitého agenta (stejně chodil žebrat na ruskou ambasádu Putina, aby se mohl vrátit) – a lidi to nechalo nějak moc chladnými. Zatím se proto tvařme, že není ani ta „studená“ válka, protože to musí být přece ďábel Putin, který tu horkou jadernou bezdůvodně vyvolá. To sice Pavlík Ryanů ve sněmovně neřekl – ale zase je to fakt.
Zato jako puncovaný republikán a pravičák se prý domnívá, že americký pojem „usilovat o dosažení štěstí“ je v ekvivalentním vztahu s Masarykovou (socialistickou) výzvou, aby lid usiloval o pokrok. Lépe to řečeno být nemohlo. Souhlasil s ním posvém i další filosof na trůně, předseda Sněmovny R. Vondráček (ANO): „Československo vzniklo na stejných základních principech, na kterých byly založeny Spojené státy americké.“ Že takhle veřejně shodí zednáře – to je fakt odvaha.
„Nejsem úplně 'válečníkem' a myslím, že třeba války, které pan Ryan podporoval jako zákonodárce, mnoho dobrého ani nám v Evropě nepřinesly, ale stejně je dobré dát najevo respekt k zemi hosta. A tu vede Donald Trump, jehož kandidaturu republikán Ryan mařil, jak mohl. Tak jsem si vzal aspoň čepici,“ napsal na Facebooku poslanec V. Klaus jr. – a ukázal předvolební kšiltovku s heslem D. Trumpa. Jistěže: Amerika na prvním místě. Nádherný to zmatek v hlavách i v podhlaví, nicht wahr?
„Blíží se válka,“ prozradil jeden z expertů naší vojenské rozvědky (a současně odkryl, že v Československu 1968 byl skutečně připraven puč). Tento zločin odhalila bdělá paní ministryně obrany (ANO) a za vyzrazení státního tajemství prý již zaúkolovala nadřízeného onoho zjevně dvojitého rozvědčíka (s druhou nejvyšší bezpečnostní prověrkou), aby s ním zatočil. Ostatně novičok už je vyzkoušený, Rusy už jsme vypověděli, tak co...
Po Zeleném čtvrtku následuje Velký pátek. Den zrady, soudu bez důkazů, fatálního rozsudku – a strašlivé smrti na Kříži. Každý rok. Již dva tisíce let to máme před očima. Ale vůbec v tom není jen beznaděj, jak se domníval Řím a doufali jeho zotročení „spojenci“, politické elity Izraele. Protože nevěřili, že po Bílé sobotě přijde Vzkříšení – vítězství Ukřižovaného nad satanem a smrtí. A tomu, že žádný lidský plán nevyjde, nevěří jejich dědici dodnes.
A tak na závěr své turistické řeči pan Pavlík Ryan – tónem, jakým se v zemi ne tak dávno říkalo „Sláva“ (čemu a komukoli) – nám popřál, aby nás ochraňoval Bůh. Budeme to vskutku potřebovat.
Neboli – požehnané Velikonoce, všichni moji dobří rodáci!