Už na začátku své „věštecké" kariéry během Druhé světové války se Vanga stala objektem zájmu bulharské policie. Úřední orgány se zajímaly, o čem s ní mluví její návštěvníci, kteří pro ně byli zajímaví. Podobné kontakty známých „jasnovidců" a tajných služeb nejsou vzácností. Vanga byla přijata jako vědecká pracovnice do Sofijského ústavu sugestologie a parapsychologie Bulharské akademie věd. Tento neobyčejný ústav byl založen v roce 1968. Vanga neměla ráda vědce, ale k pracovníkům tohoto vědeckého ústavu byla velmi loajální. Při komunikaci s nimi si dobře osvojovala metody hypnózy a působení na lidi. Když talentovaní bulharští marketologové udělali z Vangy značku, začali k ní přijíždět významní hosté z celého světa. Nevyužít této zvláštní služby prostě nemohli. V Petriči byl postaven zváštní hotel pro hosty Vangy. Personál byl náležitě proškolen. Proud lidí k Vanze byl obrovský, lidé celé týdny čekali ve frontě, bavili se spolu, vyprávěli o životě.
Vanga byla a je velmi výnosnou atrakcí bulharského turistického ruchu. Různé amulety, knihy a věci, které údajně posvětila Vanga, jsou dodnes mezi turisty velmi populární. Sama Vanga zdarma svým hostům nevěštila. Místní platili 10 lvů (v přepočtu asi 500 korun), zatímco cizinci 50 dolarů (přes 1 000 korun). Peníze šly do městského rozpočtu a do nadace Vangy, kterou spravoval jeden z jejích kmotřenců. Přitom je nutné vzít v úvahu, že ne všem hostům (kteří za svou návštěvu již zaplatili) Vanga řekla alespoň slovo. Mnohým nedovolili ani překročit práh jejího domu. Tudíž pokud vezmeme v úvahu, že počet hostů přesahoval milion lidí, tak její činnost byla velmi výnosná. Na konci jejího života vypukla o peníze Vangy opravdová bitva, do které byli zataženi její příbuzní, nadace, bulharská vláda a několik sektářských organizací.