Nedávno jsem měl možnost okukovat „face to face“ Čínu i Tibet, znám Hongkong, můj syn tam také občas jako houslista hraje se symfonickým orchestrem, proto jsem byl zvědavý, co se dozvím v pořadu Interview na ČT 24, kde se mělo hovořit právě o Hongkongu, bohužel ale též bez Hongkongu. Že to lze? Na ČT 24 určitě. Byl to skandální rozhovor o ničem, což si daňoví poplatníci nezaslouží, včetně těch, co za televizní vysílání platí nemalý obolus.

Břetislav Olšer – publicista

Trpělivě jsem naslouchal a čekal skoro půl hodiny, kdy získá rozhovor ty správné parametry. Bylo to mnohem horší, naopak to byla zcela impotentní půlhodinka. Hostem Světlany Witowské byl Joseph Čcheng, lidskoprávní aktivista, profesor na univerzitě v Hongkongu. Jeden z pořadů k výročí „sametové revoluce“. Na první otázku, čím to, že sametovou a deštníkovou revoluci rozpoutali studenti, zvládl host svoji odpověď logicky v rámci frází a klišé; jsou citlivější a cílevědomější než starší občané, kteří byli zvyklí na vládu Británie. Spousta lidí v důchodu, věří, že mohou něco změnit… Bla, bla, bla…

A tak šla jedna otázka o ničem za druhou, čekal jsem, kdy bude řeč o Hongkongu. Ne každý divák ví, kde leží a jak se tam lidem vede; ve městě o rozloze přes tisíc kilometrů čtverečních s takřka sedmi miliony obyvatel… Že byla podepsána v roce 1997 smlouva, tzv. „Čínsko-britské společné prohlášení“… Nic, jen plk o „rozšiřujících se nůžkách mezi bohatými a chudými“. Proč redaktorka vedla svůj stereotypní rozhovor? A dramaturgie si musela rvát vlasy, byť měla podíl na tom, že třeba čínská zpravodajka Šámalová nezašla za Zuzanou Chvatíkovou, kolegyní Josepha Čchenga, profesora na periferní univerzitě v Hongkongu. Žádná otázka, žádná odpověď na to, kde pan profesor Joseph v Hongkongu vyučuje a jaký obor…

Škoda, že nepadla otázka, zdali pan profesor Joseph zná exprezidenta Václava Klause a jestli si všiml, že mu právě vyšla kniha: „Chtěli jsme víc, než supermarkety“; a co na ni říká, zvláště když Klaus prohlásil konečně pravdu pravd a Václava Havla nazval „reformním komunistou“, přesně jací jsou i v Pekingu. Eventuálně by nebyla marná ani otázka, proč se asi dal Havel dohromady těsně po propuštění z komunistického vězení s komunistou Mariánem Čalfou, což vyznívalo jako politický handl? Nepatřičný dotaz; dramaturgie je spíš pro nekomplikovaný submisivní postup…?

Možná to ČT neví, lépe řečeno nechce vědět, ale celý Hongkong je závislý na Číně; město totiž nemá mj. vlastní zdroje pitné vody, plynu a elektřiny. Pokud by Peking chtěl, mohl by totálně odříznout Hongkong od světa, ale kdopak by chtěl zničit slepici, co mu snáší zlatá vejce? Jak řekla pro LN Zuzana Chvatíková, vysokoškolská pedagožka z jedné technické univerzity v Hongkongu, média nezajímá kdo, co a jak ve městě žije, ale jen jak udělat ze současných událostí nějakou senzaci. Jako pokus o totéž byl inkriminovaný pořad Interview před kamerou redaktorky Interview Světlany Witowské, která ve zlém opustila moderátorské místo ve zprávách na Primě, aby se po čtyřech letech vrátila na obrazovku České televize.

Nereagovala ani na fakt, že Joseph Čcheng byl před několika měsíci iniciátorem akce Occupy Central, tedy protestů v Hongkongu. Studenti obklíčili kancelářskou čtvrť a pokusili se prorazit do čtvrti vládní. Žádali přímé volby hlavy více než sedmimilionového Hongkongu. „Milujeme Hongkong a podporujeme policii, studenti se teď jen snaží ovládnout hongkongské vedení. Kdyby nepokoje vypukly na Wall Street v Americe, též by to místní šerifové netolerovali,“ stěžovali si místní podnikatelé a živnostníci, tedy většina obyvatel, jejichž obchody přichází kvůli nepokojům v ulicích o zisk. Zajímá mě to; před dvěma roky jsem byl v tomto čase v Pekingu a Tibetu při oslavě státního svátku Číny. Proč nepadl dotaz na to, jak se mohou mít obyvatelé Hongkongu špatně, když jde o nejvýznamnější světové centrem obchodu a bankovnictví?

Pouze obecné fráze, nic o tom, že jde o akci Occupy Central, inspirovanou americkým hnutím Occupy Wall Street, jež vehnalo před deseti roky do ulic Hongkongu stovky lidí. Desítky z nich dokonce v centru města, pod bankou HSBC, žily několik týdnů. Nynější Deštníkové demonstrace se odehrávají na zhruba stejných místech. Opět hlasitá kritika bank a peněžních domů, které však přivedly Hongkong k současné vysoké prosperitě. Jak to, že ČT dopustila tak desinformační údaje ve „slavném“ Interview? Není dost zajímavostí v Hongkongu a nejen tendenční plácání o ničem?

Kdo to v Česku ví, že opěvovaní hrdinní studenti mohou de facto protestovat jen o víkendech nebo státních svátcích, kdy se nechodí do škol, v nichž se platí nemalé školné? Jak to, že v rozhovoru nepadlo ani slovo o hongkongském školném? Prestižní školy totiž zažívají v Hongkongu rozkvět. Rodiče na ně přihlašují své děti ještě před jejich narozením. Za jejich vzdělání jsou ochotni zaplatit až 120 tisíc hongkongských dolarů ročně, tedy zhruba 300 tisíc korun. Za další poplatek se dá místo ve škole rezervovat. Zálohu rodiče často skládají i několik let před nástupem studenta do školy.

Připomeňme si část mého textu z 13. října: …Nedávno otevřela své brány 750 studentům v Hongkongu pobočka školy Harrow, která je známá mimo jiné jako alma mater někdejšího britského premiéra Winstona Churchilla. V 500 let starém vzdělávacím zařízení se platí roční školné 21 tisíc dolarů (411 tisíc korun). Půjčky, kterými si rodiče rezervují místa k zápisu, mohou stát stejně jako nové auto nebo byt. Na privátních školách jsou naprosto běžné. Mluvíme-li o jejich výši, statisíce se platí jako půjčka pro vstup k přijímacím zkouškám na základní školy. Na střední to ale může být ještě mnohem víc.

Byla by na místě i otázka, jak je to v Hongkongu s měřením „indexu ekonomické svobody“? To by musel pan Joseph s pravdou ven a říct, že Hongkong obdržel opět první místo s 90 body ze 100; nejlepších výsledků dosáhl v případě svobody při obchodování. Ekonomická svoboda je nejvyšší v zemích, kde jsou minimální obchodní překážky, regulace a korupce, vysoká vymahatelnost práva a ochrana vlastnictví, jednoduchá administrativa a daně, komunikace s veřejnou správou je rychlá a efektivní, stát provádí zodpovědnou fiskální politiku, Hongkong má jedny z nejnižších daní na světě; město má rovněž přes 42 tisíc USD na obyvatele, zatímco třeba Ukrajina jen 6 900 USD… Hongkong dnes prakticky nemá nezaměstnanost, 1,3%, dokonce zde pracují statisíce přistěhovalců z celé jihovýchodní Asie.

Pan Joseph tvrdí, že reálné mzdy za 17 let od chvíle, kdy bylo město předáno Číně, klesly. Kdyby se Šámalová za nemalé peníze zpravodajkou v Číně, potažmo v Hongkongu, obrátila na profesorku Zuzanu Chvatíkovou, dozvěděla se, že v Hongkongu nemají sice Zákoník práce, přesto zde mají jeden z nejvyšších průměrných platů na světě. Nábožensky je místní společnost tak různorodá a tolerantní, jako snad nikde jinde; a žádné multikulturalisty k tomu nepotřebovali. Země nemá naprosto žádné nerostné suroviny, přesto má čtvrtou největší burzu na světě a jeden z nejvyšších HDP na hlavu. Obyvatelé platí minimální daně (max. kolem 15%), DPH neznají vůbec.

Je pravda, že lidem byly omývány oči vodou z jejich vlastních láhví, v nichž byl pepř…? Odpověď žádná… Nebáli jste se, že by se mohla opakovat situace z náměstí Nebeského klidu v Pekingu? Odpověď vyhýbavá, pan Joseph zřejmě ví o diplomatické depeše ambasády USA v Pekingu, která masakr na náměstí popírá; Čína 2014 je prý jiná, než byla v roce 1989… Dotaz ve smyslu: Zeman byl v Číně, dochází ke sbližování Česka s Čínou? Odpověď: …Kdyby žil Václav Havel, jednal by jinak… Otázka: …Zeman podpořil celistvost Číny… Odpověď: …Doufám, že náš Češi podporují, jak to dělal Havel. Podporovat úsilí za demokracii a svobodu stojí za sebeobětování… Otázka o zrušení víz… Odpověď: …Vůbec proti tomu nic nemáme, ani proti spolupráci s Čínou. Věřím, že se Čína může spoustu věcí získat od Čechů, ale ti by neměli zapomínat… Suma sumárum, co se televizní divák dozvěděl za oné půlhodiny o Hongkongu? Naprosté nic, nula od nuly pošla…

Přes 70 hongkongských magnátů nedávno jednalo v čínské metropoli, kde měli na programu i setkání s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. Jejich firmy mají na účtech 4 a čtvrt bilionu korun. Tito byznysmeni protesty kritizují, tvrdí, že poškozují reputaci Hongkongu. Bývalá britská kolonie je sice součástí ČLR, ale má zvláštní status, de facto je státem ve státě, který má vlastní vládu, měnu (hongkongský dolar) a je označován za ekonomicky nejsvobodnější místo světa, platí v něm právo, je tam kvalitní zdravotní péče a hlavně skvěle placená práce pro všechny, kdo o ni mají zájem. Tento Zvláštní autonomní region je stále i pro bohaté Číňany velmi přitažlivý. Polovina z 50 tisíc dotázaných čínských milionářů uvádí Hongkong za destinaci, kam by se chtěli odstěhovat…

Proč nešla paní Šámalová natočit reportáž s otci stávkujících dětí, aby se jich zeptala na jejich názor, zdali jsou spokojeni s tím, jak jim jejich ratolesti ničí byznys, přestože za ně navíc platí ročně kolem 20 tisíc dolarů školného? A jak se napřed dohodnou na jednání s čínskou vládou, aby ještě před schůzkou porušili domluvu a vyzvali k dalším protestům? Chtějí se vůbec dohodnout, nebo jen ve své rozmazlenosti prahnou po troše vzruchu…? Možná by „objektivní“ redaktorka ČT uslyšela, že nejlepší by na ně byl velký bič a malý dvůr… Z rozhovoru by pro nezasvěceného vyplynulo, že právě byla řeč o strádající zemi třetího světa s rekordní nezaměstnaností a nejmenšími platy na světě… Prostě vizitka ČT, jak dokáže zkreslit informace o Ukrajině, Číně, Tibetu, stejně jako české deníky, co patří jako „myšlení národa“ mj. Němcům, Francouzům, Švýcarům a jiným dravcům…

V Interview nezaznělo ani to, že z výsledků mezinárodního srovnání znalostí žáků PISA (Programme for International Student Assessment), do něhož se zapojili patnáctiletí žáci ze 65 zemí světa, vyplynulo, že nejlepšími žáky v uvedeném světovém průzkumu se může chlubit Čína, Hongkong, Singapur, Korea, Japonsko a první z evropských zemí – Finsko… Což tak se zeptat, zda je to pro ČR čtvrt století po zázračném „sametu“ dobrá vizitka…? Nicméně před ostudou Světlanu Witowskou nezachrání ani zářivá thymolínová šichta partičky pražských stomatologů. Rozmazlené študáky z Hongkongu totiž pálí dobré bydlo a pro připomínku pro televizní diváky uvádím pár chronicky známých záběrů, které však pro tvrdou cenzuru „myšlení národa“ nemohli vidět v České televizi…

Inu, kauza Šarapatka – Veselovský: motto morálky ČT je zcela zřejmé; vyjádření Rady ČT: “Tato skutečnost sice není v souladu s novinářskou etikou, ovšem sama o sobě nezakládá podezření na porušení zákona…“

Zdroj: Blog autora