Jen si to představte: do Prahy přijíždí největší sportovní hvězdy, Barbora Špotáková by si na domácí půdě střihla olympijský rekord a na Labi by si Jirka Prskavec dopádloval pro první zlato.

Zní to jako sci-fi? Možná ano. Ale možná, že ne. Po zlatém úspěchu Ester Ledecké v korejském Pchjongčchangu se sportovní funkcionáři a politici opět nadchli pro olympiádu. Opět se spekuluje o tom, že by se Česko mělo pokusit bojovat o pořádání olympijských her.

Není to poprvé, co se u nás uvažuje o olympiádě. Před patnácti lety chtěl svátek mezinárodního sportu uspořádat Pavel Bém. Vyhodilo se 70 milionů a z projektu nic nebylo. Teď by situace mohla být jiná. Česku se ekonomicky daří, olympiádu by se v rozumné míře dalo finančně utáhnout a novým sportovištím fandí premiér v demisi Andrej Babiš. Jaké má olympiáda v Česku šance?

O myšlence uspořádat v České republice olympijské hry hovořil Sputnik se Zbyňkem Fialou, bývalým šéfredaktorem týdeníku Ekonom.

Opět se na naší politické scéně našlapuje okolo myšlenky uspořádat v Česku olympijské hry. Co si o tom myslíte?

Jsem celoživotní atlet, byť už dost sešlý, a tak podporuji každou myšlenku, která by povzbudila lidi k aktivitě a politiky k investicím do sportovních zařízení a dotacím na jejich provoz. Lidé si málo uvědomují, že není tak dávno, co slezli ze stromu a museli umět hodně dobře utíkat, třeba před šavlozubým tygrem. Dnes by se nám možná víc hodilo, kdyby nás evoluce vybavila na honičky v počítačových hrách, ale než se na to příroda zmůže, dávám přednost sportu a v této souvislosti i možnosti pragmaticky využít naděje politiků, že se přitom budou skvěle naparovat.

Souhlasím s ekonomy, že olympiáda jsou vyhozené peníze, ale ať mi ukážou, kde nejsou. Olympiádu považuji za nejlépe vyhozené peníze. Jistěže se taky hodně rozkrade, ale ta kondice, kterou lidé získají v důsledku rozšířené podpory sportu, ta jim zůstane.

Česko předpoklady k uspořádání olympiády papírově má: hospodářský růst, nadšení premiéra v demisi Babiše pro stavbu sportovišť a snahu ukázat se světu. Myslíte, že by to stačilo k uspořádání olympiády?

Česko je na to trochu malé. Už při minulém pokusu o přihlášku jsme rovnou uvažovali o společné akci se sousedy, třeba v trojúhelníku Česko, Slovensko a Rakousko. Ostrava, Bratislava a Vídeň se dají objet na kole, Praha není o moc dál. Asi bychom se přitom trochu hádali, ale při čem se nehádáme? Emoce dávají lidi dohromady.

Nejsou dnes už olympijské hry přežitkem?

V žádném případě, jak ukázali Korejci, kteří dokázali vrátit olympiádě i její charakter mírové ofenzívy. Už jen ta připomínka hodnoty míru, kterou jsme zdědili z časů, kdy byla evropská civilizace ještě v kolébce, je úžasná. Je to taky jedinečná příležitost vidět, s kým vším sdílíme naši planetu. Samozřejmě, že miluju sportovní dramata, ale nejužasleji vždycky koukám na to defilé národů, lidi nejrůznějších kultur. Přitom si představuji, jak stejnou událost pozoruje někdo z opačného konce naší matičky Země a třeba zavolá — mámo, pojď se podívat, to jsou ti Češi! Nakonec by se s nimi dalo kamarádit…

Olympiády není nikdy dost. Bývaly olympiády školní a gymnaziální, učňovské, armádní, jako děti jsme soutěžili o olympijské kroužky, kterými jsme postupně přibližovali vyšším výkonům. Říkávalo se: Za masovost, za rekordy! Pak mají medaile smysl.

Jakou sportovní akci mezinárodní úrovně byste rád v Česku viděl?

Samozřejmě vyhrané mistrovství světa v hokeji, a finále by klidně mohlo být Česko — Rusko.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce