O něco později byl kdesi v Čechách osvobozen evidentně nepříliš bystrý příslušník národnostní menšiny, který podřezával jakousi konstrukci tak dlouho, až se budova zřítila. Osvobozen byl soudem s tím, že nikdy nedosáhl na takové vzdělání, které by ho obeznámilo s existencí a elementárními důsledky gravitace.

Dnes stojíme uprostřed všeobecného údivu nad tím, že informace, které dobrovolně poskytujeme sami o sobě na síti Facebook jsou někým využívány. Politici grilují Marka Zuckerberga a vymýšlejí jak celou věc řešit, nejlépe pak nějakou restrikcí. Už teď vykřikují, že nás chtějí chránit… Infantilní většina se na ochranu těší a bude pečlivě zkoumat, zda jsme byli upozornění, že informace je jako šíp…Když ji jednou vypustíš, do toulce se před dopadem sama nikdy nevrátí…

Chtěl bych připomenout dílo Isaaca Asimova „Já, robot“, jehož podstata spočívá v tom, že jsou tři slavné robotické zákony umělou inteligencí postaveny do nového kontextu, kdy je třeba chránit lidi sice přesně podle tří zákonů, ale především před lidmi samotnými.

Politický systém a zejména ten demokratický je údajně vládou lidí, ve jménu lidí a pro lidi. Dnes jsme svědky toho, že máme být prostřednictvím tohoto systému stále intenzivněji a dokonaleji chráněni sami před sebou, čímsi, co jsme sice stvořili, ale už to nemůžeme ani ovládnout ani vypnout. Taková mutace demokracie je skutečnou zrůdou a hydrou.

Nezbývá než jí utínat hlavy všude, kde se objeví a mezitím hledat vypínač nebo její srdce. Obojí je v naších myslích, ovšem důmyslně ukryté za devaterými horami a devaterými řekami naší vlastní hlouposti, omezenosti a neodpovědnosti.