Loňské volební výsledky byly nejlepší v dějinách francouzské Národní fronty. Nebude to však objektivní hodnocení, ale subjektivní pohled stranických činitelů, co rozhodne o budoucnosti uskupení založeného Jeanem-Marií Le Penem. Jeho dcera nyní plánuje změnu názvu strany, ale ne všichni členové Národní fronty tento nápad podporují.

Francouzi mají za sebou skutečný volební maratón. V předchozím roce vybírali především hlavu státu, poslance do Národního shromáždění a zastupitele do místní samosprávy. Ve všech těchto volbách byl patrný nárůst podpory pro Národní frontu, která dosáhla přímo rekordních výsledků. Marine Le Penová se dostala do druhého kola prezidentských voleb a získala v něm 33 procent hlasů (více než její otec před patnácti lety). V parlamentních volbách pak Národní fronta získala 13 procent hlasů a dostala do Národního shromáždění osm svých představitelů, což je největší počet od třiceti let, kdy byl kvůli francouzským národovcům zaveden pro ně nevýhodný systém jednomandátových volebních obvodů.

Vina Le Penové

Straničtí činitelé ale nejsou přesto s největší úspěchem v dějinách uskupení spokojeni, protože Národní fronta očekávala více. Byť se dalo těžko předpokládat, že Francouzi jsou už připraveni na prezidentku Le Penovou, tak národovci oprávněně počítali s mnohem lepšími výsledky v parlamentních volbách.

Třebaže druhé kolo ve zmíněných jednomandátových volebních obvodech kandidátům Národní fronty velmi ztěžuje dosažení úspěchu, většina z nich přesto tiše doufala v získání dokonce několika desítek mandátů. To se ale nestalo, proto se hned po skončení volebního maratónu začala objevovat kritika samotné předsedkyně strany. Výhrady vůči šéfové Národní fronty měly přitom obě stranické frakce. Konzervativci se domnívají, že Le Penová posunula stranu příliš doleva, třebaže levicoví voliči na ni nikdy hlasovat nebudou, což vedlo k tomu, že se jí nepodařilo získat středopravicové voliče republikánů. Pokrokáři byli oproti tomu opačného názoru, přičemž spatřovali důvody neúspěchu v radikalismu stále ještě pravicové části Národní fronty, jakož i v samotném názvu uskupení.

Obě skupiny přitom neskrývají, že se jim nelíbil výběr hlavních programových bodů strany, tj. otázek jako opuštění eurozóny nebo vůbec vystoupení z Evropské unie.

Nespokojenci odcházejí

Po prázdninách, které bývají ve francouzské politice mrtvým obdobím, tedy došlo k zábavné situaci, jelikož se členství v Národní frontě začali zříkat představitelé obou stranických křídel. Média věnovala nejvíce místa odchodu Floriana Philippota, místopředsedy strany a tvůrce strategie vylepšování jejího obrazu. Politik, který je ostatně otevřeným homosexuálem, totiž tvrdil, že uskupení věnovalo ve svém programu příliš místa otázkám imigrace a národního sebeuvědomění místo toho, aby se zaobíralo evropskými tématy. Philippot tudíž založil vlastní hnutí obrody Národní fronty, neboli sdružení Vlastenci (Les Patriotes), ale nakonec byl nucen ze strany odejít, neboť tato iniciativa vyvolala nelibost v řadách vedení.

Stranu od několika měsíců opouštějí také konzervativnější členové. V září proti směřování Národní fronty doleva protestovali někteří její starostové a jeden z nich se rozhodl neobnovit svou stranickou legitimaci. Zajímavé je, že představitelé samosprávy, kteří patří k radikální frakci uskupení, nesouhlasili s požadavkem vystoupení z eurozóny, jelikož tento nápad považovali za škodlivý pro francouzské hospodářství a místní firmy. O tři měsíce později odešla ze strany z podobných důvodů část radních z půlnočních oblastí, kteří navíc dosavadní šéfové vytkli autoritářské jednání v rámci strany.

Nakonec se na politické scéně objevily dva nové subjekty. Na základě zmíněného sdružení Vlastenci vznikla strana stejného názvu, jejímž předsedou se samozřejmě stal Philippot. Na kongres nové strany prý přišlo šest set lidí, kteří požadují vystoupení Francie z Evropské unie, což by mělo zemi vrátit skutečnou nezávislost, a odvolávají se na odkaz generála Charlese de Gaulla. Představitelé samospráv, kteří nejsou spokojeni se směřováním Národní fronty, zas spolu se zástupci třech menších národně-konservativních a křesťanskodemokratických uskupení vytvořili platformu odpůrců prezidenta Emmanuela Macrona. Ale jejich činnost se prozatím omezila na uspořádání několika konferencí.

Nechtěná změna názvu

Marine Le Penová se od začátku svého předsednictví v Národní frontě zaměřuje na její deradikalizaci, nazývané nejčastěji „oddémonizováním“. Tedy na tzv. vylepšování obrazu strany, kterou stále řada voličů spojuje s kontroverzními výpověďmi Jeana-Marie Le Pena (otce Marine a předchozího předsedy a zakladatele strany). Národní fronta prozatím značně liberalizovala svoje sdělení v kulturně-společenských otázkách (strana např. na rozdíl od některých středopravicových uskupení oficiálně nepodporovala protesty proti uzákonění homosexuálních „manželství“ před pěti lety), ale pro předsedkyni je stále problémem název. Proto se na nejbližším stranickém kongresu ukáže, jestli Národní fronta po téměř čtyřiceti letech své existence začne působit s novým vývěsním štítem.

Původcem tohoto kroku je Gilbert Collard, spisovatel a právník, který od roku 2012 zastupuje stranu v parlamentu. Stojí za pozornost, že během probíhající vnitrostranické debaty na toto téma, Collard svůj nápad stáhl, jelikož podle něj nezmění ani vnímání strany Francouzi, natož vztah médií k národovcům. Podle mediálních zpráv stejný pohled sdílejí i další členové Národní fronty, kteří o tom budou hlasovat už po březnovém stranickém kongresu, kdy změny ve stanovách umožní hlasování všem členům díky zavedení elektronického hlasování.

Je třeba mít na paměti, že odstraněním Jeana-Marie Le Pena ze strany ještě nedošlo k jejímu naprostému ovládnutí stoupenci liberálnějšího směřování. Na značnou část členů, zejména těch starších, má nestor francouzského nacionalismu stále značný vliv. Zakladatel Národní fronty, jak se lze domyslet, kritizuje většinu kroků své dcery a případnou změnu názvu označuje za zradu. Na začátku letošního roku stanice RTL oznámila, že téměř 80 procent členů Národní fronty, kteří se vyjádřili v anketě, požaduje zachování stávajícího názvu strany, třebaže Marine Le Penová tyto zprávy popřela.

Návrat Marion?

Jedním ze symbolů roztržky uvnitř strany byl odchod z politiky Marion Maréchalové-Le Penové. Vnučka zakladatele Národní fronty před loňskými parlamentními volbami oznámila, že nebude kandidovat a soustředí se na svou profesní kariéru, ačkoliv nevyloučila, že se v budoucnu vrátí do aktivní politiky. Nebylo přitom žádným tajemstvím, že její odchod byl výsledkem sporu s Philippotem, kterému se nelíbily silně konservativní názory mladé poslankyně. Před rokem mezi oběma proběhl mediální střet ohledně tzv. svobodného přístupu k potratům ve Francii.

Teď se vnučka Jeana-Marie Le Pena rázně vrátila do veřejného života. Vystoupila na nejdůležitější konferenci amerických konservativců CPAC pořádané každoročně už pětačtyřicet let a ujala se slova krátce po projevu amerického viceprezidenta Mika Pence. Maréchalová-Le Penová Představila projekt politické akademie, která by měla být prostorem diskuse různých pravicových proudů, a tak napomoci k větší společenské angažovanosti stoupenců pravice. Její vystoupení pochválil místopředseda Národní fronty Louis Aliot, přičemž dodal, že dveře strany jsou pro ni vždycky otevřené.

Zanedlouho se tedy dozvíme, jestli francouzští se národovci dostanou z povolebního marasmu.

Zdroj: kresy.pl