Pomalu se nám blíží datum 17. 11. a já píšu datum, protože nemohu najít jiné označení. Každý na ten den nahlížíme odlišně. Někdo ho považuje za svátek, někdo za promarněnou šanci a někdo za podvod. Pomalu se končí 25 let nového statutu naší země, s označením demokracie. Pomalu se něco blíží a něco očekává. Blíží se den, kdy se v naši metropoli sejdou lidé, aby vyjádřili své pocity a nálady. Ale jaké jsou ty dnešní společenské nálady? Co nám vaří krev, co nás nenechává klidnými a co nás naopak uklidňuje a dělá nás spokojenými?


V první řadě se na to nelze dívat jen s pohledu naší republiky. To už nelze dlouhou dobu. Stali jsme se součástí nějakého společenství, za nějakým účelem. Vzdali jsme se vlastní suverenity s tím, že dosáhneme kamsi výše a dříve. K tomu všemu jsme součástí celosvětového vývoje a to v tom lepším i horším. Ač se nám to nemusí líbit, tak se nás to čím dál víc týká a ovlivňuje, zatímco státní politika ztrácí svou moc. Globalizace si hledá svou cestičku a my ji za tichého remcání poslušně vymetáme.

Svět ukončil jednu etapu, když ( údajně ) skončila studená válka. Sovětský svaz byl téměř s úspěchem rozebrán západem a být u moci další Gorbačov, tak dnes nakupujeme naftu od Chodorkovského, a Chevron Texaco. Jenomže nastal zvrat, když se v čele Ruska objevil malý a nenápadný agent KGB Vladimír Vladimirovič Putin. Zprvu opravdu nenápadný, avšak díky určitým procesům se z něho postupně stal nejvíce diskutovaný člověk planety. Proč? Proč je v Rusku podporován 90 % obyvatel a proč se i v USA dostává na vrcholy žebříčků popularity? Co z něho dělá tak zázračného, že mu tolik politiků a obyčejných lidí naslouchá? Čím to, že tolik lidí, kteří v Rusku nespatřovali nic pozitivního, tak se stávají postupně jeho přáteli a fandí mu? Odpovím si svým pohledem. Za prvé k tomu dostal obrovskou příležitost, kterou mu nabídla sama Amerika. Ta Amerika, která svoji válečnickou zahraniční politikou štve čím dál více lidí po celém světě. Ta Amerika, která zrodila ISIL a rozvrátila kupu států. Ta Amerika, která se honosí demokracií a chce ji aplikovat ve zbytku světa, společně se svými schopnými vyslanci. Ta Amerika, která se odevzdala do rukou světových rodinných elit a vzdala se tak toho, co jí většina světa záviděla. Ta Amerika, která si podmanila struktury EU a podílí se na destrukci Evropy. Ta Amerika, která začíná hrát vabank o svůj osud. Ta Amerika, od které se těžko dočkáte otevřené pravdy. Tak moc Putinovi usnadnila cestu k úspěchu, že by musel být opravdu neschopný, aby toho nevyužil. Ukrajina pak byla jen jakýmsi šachovým přechodem ze šachu na mat. K tomu si připojte takové věci, jako několikrát zlepšené sociální podmínky v Rusku, zajištění nerostného bohatství a státního majetku proti rozpuštění pod cizí vlastnictví, a především pak cesta k morálním a tradičním hodnotám historického Ruska. To všechno pak komentoval a předával směrem k lidem nejen v Rusku.

Nejen naše dnešní politická scéna totiž nemluví k lidem a už vůbec ne jejich řečí. Dnes je to jen mezistranické hanobení a podsouvání voličům, kdo že je ten horší. Dnešní politický svět se už nestydí veřejně se prát a přetahovat o kus žvance, který patří těm, kteří je volili. Pouze jednou za 4 roky se dočkáme lidské řeči, plné nemožných slibů a pohádek. Zacpou nám pusu koblihou, posbírají těch 16 % voličských lístků a zpět do kuloárů k boji o žvanec. A tak to pokračuje a lidé jsou více naštvaní, méně volí a více chudnou. Pak slyší někoho, kdo mluví přímo k nim a k tomu to vypadá, že jim mluví z duše. Tak vzniká novodobá politická legenda Putin.

Takže ano, rozpadl se SSSR a zbylo slabší Rusko. Pro někoho slabší, ale … Vznikl Brics, společně s nastupujícím světovým lídrem světové ekonomiky Čínou a tak se ta síla mezi západem a východem opět nastavila.

My jsme v tom zmiňovaném datumu před 25 lety s nadšením vykročili za lepší a vyspělou Evropou. Jenže ta Evropa se tak nějak mění a už není, co byla před 25 lety. Slabý a s posměchem označovaný východ se najednou dostává ekonomicky stále více vzhůru a západ čím dál více řeší složitější potíže.

Ze slibů o dosažení úrovně Rakouska, jsme dosáhli přidělení imigrace, nával nemorálních hodnot, kvanta primitivních reklam, stoupající nezaměstnanost a rychle se rozvírající nůžky sociálního stavu společnosti.

Přichází datum 17. 11. A je na každém z nás, jestli přijde vyjádřit své nálady, nebo bude sedět doma a večer se spokojeně podívá na televizi, kde mu sdělí, že celý národ oslavoval. Je na každém z nás, aby usoudil, jestli je s tím vším spokojený a zůstal se svoji spokojeností doma, nebo přechovával svou nestrannost, anebo naopak vyšel se svou náladou vyjádřit, že my jsme tu doma a o nás se tu jedná a ne o kus politického žvance.

Zdroj: Blog autora